Sananim - Drogová poradna 

Jak z toho ven

Dom

Dobrý den. V 18ti letech jsem začala pravidelně pervitin (každý den, prakticky to byl hlavní smysl můj života). Poprvé jsem s tím přestala, dva měsíce před plánovaným otěhotněním. 12 měsíců jsem byla čistá (2m + 9m těhotenství + 1m co jsem kojila). Poté co jsem přestala kojit jsem opět začala. Začala jsem hlavně kvůli únavě a obrovskému psichyckému tlaku (otec syna začal opět fetovat ještě, když jsem byla těhotná, zahnul mi cca s 30ti jinými ženami, začal mě být ještě když jsem byla těhotná a hlavně mě psichicky tyral, snižoval sebe vědomí, obviňovat, že je vše má vína). Když byl synovi rok a půl odstěhovala jsem se přes 100km daleko od původního bydliště k "novému příteli" a opět jsem přestala. Otec dítěte byl samozřejmě naštvaný, takže následovalo vyhrožování, podal žádost k soudu o svěření syna do výhradní péče, už v dobu kdy jsme spolu byli a měli syna na světě mě začal podvádět s mojí sestrou, která mi celou dobu tvrdila, že mě má nejradši na světě i přesto, že jsem se jí ptala konkrétně na to zda to tak není, v dobu kdy měl nastat soud o svěření syna do péče mě psala i sestra vydirave SMS (můj otec se v mých 8 letech obesil, psala mi že nechápe, jak po tom co se nám stalo, můžu synovi udělat to, že mu vezmu otce, nadávky apod.) na to konto jsem se psichycky zhroutila a těsně před soudem si vůbec tři dny nepamatuji. Cca měsíc zpět jsem odešla i od svého nového přítele, který hodně pije a já v takové situaci syna vychovávat nechci, obzvláště po tom všem co zažil. Každopádně s pervitinem mám problém do teď. Rozhodně neberu každý den. Ale i když si dám jednou za čas, chtěla bych z toho ven úplně a zůstala jsem na to úplně sama (rodině říct, že jsem někdy brala pervitin nemůžu, odsoudili by mě, ale rozhodně nepomohli). Jsem v novém městě, sama, zatím bez práce, řeším stěhování, školku, bydliště. Jsem psichycky hrozně unavená a druhá věc je že jsem i fyzicky hrozně unavená. Hrozně bych chtěla dělat víc než dělám, ale nezvládám to. Psichiatricka ke které jsem odcházela (věděla o všem i ohledně závislosti) mi řekla, že mi nic není (CT jsem měla v poradku, antidepresiva prý nepotřebuji). Chci celou tuhle situaci nějakým způsobem řešit, ale začínám cítit, že to úplně sama nezvládnu. Existují nějaká centra kam můžu jít a poradit se, popovídat si, svěřit se? Kde by byl někdo kdo by mě alespoň nějakým způsobem nasměroval a co je nejdůležitější, centra kde se mnou řečená slova nebudou hlásit na socialku, OSPOD, policii apod.? O syna nechci přijit. Starám se o něj dobře, ale chtěla bych mu dát víc,nez doposud. Jsem zoufalá a nevím, jak z toho ven. Hrozně moc předem děkuji za odpověď.

Zpět