Sananim - Drogová poradna 

Historie 

Starověk

Makovice byly známy jako zdroj účinných látek od nepaměti. Tradice běžného lékařského i nelékařského užívání opia je známa u Egypťanů, Sumerů, Řeků, Peršanů a Římanů. Každá civilizace si vytvářela svůj vlastní mýtus spojený s opiem. Staří Řekové měli Bohyni Deméter, která trpěla velkým hořem, na něž zapomněla až po odhalení tajemství makovice. Také Helena Trojská podávala vybraným nápadníkům opojný nápoj nepenthe s účinky nápadně podobnými opiu.

Opium bylo ze všech dnešních hlavních drog od počátku nejvíce svázáno s obchodem a obchodními stezkami. Arabové jej přivezli v sedmém století do Indie a o něco později i na pobřeží Číny. Dalším rozšiřovatelem opia byli vojáci. Evropa poznala opium prostřednictvím vojáků, vracejících se z křížových výprav na rozhraní tisíciletí.

Novověk

Paracelsus, první západní symptomatický lékař nazývaný "otcem moderní farmakologie", vytvořil na počátku šestnáctého století recept složený z opia, alkoholu a koření, který nazval Laudanum, a který se v Evropě beze změny používal po dalších 400 let.

Přestože již od nejstarších dob je známo nebezpečí závislosti, nikdo si s ním až do nedávné doby nedělal výrazné starosti. První výrazné problémy byly zřejmě zaznamenány v osmnáctém století v Číně. V té době byla již v Británii velká poptávka po kvalitním čaji a Čína byla výrobcem toho nejlepšího. Británie na druhé straně neměla v té době nic, o co by Číňané stáli. Řešení pro Británii přišlo v roce 1773, kdy došlo k obsazení Bengálska, čímž získala Británie monopol na indické opium. Slavná Východoindická společnost začala vyvážet velké množství opia do Číny. V Číně, kde bylo nelékařské užívání opia do té doby spíše výjimkou, vznikla velká poptávka po opiu na kouření, což způsobovalo Číně značné platební obtíže. Čínský císař se proto pokusil proti opiu zakročit a omezit import, což vedlo k vyslání části britského loďstva do Číny a k tzv. První opiové válce v letech 1840 - 1842. Ta skončila vítězstvím Britů a zabráním Hong Kongu jako kolonie. K dalším bojům došlo v letech 1856 - 1860. Ty skončily další porážkou Číňanů. Tou dobou bylo již v zemi podle odhadů 15 až 20 milionů závislých.

V Evropě bylo mezitím opium velebeno jako jeden z nejlepších léků na nepřeberné množství symptomů. Bylo dokonce předepisováno zcela zdravým lidem, neboť "optimalizuje vnitřní rovnováhu lidského těla". V Anglii představovalo opium populární domácí lék, jakým je dnes Aspirin. Konzumace opia dosahovala v Anglii v polovině devatenáctého století 25 kg na 1000 obyvatel.

Opium užívalo i mnoho slavných osobností, například spisovatel Charles Dickens. Ještě více lidí včetně politiků a jiných profesionálů bralo Paracelsovo Laudanum. Důležitým faktem ovšem je, že v té době bylo opium natolik levné, že bylo dostupné prakticky v jakémkoli množství i těm nejchudším vrstvám. Dokonce se v některých oblastech prodávalo pivo téměř výhradně s přídavkem opia, asi jako tonic s ledem. Nebo jste si mohli dát opiový čaj. Ten byl ostatně k dostání v některých lékárnách až do 50. let 20. století.

Jak již bylo řečeno, nebezpečí závislosti bylo dobře známo, ale na ty, kteří mu podlehli, bylo pohlíženo s blahosklonnou tolerancí. Ta ovšem byla omezena na perorální užívání opia, v té době zdaleka nejrozšířenější. Na kouření již bylo pohlíženo jako na nepřijatelné.

Velmi oblíbené byly opiové léky pro uklidnění dětí. Mortalita (úmrtnost), která rozsáhlé užívání takových léků provází, se stala tématem až v polovině devatenáctého století. V největším nebezpečí byly děti pracujících žen z nové třídy průmyslového dělnictva. Matky dávaly opium dětem na dobu, kdy byly v práci a často docházelo k předávkování a smrti. I v měřítku celé populace bylo předávkování opiem příčinou 1/3 všech úmrtí otravou.

Do Ameriky se opium dostalo spolu s prvními usedlíky a brzy se stalo stejně populární jako v Evropě. V roce 1796 byl patentován první lék obsahující opium. Přestože byly stejně jako v Evropě dobře známy nežádoucí účinky opia, stalo se jedním z nejdůležitějších léků. Dokonce jej někteří američtí lékaři považovali za vůbec nejdůležitější lék. Paracelsovo Laudanum se prodávalo za pár centů a celkově bylo zaregistrováno 50 000 léků, obsahujících opium.

