fb

Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz

Zadejte dotaz

Prohledejte jiľ zodpovězené

Nevíte, jak se zeptat

Jak vysvětlit rodičům že jsem v léčebně

Pecinka

Dobrý den, po několikaleté závislosti jsem se rozhodla jít na léčení. Momentálně mám za sebou 6 měsíců terapie pro matky s dětmi (v zahraničí
kde trvale žiji) Za 3 týdny bych měla jít domů. Nyní jsem se rozhodla, že po léčbě podstoupim ještě tzv. Adaptaci,která trvá další 3 měsíce. Moji rodiče jsou starší (skoro 80 let), do teď se mi dařilo držet je v domnění že jsem pracovně příliš vytížená, že mám zahraniční stáž apod. Dříve jsem dojížděla do ČR pravidelně, nyní mám už půlroční odmlku a jim začíná být divné proč nepřijedu a dělají si starosti.
Hospitalizaci před nimi tajím, protože se stydím, že jsem své problémy nechala dojít tak daleko a že jsem selhala. Nechci aby byli zklamaní. Navíc oni věci jako závislost neberou jako nemoc, nýbrž záležitost vůle a povahy. Léčení je považováno za slabost.
Nevím jak jim vysvětlit další 3 měsíce absence. Lhaní a výmluvy mě již unavují,přesto mám strach přiznat pravdu. Nemáte nějaký tip jak doma vyložit opatrně karty na stůl? Děkuji za odpověď.

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Zdravím vás, Pecinko,

a děkuji vám za důvěru.

 

Popisujete svoje vnitřní dilema - říct rodičům, kterým je 80 let, jak se věci mají, zbavit se tak lží a výmluv? Ale také riskovat jejich nepříjemnou reakci, nepochopení, nesouhlas? Nebo dál mlžit, vymýšlet lži a výmluvy a nechávat je v nevědomosti? A tedy se nemuset dívat na jejich reakci, nemuset poslouchat, co si myslí, nemuset odpovídat na otázky?

 

Takové rozhodnutí je vždycky těžké. Ale z toho co píšete tuším, že byste jim situaci skutečně ráda vysvětlila, lhát a vymýšlet si výmluvy vás nebaví, a lhát rodičům možná ani nechcete (?). Jste v tuhle chvíli v léčbě a říkám si, že něco podobného určitě neřešíte jako jediná, ani poslední. Zkoušela jste tam právě tohle téma probrat?

 

Říct, jak se věci mají (minimálně svým blízkým) a ustát si i případné nepochopení, je tak trochu součástí řešení. Né nezbytně nutné, ale jestli se máte s rodiči dál vídat a nemít strach, že se někde vy nebo vaše děti/dítě prořeknou, bude jednodušší, když se o všem doví. Jak a kdy je hodně na vás. Ale je jasné, že už teď se asi budou ptát a zajímat. Pokud neřeknete, co se děje, budou nejspíš tušit, že něco není v pořádku ... ostatně, podle toho, co píšete, to tuší nejspíš i teď. 

 

Takže ano, možná zareagují nepochopením, nevhodně, budou vás možná nějakými poznámkami shazovat ... a bude to dost možná nepříjemné. Zkuste probrat varianty toho, co by se mohlo stát třeba přímo v léčbě. Zkuste vymyslet různé scénáře, včetně těch nejhorších. Zkuste si v hlavě nebo i ve skutečnosti nějaký z těch rozhovorů přehrát. Uvidíte, jak se v tom budete cítit.

 

Obecně se doporučuje říct jednoduše, srozumitelně a krátce, co se dělo a co má člověk za sebou. A pak je dobré mluvit o tom, jak se člověk cítí - mluvit tedy o svých pocitech.

 

Umím si to představit třeba takhle (berte to ale skutečně jenom jako tip, finální podoba a rozhodnutí co a jestli vůbec říct, a kdy, je pochopitelně jen a jen na vás): vysvětlit co se dělo a co máte za sebou, že jste měla strach z nepochopení, nebo odsouzení, i proto jste nic neříkala tolik měsíců, ale teď je situace taková a taková a už si nechcete vymýšlet. Uznejte, že se mohou cítit podvedení, zklamaní, rozzlobení, nebo vás nechápat, mluvte o tom, že se jejich reakce bojíte, ale že vám na nich záleží a je pro vás důležité, říct jim pravdu a chcete aby věděli, jak věci jsou a jak je vnímáte vy. Ostatní je na nich. A kdybyste to řekla tak, jak jste to napsala k nám do dotazu, nezabere to víc než pár minut.

 

Budu ráda, když dáte vědět, jak se situace vyvíjí a jak jste se rozhodla.

 

S přáním odvahy a klidu a trpělivosti,

Gabriela Minařík.

 

 

 

 

Zpět

Veškeré materiály a texty na stránkách této poradny včetně zodpovězených dotazů jsou majetkem SANANIM z.u..
Jejich kopírování a jakékoli další využití je možné výhradně se souhlasem SANANIM z.u..
Creative Commons Licence Creative Commons Uvedená práce (dílo) podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte komerčně 3.0 Česko