Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Dobrý den, Davide,

Z vašeho dotazu je zřejmé, že procházíte skutečně těžkým životním obdobím. Nejde o krátký úsek, a z dotazu je zřejmé, že první úzkosti by bylo možné dohledat řadu let zpátky.

V posledním roce jste však prošel řadou velkých změn a zvratů - zažil jste toxickou psychozu, která vás dovedla do pobytové léčby, kde jste bojoval se svou závislostí a psychozou. Léčbu jste ukončil, ale přišly deprese a úzkosti, které máte celý život. Začal jste chodit k psychiatrovi, užívat léky, vhodnou kombinaci ale stále hledáte. Do dnešního dne vám není dobře a z toho, co říkáte, to vypadá, že jsou chvíle, kdy skutečně vážně uvažujete i o sebevraždě. Popisujete, že nejste schopný fungovat. Přišel jste o práci, přítelkyni, nedokážete se o sebe postarat, není nic, na co byste se v tuhle chvíli do budoucna těšil.

Tohle celé je důvod, proč uvažujete o samoléčbě užíváním ketaminu. Rozhodnutí je na vás ... ale musím zdůraznit, že léčba pomocí ketaminu může být velmi nebezpečná. Ketamin užívaný v klinickém prostředí je dávkován pod lékařským dohledem, aby se snížila rizika, zajistila se bezpečnost a účinnost. Užívání ketaminu mimo tuto kontrolovanou situaci je nebezpečné a s ohledem na vaše úzkosti, úvahy o sebevraždě, ale i zkušenost s toxickou psychozou a závislostmi, bych vám rozhodně podobné experimenty nedoporučila. A pokud se pro to rozhodnete, pak rozhodně né o samotě! A to nemluvím o tom, že užíváte léky, které by mohly s ketaminem interagovat.

V dotazu jste zmínil úvahy o sebevraždě a to, že se vám znovu do léčebny nechce. Vnímám, co píšete, přesto předpokládám, že si sám uvědomujete závažnost situace a tušíte, že jednou z možností, kde najít pomoc, je právě pobytové zařízení, léčebna. Rozumím tomu, že se vám do něčeho takového znovu nechce. Máte za sebou nedávnou zkušenost. Přesto - i v léčebnách jsou různá oddělení a né všechna vypadají jako ta, kde jste byl s toxickou psychozou.

Ráda bych vás podpořila v tom, abyste o svých pocitech a myšlenkách otevřeně mluvil se svým psychiatrem. Možná vám v tuto chvíli hlavně píše léky, ale přesto doufám, že pokud mu o svých pocitech a úvahách řeknete, promyslí s vámi, jaké máte možnosti.

Pokud nekážete nebo nechcete o svých pocitech a následně i možnostech mluvit s psychiatrem, bylo by dobré vyhledat jinou pomoc - na začátek by mohlo jít třeb o krizovou linku, kde byste mohl vše v klidu probrat - ta funguje nonstop a je zdarma 116123. Uvažujete-li o sebevraždě, volejte bez ostychu linky 112 nebo 155.

Léky mohou být dobrá cesta, jak zvládnout deprese a úzkosti, né vždy je to však cesta dostačující.

Ráda bych vás podpořila v tom, abyste si našel někoho, s kým můžete svobodně a otevřeně mluvit.

Nic z toho se pravdpěpodobně nevyřeší ani nezlepší ze dne na den. Je jasné, že je to běh na delší trať. Předpokládám, že i ten samotný fakt, že k nám píšete, znamená, že v sobě máte ještě pořád špetku touhy po životě a odvahu a kuráž hledat řešení. Nevzdávejte se! Na nic z toho nemusíte být sám.

Budu ráda, když se ozvete, jak se situace vyvíjí a znovu opakuji, neváhejte volat krizovou linku 116 123.

S pozdravem,

Gabriela Minařík.