Sananim - Drogová poradna 

Historie
Kokain je alkaloid jihoamerickéno keře Erythroxilon koka LAM (Lamarck - koka pravá). Historie užívání koky je velmi dlouhá. Indiánská pověst říká, že první Inka - Manco Kapak, syn boha slunce, přinesl lidem tuto bájnou rostlinu, která "obveseluje zarmoucené, unaveným dává sílu a nasycuje hladové". Pro indiány byla koka především náboženská rostlina. Sloužila také k přemáhání únavy a hladu ve vysokých horách. Žvýkání koky mezi indiány se udrželo až dodnes.

Do Evropy byla koka dovezena dovezena roce 1859. Italský fyzik Angelo Mariany v 19. století přidával koku do vína a prodával jej jako "Vin Mariany". Doporučoval toto víno jako analgetikum, anestetikum, lék proti nechutenství a žaludečním potížím.

Vlastní alkaloid (kokain) byl izolován roce 1859. Kokain jako lokální anestetikum objevil pro medicínu Sigmund Freud. V roce 1878 začal Bentley léčit kokainem morfinisty, a tím přispěl k rozšíření kokainismu.

Složení
Kokain je tropanový alkaloid. Výchozí látkou pro jeho syntézu je aminokyselina arginin. Medicínsky se využívá ve formě Cocainum chloratum, nebo hydrochloricum (bílé šupinovité, lesklé krystaly bez zápachu, nahořklé chuti a znecitlivující jazyk). Tradičním způsobem aplikace je žvýkání kokových listů, které se v našich podmínkách nevyskytují. Žvýkači denně spotřebují asi 25 - 50 g kokových listů (0,05 - 0,1 g kokainu). Kokain se nejčastěji užívá šňupáním, injekční aplikace je méně častá. Množství přijaté drogy je individuální, pohybuje se od desetin gramu do 20 - 30 g denně.

Kokain je zdrojovou surovinou pro výrobu cracku. Crack (chemicky: forma volné base) se užívá pouze kouřením. Jednorázová dávka bývá 10 - 120 mg. Biologická dostupnost je 20 -30 % při intranasální aplikaci (aplikuje se hydrochlorid), ve formě volné base (CRACK) 6 - 32 %. Mechanismus účinku je podobný jako u jiných stimulancií, totiž blok zpětného vychytávání (reuptake) dopaminu, serotoninu a noradrenalinu do nervových zakončení v mozku. Rychlost nástupu účinku závisí na formě podání. Účinky kokainu trvají poměrně krátce, již po 30-ti minutách ustupují, poločas vylučování je 0,7-1,5 hodiny (podle užité dávky). Možnost detekce v moči je u kokainu jen asi 3-6 hodin, jeho metabolity lze zachytit maximálně do 3 dnů.

Účinky
Nástup účinku se tělesně projeví vzestupem krevního tlaku, zrychlením pulsu, rozšířením zornic (mydriasou), pocením a nevolností. Při prvním užití jsou pocity většinou spíše nepříjemné (srdeční slabost, rozšíření zornic, třes rukou, mrazení, bledost), teprve opakované užívání vede k euforii. Kokainista je veselý, družný, má halucinace příjemného obsahu, dostavuje se touha po pohybu a zvýšeném výkonu. U některých uživatelů se objeví se lenivá snivost spojená s halucinacemi. Stav připomíná hypomanii - intoxikovaný je často na první pohled nápadný přebytkem energie, hovorností často hyperaktivitou až agitovaným neklidem. Dostavuje se euforie, nápadné jsou poruchy chování, vymizení zábran, vystupňovaný sexuální pud vede k nymfomanickému chování u žen, u mužů také roste chuť, ale často klesá schopnost pud ukojit. Kokain je silné anorektickum (snižuje chuť k jídlu). Anorexie často vede k nápadné, často viditelně nezdravé hubenosti, organismus trpí podvýživou.

Dlouhodobé užívání se děje typicky v tazích, chronická otrava vede k vzestupu tolerance k účinkům euforizujícím, současně se objevují stavy úzkosti, panické ataky, běžné jsou psychotické epizody paranoidního charakteru (toxické psychosy). Typické bývají tělové halucinace při nichž má postižený dojem, že je napaden hmyzem. Postižený trpí pocity sledování, které mohou vést až k agresivitě, či suicidiu. Toxická psychosa po vysazení drogy obyčejně bez následků odeznívá. Stává se však, že u disponovaných osob může přetrvávat.

Rizika
Užívání kokainu představuje ohromnou zátěž pro kardiovaskulární systém, stoupá riziko srdečních a mozkových příhod. Dlouhodobé šňupání vede k poškození nosní sliznice, často nevratnému, mohou se objevit i nekrózy (místní odumření) v oblasti nosu, postižení či ztráta čichu je pravidlem.
Při těžké akutní otravě se objevují záškuby a křeče, stoupá teplota a slábne krevní oběh. Otrávený nakonec kolabuje a umírá v důsledku ochrnutí dýchacího centra.

Závislost
Kokain nevyvolává závislost tělesnou, o to mocnější je ale závislost psychická. Někteří autoři považují závislost na konainu za vůbec nejsilnější. Odvykání se děje v několika fázích:
1. Bezprostředně po vysazení se dostavuje únava, často několikadenní spánek přerušovaný epizodami bdělosti se silným hladem a příjmem velkého množství potravy. Dostavuje se deprese, úzkost, svět se abstinujícímu jeví bezútěšně šedivý, mohou se dostavit sebevražedné myšlenky.
2. Abstinující se mírně zrestauroval, odpočal si a nasytil se, dostavuje se obyčejně silná touha po droze, vzhledem ke zlepšené tělesné kondici často dochází k relapsům. Přetrvává depresivní prožívání, dostavuje se podrážděnost, někdy se objevují poruchy spánku. Trvá řádově dny až týdny.
3. Fáze mírnějších obtíží, depresivní symptomatologie postupně odeznívá, touha po aplikaci drogy slábne, i když se někdy dostavuje v neztenčené síle. Obyčejně trvá několik týdnů až měsíců.

Podpůrná farmakologická léčba obyčejně není nutná, často je spíše nevhodná. Při silné depresivní atace se doporučují antidepresiva, která zvyšují hladinu serotoninu a odstraňují vyčerpání synapsí. Někdy je možné pokusit se o farmakologickou podporu látkami, které specificky zlepšují metabolismus nervových buněk (nootropika). Toxická psychosa často odezní sama při pouhém vysazení drogy, při vážnějších potížích nebo dlouhém průběhu se užívají neuroleptika (antipsychotika). Při poškození nosní sliznice se osvědčil nosní olej s vitaminy A a E (např. Coldastop).

Literatura:
Riedl, O. Vondráček, V.: Praktická toxikologie. Avicenum, Praha 1971;
Švestka, J. a kol.: Psychofarmaka v klinické praxi. Grada, Praha 1995;
Vondráček, V. Holub, F.: Fantastické a magické z hlediska psychiatrie. Columbus, Praha 1993;
Wenke, W. a kol.: Farmakologie. Avicenum, Praha 1990;
Suchopár, J. a kol.: Remedia compendium. Panax, Praha 1996