Sananim - Drogová poradna 

Závislost

Martin

Dobrý den, je mi 17 let. Poprvé jsem měl pervitin ve 14, skoro 15. Začalo to zlehka, občas mne kamarád pozval na čáru. Po nějaké době mi přestal dávat, protože měl sám málo a k tomu ještě dluhy. Po nějaké době začal on sám prodávat a já jsem začal od něj kupovat 0,5-1g. Předtím mi to v klidu vydrželo nejmíň na týden, pak jsem přešel na sklo. Házel jsem tam nejdřív málo, ale pak jsem viděl kamaráda třeba po měsíci jak tam hází 0,1-0,3 najednou. Tak jsem zvýšil dávku. V ty době jsem s ním pracoval v kluku a byl jsem tam klidně 3 dny v kuse a pracoval. K tomu jsme brali ještě xanaxy a hulili. Po těch 3 dnech, když jsme jeli domů okolo 2 odpoledne, tak jsme si pak ještě zahulili a dostal jsem toxickou psychózu. Asi po 15 dnech jsem začal mít dost a sám jsem se u doktorky přiznal a šel na detox. Pak docházel na testy moči a k dalším doktorům. Vydrželo mi to tak 2 měsíce a zase začal brát. Začalo to na začátku prázdnin a pokračuje doteď. Byl jsem za tu dobu čistý max 7–14 dní. Jinak když jsem měl, tak jsem si prostě dal. S vyšováním dávky jsem teď dospěl do takové úrovně, že mi 1g vydrží na 2-3 dny. 24/7 se potím, jím minimálně a dost často jsem dehydratovaný. Mám strašně rozškrábaný obličej, protože mám akné. Začínám mít problémy ve škole i na brigádě, protože naspím denně 0-5h, když není víkend. Protože z brigády dost často přijedu ve 12 a do školy vstávám v 5. Takže pak se mi nestíhá zregenerovat tělo a mám nateklé nohy, ruce a jsem unavený. Pak si musím dát ráno aspoň 0,1-0,2 abych byl v poho. Takže ve škole jsem vykroucený a mám rudý a prostě strašný oči. K tomu se mi začaly klepat ruce a když začnu být nervózní strašně zrychlím a jsem pak nemotorný. Nedávno na mne koukal mistr a já jsem zpanikařil. Všem v mém okolí to je jasný. Žiju s matkou, sestrou a jejím přítelem. Ty mi zatím nic neřekli, ale myslím si, že to vědí nebo něco tuší. Většinu času se nevidíme, protože vstávám jako první do školy a po škole jdu na hoďku domů a pak na brigádu. Lidi si ze mne začínají dělat buď srandu nebo mi uhýbají pohledem. Kvůli tomu se necítím nikde dobře, krom svého pokoje. Strašně jsem se uzavřel a začíná mi být úplně všechno jedno. Vím, že by bylo dobrý jít na detox, ale šel bych tam už po třetí a už by mne domů nejspíš nepustily jen tak. Nedokážu bez toho momentálně normálně fungovat a nevím co mám dělat. Nechci dopadnout jak klasický pikař i když si myslím, že už je pozdě. Co s tím mám dělat? Užívání se nechci vzdát

Zpět