Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Jak vysvětlit rodičům že jsem v léčebně
Pecinka
Dobrý den, po několikaleté závislosti jsem se rozhodla jít na léčení. Momentálně mám za sebou 6 měsíců terapie pro matky s dětmi (v zahraničí
kde trvale žiji) Za 3 týdny bych měla jít domů. Nyní jsem se rozhodla, že po léčbě podstoupim ještě tzv. Adaptaci,která trvá další 3 měsíce. Moji rodiče jsou starší (skoro 80 let), do teď se mi dařilo držet je v domnění že jsem pracovně příliš vytížená, že mám zahraniční stáž apod. Dříve jsem dojížděla do ČR pravidelně, nyní mám už půlroční odmlku a jim začíná být divné proč nepřijedu a dělají si starosti.
Hospitalizaci před nimi tajím, protože se stydím, že jsem své problémy nechala dojít tak daleko a že jsem selhala. Nechci aby byli zklamaní. Navíc oni věci jako závislost neberou jako nemoc, nýbrž záležitost vůle a povahy. Léčení je považováno za slabost.
Nevím jak jim vysvětlit další 3 měsíce absence. Lhaní a výmluvy mě již unavují,přesto mám strach přiznat pravdu. Nemáte nějaký tip jak doma vyložit opatrně karty na stůl? Děkuji za odpověď.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Pecinko,
a děkuji vám za důvěru.
Popisujete svoje vnitřní dilema - říct rodičům, kterým je 80 let, jak se věci mají, zbavit se tak lží a výmluv? Ale také riskovat jejich nepříjemnou reakci, nepochopení, nesouhlas? Nebo dál mlžit, vymýšlet lži a výmluvy a nechávat je v nevědomosti? A tedy se nemuset dívat na jejich reakci, nemuset poslouchat, co si myslí, nemuset odpovídat na otázky?
Takové rozhodnutí je vždycky těžké. Ale z toho co píšete tuším, že byste jim situaci skutečně ráda vysvětlila, lhát a vymýšlet si výmluvy vás nebaví, a lhát rodičům možná ani nechcete (?). Jste v tuhle chvíli v léčbě a říkám si, že něco podobného určitě neřešíte jako jediná, ani poslední. Zkoušela jste tam právě tohle téma probrat?
Říct, jak se věci mají (minimálně svým blízkým) a ustát si i případné nepochopení, je tak trochu součástí řešení. Né nezbytně nutné, ale jestli se máte s rodiči dál vídat a nemít strach, že se někde vy nebo vaše děti/dítě prořeknou, bude jednodušší, když se o všem doví. Jak a kdy je hodně na vás. Ale je jasné, že už teď se asi budou ptát a zajímat. Pokud neřeknete, co se děje, budou nejspíš tušit, že něco není v pořádku ... ostatně, podle toho, co píšete, to tuší nejspíš i teď.
Takže ano, možná zareagují nepochopením, nevhodně, budou vás možná nějakými poznámkami shazovat ... a bude to dost možná nepříjemné. Zkuste probrat varianty toho, co by se mohlo stát třeba přímo v léčbě. Zkuste vymyslet různé scénáře, včetně těch nejhorších. Zkuste si v hlavě nebo i ve skutečnosti nějaký z těch rozhovorů přehrát. Uvidíte, jak se v tom budete cítit.
Obecně se doporučuje říct jednoduše, srozumitelně a krátce, co se dělo a co má člověk za sebou. A pak je dobré mluvit o tom, jak se člověk cítí - mluvit tedy o svých pocitech.
Umím si to představit třeba takhle (berte to ale skutečně jenom jako tip, finální podoba a rozhodnutí co a jestli vůbec říct, a kdy, je pochopitelně jen a jen na vás): vysvětlit co se dělo a co máte za sebou, že jste měla strach z nepochopení, nebo odsouzení, i proto jste nic neříkala tolik měsíců, ale teď je situace taková a taková a už si nechcete vymýšlet. Uznejte, že se mohou cítit podvedení, zklamaní, rozzlobení, nebo vás nechápat, mluvte o tom, že se jejich reakce bojíte, ale že vám na nich záleží a je pro vás důležité, říct jim pravdu a chcete aby věděli, jak věci jsou a jak je vnímáte vy. Ostatní je na nich. A kdybyste to řekla tak, jak jste to napsala k nám do dotazu, nezabere to víc než pár minut.
Budu ráda, když dáte vědět, jak se situace vyvíjí a jak jste se rozhodla.
S přáním odvahy a klidu a trpělivosti,
Gabriela Minařík.
Zpět