Sananim - Drogová poradna 

Nejstarší historie

Celá skupina látek, spadajících do této kategorie se dělí na dvě části - přírodní psychedelika a syntetická psychedelika. Přírodní psychedelika mají historii zřejmě ještě delší, nežli výše zmiňované přírodní opiáty či stimulancia. Nejstarší záznamy o přírodních psychedelikách najdeme v Rig - Véda, klasickém indickém náboženském spise, psaném nejpozději 2000 let před Kristem. Najdeme zde zmínky o rostlině Soma, která je "bez kořenů, bez listů a  bez květů" a "pochází z hor". Postupně v průběhu věků měla soma více než stovku "kandidátů", dnes je nejčastěji přijímána hypotéza R. Gordona Wassona, že jde o  Amanita Muscaria - známou muchomůrku tygrovitou. Myslím, že se jedná o  mochomůrku červenou, rostoucí prakticky po celém světě.

Vedle Amanity Muscariae patří mezi lidstvu nejdéle známé psychedelické rostliny i mnoho druhů hub obsahujících psilocybin, několik druhů rostlin obsahujících harmalin (např. syrská routa) a mnoho dalších rostlin s  lokálním výskytem. Dalším z této skupiny je peyote, kaktus užívaný severoamerickými indiány. O počátcích užívání těchto látek se většinou jen vedou dohady, neboť nejsou nijak písemně zaznamenány. Víme však, že odedávna byly psychedelické látky součástí nejrůznějších náboženských a zasvěcovacích rituálů, včetně Eleuzínských mystérií, při kterých se pravděpodobně užívaly přírodní alkaloidy příbuzné LSD.

30. a 40. léta 20. století

Historie syntetických psychedelik začíná až v roce 1938, kdy Albert Hoffman v  laboratořích farmaceutické firmy Sandoz syntetizoval látku číslo 25 ze skupiny derivátů kyseliny lysergové. Podle laboratorních postupů byla látka označena jako LSD - 25. Výzkumný tým nepozoroval žádné zvláštní účinky na  pokusných zvířatech, a tak byla látka uložena mezi nepotřebné. O pět let později si Albert Hoffman při opakování syntézy neopatrností přivodil intoxikaci. Tato "náhodou" objevená látka se brzy stala symbolem celé skupiny psychedelik. Po syntéze LSD-25 byly izolovány další látky - mezkalin z kaktusů a psilocybin z hub.

V roce 1947 vyšly první vědecké studie, týkající se nové látky LSD na  stránkách švýcarských farmaceutických a neurologických časopisů. Do USA se dostalo LSD šest let po svém znovuobjevení prostřednictvím lékařů - psychiatrů. V té době, a ještě po několik dalších let, nabízela firma Sandoz LSD lékařům zdarma k otestování. Na počátku padesátých let se začalo šířit výzkumné a  terapeutické užívání LSD v USA, Anglii, Německu, Itálii, Francii, Holandsku, Skandinávii, Kanadě i v Československu. U nás probíhaly experimenty a  terapeutické sezení s LSD na několika pracovištích, zejména ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Bohnicích a v PL Sadská. Cílem většiny výzkumů bylo zkoumat psychotomimetické (halucinogenní) vlastnosti LSD - věřilo se, že tato látka vyvolává stavy podobné schizofrenní psychotické poruše díky svým účinkům na  metabolismus serotoninu (mediátor v centrální nervové soustavě - mediátor, neboli přenašeč - přirozená látka, která se vyskytuje v nervovém systému a  moduluje jeho aktivitu). Dodnes se najdou obhájci této teorie.

50. léta 20. století

Na začátku 50 let se začala o novou látku zajímat také CIA. Zkoumala možnost využití LSD jako zbraně pro potlačení odporu obyvatelstva dobývaných území, zneškodnění nepřátelských vojsk a v neposlední řadě i jako "drogu pravdy". Během zhruba 10 let zkoumání LSD v CIA došlo k několika skandálům a smrtelným nehodám. Také došlo ke komickým situacím, jako například, když si chtěla CIA v  Sandozu objednat 10 kg LSD, aby se tak těchto 100 milionů dávek nedostalo do ruky rusům. Ukázalo se, že celková produkce dosahuje pouze milióntinu uvedeného množství.

60. a 70. léta 20. století

K velkému boomu LSD se schylovalo na počátku 60. let, kdy se jeden gram LSD dostal mezi americkou uměleckou a intelektuální smetánku. Z této doby také pocházejí první zkušenosti týmu T. Learyho s LSD. Tým se do té doby zabýval výzkumem psilocybinu, ale po objevení LSD dostala jejich činnost postupně téměř mesiášský charakter. Popularizační úsilí T. Learyho a dalších "zvěstovatelů" přivedlo ke zkušenosti s LSD tisíce mladých lidí a spoluodstartovalo tak hnutí hippies, ve kterém hrálo LSD a další psychedelika významnou roli.

V 60. a 70. letech bylo LSD dostupné ve formě nejrůznějších tabletek, čistých krystalů či roztoku. Tyto tabletky a roztoky často obsahovaly nejrůznější nečistoty a případné náhražky, což vedlo k mnoha neštěstím. Zvláště nebezpečnou náhražkou za LSD se stala mnohem snáze vyrobitelná látka PCP, pod jejímž vlivem došlo k mnoha nehodám. Postupně v 80. a 90. letech převážily formy distribuce tzv. tripy a mikrotripy, do nichž, vzhledem k malým velikostem, nelze žádnou jinou aktivní látku přidávat.

V průběhu 60. let došlo také v USA k prvním reakcím státních orgánů. V roce 1965, kdy počet lidí, kteří v tomto roce vyzkoušeli LSD dosáhl 4 milionů, byl schválen první zákon, který zakazoval výrobu LSD a postavil držení LSD mimo zákon. Následovaly další opatření a celostátní zákaz byl vyhlášen v roce 1968. V Evropě bylo LSD postaveno mimo zákon zhruba ve stejné době. Ve stejném roce byl T. Leary uvězněn pro držení několika gramů marihuany a zůstal ve vězení, s  výjimkou doby na útěku, po několik let.

Ke konci 70. let se stalo LSD méně dostupným a hlavními psychedeliky se staly psilocybinové houby a mezkalin. Objevily se také nové halucinogeny, například britský GBH. Od poloviny 80. let jsou psychedelika užívána jako součást rave kultury. Hlavní roli zde hraje extáze, látka na pomezí psychedelik a  stimulancií. Užívány jsou nadále i houby a tripy LSD.