19. století

V devatenáctém století došlo ke dvěma událostem, které zřejmě stojí za problémy, kterým v souvislosti s opiáty dnes čelíme. Zaprvé došlo k identifikaci aktivní složky opia, kterou její objevitel Sertuerner nazval principum somniferum, později jméno změnil na morfin, podle Řeckého boha snů Morfea. Morfin představuje 10% hmoty surového opia a je 10x silnější. Další účinné látky opia (codein, thebain a papaverin) byly izolovány zanedlouho poté. V roce 1874 byl syntetizován diacetylmorfin. V roce 1898 jej začala německá firma Bayer prodávat pod jménem Heroisch, což znamená "silný". Po léta byl heroin považován za účinný lék pro závislost na morfinu.

Druhá převratná událost, ke které došlo v 19. století bylo vyvinutí intravenózní (nitrožilní) aplikace léků. Po neúspěšných pokusech byla ve Skotsku v roce 1858 vyrobena první injekční jehla.
Za prvními zákazy omezujícími užívání opiátů však stál ještě jeden důležitý faktor. Přestože perorální užívání opia bylo považováno za společensky přijatelné nebo dokonce módní, jeho kouření bylo zcela společensky nepřijatelné. Do >Ameriky se kouření opia dostalo spolu s čínskými imigranty a stalo se symbolem jejich chudoby. První zákon, zakazující kouření opia, byl přijat v Kalifornii v roce 1875, tedy v době, kdy bylo opium bez omezení užíváno v miliónech domácností.

K rozšíření opiátů také velmi přispěla Občanská válka v USA. Syndrom z odnětí opiátů byl v té době znám jako "nemoc vojáků". Opium a morfin byly dávány vojákům na obou stranách jako součást polní výbavy.

20. století

Přišel čas pokusů o omezení a kontrolu léků obsahujících opiáty. Až do roku 1906 nemusely léky obsahovat ani soupis obsažených látek. V roce 1909 byl postaven mimo zákon import opia připraveného ke kouření. Američané iniciovali sérii mezinárodních jednání a konferencí v Šanghaji a v Haagu. Jejich výsledkem byla dohoda z roku 1912, v níž se více než 30 zemí zavázalo k podřízení distribuce opiátů lékařskému dohledu. Hlavní americký protiopiátový zákon - Harrison Act - byl schválen v roce 1914. Následovala dlouhá debata, zda je lékařské předepisování opiátů již závislým akceptovatelné. V roce 1919 Nejvyšší soud USA rozhodl, že není. V důsledku tohoto rozhodnutí začala éra trestnosti závislosti, která trvala prakticky až do epidemie AIDS v 80. letech.

Během 1. světové války nastal zejména v Evropě další opiátový boom. Známé obchodní domy prodávaly balíčky s kokainem nebo morfinem spolu s injekční stříkačkou a jehlami pod názvem "Užitečný dárek příteli na frontě". Armáda sice zakázala dodávání drog vojákům, to ovšem jen posílilo černý trh.

Po válce nastal i v Evropě silný obrat k restriktivnímu americkému modelu. Z hlavních mocností pouze Británie se od tohoto proudu oddělila a v roce 1926 povolila státní komise složená především ze zdravotníků substituci opiátů u narkomanů.

Ve Spojených státech vzniklo po válce mnoho klinik pro léčení závislostí. Narkotické oddělení Úřadu pro prohibici však kliniky uzavřelo a začalo řadu procesů proti lékařům, kteří v nich pracovali. Zdravotníci se tak postupně z problematiky závislostí stáhli. Heroin byl také zakázán i v rámci medicínského použití a skončila jeho legální výroba. Zhruba půl miliónu závislých tak bylo odříznuto od jakékoli pomoci a dodávek drogy. Překupníci tehdy zakázaného alkoholu zajásali a začali tyto závislé zásobovat heroinem a morfinem, vyrobeným z levného opia v ilegálních laboratořích. Když v roce 1933 skončila prohibice alkoholu, překupníků se to již nemohlo nijak dotknout. Od té doby se již nic vážně nedotklo ohromného proudu narkotik, proudících do USA.

Počty závislých se poněkud snížily, za 2. světové války ale znovu vzrostly. V 50. letech, kdy mafie znovuotevřela cesty z Turecka a jihovýchodní Asie. Stát reagoval několikerým zvýšením trestů pro dealery a nakonec i možností trestu smrti. I v Británii nakonec došlo k zesílení represe poté, co předepisované množství opiátů překročilo rozumné hranice. Jeden londýnský lékař předepsal např. během roku 1962 600 000 tablet heroinu pro injekční aplikaci. Tobylo sice zarážející, na druhé straně ovšem v té době v Británii prakticky neexistoval organizovaný zločin, zabývající se opiáty.

Další nárůst spotřeby opiátů nastal v 70. letech spolu s rozvojem hnutí hippies. Postupně se zvyšovalo násilí spojené s pouličním prodejem drog a v některých metropolích se vytvořily feťácké oblasti, kam běžný občan raději nevstupoval. V době omezených dodávek se také objevily první opiátové "designer drugs", založené na variacích syntetického alphamethyl fentanylu.

Poptávka po heroinu dodnes uživí všechny jeho dodavatele a výrobce z Turecka, Iránu, Afghánistánu, Pákistánu, Indie, Nepálu, Bangladéše, Barmy, Thajska, Laosu a dalších zemí jihovýchodní Asie. Také Mexiko se podílí na uspokojování zejména amerického trhu.

Text je převzat z Diplomové práce Mgr. Ing. Tomáše Zudy.