Sananim - Drogová poradna 

Historie

Amfetaminy
Amfetamin a jeho deriváty, včetně pervitinu, je narozdíl od většiny ostatních drog relativně mladá droga s výlučně "syntetickou" minulostí. Poprvé byl syntetizován v roce 1887, ale na lidech byl poprvé testován ve dvacátých letech 20. století. Nejdříve byl prodáván jako prostředek proti rýmě, poté i proti astmatu, obezitě, patologické ospalosti (narkolepsie) a depresi. Přes brzké rozpoznání negativních vedlejších efektů, zejména nespavosti, bylo předepisování amfetaminu rozšířeno i na diagnózy Parkinsonovy nemoci, migrény, závislosti, mořskou nemoc, mánii, schizofrenii, impotenci a apatii ve stáří (zde byl amfetamin mimořádně účinný). Medicínské užití amfetaminu podpořilo mnoho vědeckých článků v renomovaných časopisech.

Nemedicínské užívání amfetaminu začalo za Občanské války ve Španělsku, kde byl amfetamin podáván vojákům jako prostředek proti únavě. Za 2. světové války byl již používán prakticky ve všech armádách. Hitler údajně dostával ke konci války pravidelné injekce methamfetaminu (tedy dnešního pervitinu) spolu s dalšími léky.

První neřízené masové užívání amfetaminu nastalo v Japonsku hned po skončení války, když se armádní zásoby dostaly na černý trh. Ve Spojených státech se během 50. let rozšířil amfetamin vedle lékařských předpisů i na černý trh a poprvé se objevil pojem "speed freak" = "feťák amfetaminu". Na předpis ve stejné době užívali amfetamin jako každodenní stimulans stovky politiků a tisíce žen v domácnosti. Amfetamin se ke konci 50. let předepisoval zejména na syndrom chronické únavy (neurastenie). V roce 1971 bylo v USA vyrobeno 12 milionů tablet pro lékařské účely. V kombinaci s některými barbituráty byl amfetamin používán při výsleších zpravodajskými službami.

Restriktivní opatření v USA vedla k poklesu užívání amfetaminů. V té době však vysoce vzrostla spotřeba kokainu, který byl snáze dostupný na černém trhu. V Americe je dnes amfetamin užíván spíše nižšími společenskými vrstvami, které si nemohou dovolit dražší kokain. V Evropě naproti tomu zůstávají amfetaminy druhou nejčastěji užívanou nelegální drogou po marihuaně. Tak tomu je dodnes i u nás.

Kokain

Žvýkání listů koky bylo po dlouhá staletí součástí každodenního života mnoha jihoamerických kultur. I dnes plní koka pro miliony lidí v Jižní Americe tutéž roli, co pro zbytek světa káva nebo čaj.
Do Evropy dorazily první zprávy o této rostlině v 16. století, prošly však relativně bez povšimnutí až do poloviny století minulého, kdy bylo užití koky v lékařství popsáno italským lékařem, který pracoval v Peru.

Kokain byl z rostlinného materiálu izolován v roce 1859 a brzy se stal součástímnoha patentovaných léků i potravin. Slavným příkladem je Víno Mariani, prodávané ve Francii od 60. let minulého století, které obsahovalo zhruba 8 mg kokainu v jedné sklenici. Toto víno se stalo velmi populární ve všech vrstvách evropské společnosti a v roce 1885 dorazilo do USA. V roce 1886 byla na trh uvedena Coca - Cola, která v té době obsahovala několik miligramů kokainu. Byla prodávána jako povzbuzující nápoj, který je alternativou k alkoholu.

Lékařský zájem o kokain nebyl zprvu veliký. Používaním kokainu jako patentovaného prostředku tento zájem rychle vzrostl a kokain byl mnoha slavnými lékaři popisován jako nenahraditelný lék na nejrůznější obtíže. Také Sigmund Freud se dostal s kokainem do styku. Jeho přítel Erns von Fleischl dostával morfin proti bolesti a stal se na něm závislým. Freud ho vyléčil ze závislosti pomocí kokainu a napsal na kokain oslavný článek.

Již po několika letech se začaly objevovat negativní dopady užívání kokainu. Stále více lidí kokain šňupalo a aplikovalo injekčně. Mnozí se na něm stali závislí. Mezi nimi i zmíněný Freudův přítel von Fleischl, který si nakonec nitrožilně aplikoval až gram denně. Freud sám pokračoval v užívání kokainu zřejmě až do konce života.

Kokain se stal méně populární a i v Coca - cole byl v roce 1903 nahrazen kofeinem. Se vzrůstající zákonnou restrikcí se objevily nelegální zdroje kokainu. Je zajímavé, že relativní pouliční cena kokainu v roce 1907 byla stejná jako v roce 1985. V roce 1914 byl schválen Harrison Act, který omezil distribuci kokainu jen na základě lékařského předpisu. V roce 1919 Nejvyšší soud USA zakázal předepisovat kokain jako substituční lék pro závislé. Postupně se užívání kokainu stávalo méně rozšířené a nejmenší spotřebu pravděpodobně přinesl počátek 50. let. Návrat kokainu zaznamenala 60. léta a skutečný boom poté nastal v 70. letech s vrcholem spotřeby pravděpodobně okolo roku 1979. Studie z té doby naznačují, že kokain užilo během posledního měsíce až 10% populace ve věku 18 - 25 let. V roce 1986 bylo odhadováno, že zhruba 40% američanů od 20 do 30 let kokain okusilo a asi 3 milióny lidí jsou pravidelnými uživateli.

Spotřeba i sociální dopad kokainu se výrazně zvýšil po objevení Cracku - kokainu upraveného pro kouření v roce 1985. Epidemie jeho užívání se rychle rozšířila i do Evropy. U nás se zatím crack v podstatě nevyskytuje a užívání kokainu se omezuje na nejvyšší příjmové vrstvy.

Kokain je, vedle heroinu, hlavní "mafiánskou drogou" - ilegální dovoz kokainu zejména do USA a Evropy přináší kolumbijským kokainovým kartelům, stejně jako jejich sesterským organizacím, miliardy dolarů ročně.