Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Dlouhodobá závislost na marihuaně
Fíla
Dobrý den.
Uz dlouho se potykam se závislosti na marihuaně. Bral jsem i jiné drogy, ale dlouhodobě na denní bázi užívám akorát marihuanu.
Začal jsem ji kourit asi ve 14 a nyní mi je 30.
Připadám si jako kus hovna a uz 2 roky mám silné představy o sebevraždě. Přijde mi to jako nejjednodušší řešení.
Problémy jsem s tím měl uz na střední, kterou jsem jen tak tak prolezl a ted si začínám uvědomovat, že jsem uz větší část života prohulil a nemám skutečně zážitky. Jsem vlastně 20 lety člověk, který někde zaspal 10let.
Uz 10let si každý den říkám, že dneska hulim naposledy, ale každý den je jako ve smyčce a nic jiného me nezajímá.
Kdyz se pokouším trávit cas jinak, většinou ve me postupně roste nevraživost a myslím jen na to až uz budu pěkně doba v klidu hulit trávu neřešit nic.
Mam dluhy a nemám skoro žádné přátele. Lidé mě vůbec nezajímají. Je pár věcí, kterým bych se rád věnoval, ale každý den to odsunu na ten další.
Mel jsem v životě spoustu dobrých příležitosti, které jsem zazdil jen proto, abych mohl hulit trávu.
Mam pocit, že bych neměl být svepravny.
Své rodině pridelavam strašně moc problémů. Většinou se i stydím jim zvednout telefon a nechci s nikým mluvit. Vzhledem k tomu, že tráva člověka neovlivňuje fyzicky, na me nic moc vidět není a lidé si většinou mysli, že jsem v pohodě. Ale nevím, kdy za posledních 20 let jsem se cítil dobře.
Nevím, co mam dělat.
Nejradši bych spáchal sebevraždu a měl "klid". Ale uvědomuji si, že to je sobecké a lidem, kterým na mě záleží, bych akorát pridělal výčitky do konce života.
Zároveň si připadám jako strasnej sráč, kdyz nedovedu přestat jen s trávou. Asi bych potřebovat nějakou dobu úplně odriznout od světa a postupně se vracet do reality, ale přijde mi, že bych kradl místo lidem, kteří si ho zaslouží.
Odpověděl: Nikol Spůrová
Dobrý den, Fílo,
děkujeme za důvěru a Vaši zpověď. Je dobře, že jste napsal. Jestli jsem správně pochopila dlouhodobě užíváte marihuanu, která Vám do života přináší potíže v mnoha oblastech. Zároveň je pro Vás obtížné s jejím užíváním skončit. Možná nyní nemáte sílu, ale rozhodně to neznamená, že musíte svůj život ukončit. Nevím, jaké všechny události vedly k tomu, že se cítíte takto na dně. V dotaze píšete, že Vám chybí vnitřní motivace a nemáte ani moc opory vnější. Můžeme Vám zaslat kontakty na některé odborné služby, pokud budete chtít, stačí, když napíšete větší město v dosahu.
Je mnoho služeb i lidí, kteří mohou a chtějí být s Vámi v této těžké situaci, ať už je jakákoliv.
Můžete se ozvat na některou z krizových linek, které Vám posílám. Na lince si můžete v klidu o celé situaci pohovořit, nebýt na to sám, bude tam člověk pro Vás, který Vás vyslechne a můžete se mu se vším svěřit a také získat na situaci maličko jiný pohled.
Naše organizace také provozuje podpůrný program on-line léčby, kteří chtějí své hulící návyky měnit: https://koncimshulenim.cz/
Pokud nemáte sílu či odvahu, abyste sám někam šel či zavolal - svěřte se někomu ve vašem okolí. I tady může jenom prostý rozhovor pomoci, přinést velkou úlevu či nějaké řešení. Ten někdo také může zavolat na krizovou linku s Vámi nebo Vás může doprovodit do odborné služby. Určitě neztrácejte naději. To, že teď nevidíte světlo na konci tunelu, neznamená, že tunel nikdy neskončí.
Nevím, odkud, nám píšete. Tady posílám kontakty na krizové služby, kam se můžete kdykoli (ve dne v noci) obrátit:
Krizová linka, Centrum krizové intervence: 284 016 666
Pražská linka důvěry: 222 580 697
Další krizová centra, non-stop krizové linky podle regionů najdete zde:
http://www.psychoportal.cz/linky-duvery
http://www.psychoportal.cz/krizova-centra-sluzby
Snad Vám je moje odpověď užitečná. Pokud byste cokoliv potřeboval, neváhejte se na nás znovu obrátit. Podporu si určitě zasloužíte!
Přeji vše dobré a mnoho sil!
S pozdravem,
Nikol Spůrová
Zpět