Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Gabriela Koryntová

Dobrý den, Dominiku,

děkuji vám za dotaz a za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte. 

Jestli jsem to dobře pochopila, užíváte marihuanu. V dotaze, který jste nám poslal, chybí akupunktura a tak si nejsem úplně jistá, jestli jsem vše dobře pochopila. Pokusím se tedy pro jistotu přepsat dotaz tak, jak mu rozumím.

Pochopila jsem, že užíváte marihuanu, a pokud si marihuanu nedáte, cítíte se zle. Dokonce jste napsal, že předevčírem vám bylo bez marihuany tak zle, že jste málem zabil svoji mámu, když spala. V dotazu mluvíte o tom, že nevíte, co máte dělat. A zároveň říkáte, že už musíte přestat brát marihuanu. 

Celý dotaz mi zní hodně naléhavě, jak kdybyste ho psal ve spěchu, v situaci, kdy vám skutečně není dobře a cítíte se zle, možná i vystrašeně z toho, co se s vámi děje a jak se cítíte. V takových chvílích může být dobré volat záchranku (155) nebo krizovou linku (116 123). Ty jsou schopní s vámi situaci probrat a pomoci vám se zklidnit, zorientovat se v tom, co se děje a plánovat další kroky, případně hledat řešení. Je potřeba jim pak popravdě říct, jak se cítíte ... stačí zopakovat to, co jste napsal sem ... něco jako: "užívám marihuanu, teď ji nemám, je mi zle, mám strach, co by se mohlo stát, mám chuť zabít svoji mámu a jsem vyděšený, prosím vás přijeďte si pro mě".

Pro podobné případy je dobré mít v telefonu uložená obě uvedená čísla:

Záchranná služba 155

Linka první psychické pomoci, která je nonstop a zdarma: 116 123.

Z dotazu si nejsem jistá, jestli jste ho psal pod vlivem marihuany, nebo něčeho jiného, nebo naopak  bez marihuany, v šoku z toho, co se stalo, nebo co by se mohlo stát. Napadla mne i možnost, že vám marihuanu skutečně nedělá dobře a mohl jste v tu chvíli zrovna zažívat stav, který by šlo popsat jako blízký toxické psychóze, kdy člověk "blázní", částečně ztrácí kontakt s realitou a svět vnímá jinak, vidí jiné souvislosti, případně věří nějakému bludu, nebo dokonce může slyšet, vidět a cítit věci, které jindy nevnímá.

Tak či onak na mne dotaz působí dojmem, že jste byl ve chvíli, kdy jste ho psal, opravdu vystrašený, je to tak? Jsou nějaké věci, které vám v takových chvílích pomáhají (zklidnit dech a soustředit se na něj, zkusit vyjmenovat 5 věcí, které kolem sebe vidím, najít 5 věcí jedné barvy, zkusit se jít projít, vypít sklenici čisté vody)? Máte někoho, komu důvěřujete a na koho se v takové chvíli můžete obrátit (může to být kamarád, příbuzný, nebo taky někdo z kolegů v práci, psycholog ve škole)?

Jestli je to skutečně tak, že jste uvažoval o zabití svojí mámy, když spala, pak by v takové chvíli bylo zcela na místě zavolat si záchranku. Vím, že to může znít všelijak, ale ve chvíli, kdy se něco takového děje a jste aspoň trochu schopný racionálně uvažovat, je lepší se nechat zavřít na pár dní do nemocnice, kde s vámi budou mluvit, nebudete sám, budete pod dohledem, abyste sobě ani nikomu dalšímu neublížil, můžete si odpočinout, mohou vám nabídnout medikaci na zklidnění tak, abyste si odpočal. A následně budete moci ve větším klidu řešit, co se to vlastně dělo. Mít chuť někoho zabít je něco, co se často používá v běžné řeči jako fráze, ale v situaci, kdy to tak skutečně cítíte, je potřeba to, co se děje, rychle zastavit. Jinak by skutečně mohlo hrozit, že ublížíte sobě nebo někomu jinému.

Dominiku, budu moc ráda, když mi napíšete, jak vám je a jak se situace vyvíjí. Na závěr shrnuji: doporučuju obrátit se v tuhle chvíli na krizovou linku 116 123 a hledat pomoc. V případě, že máte pocit, že byste mohl sobě nebo někomu jinému ublížit, volejte vždy rovnou záchranku, tj. 155.

A jestli se situace zklidnila, hledejte pomoc pro sebe, zavolejte na krizovou linku a proberte s nimi svou situaci, kontaktujte psychologa, psychiatra, terapeuta, obraťte se na krizové centrum, jako je třeba RIAPS. Nezůstávejte se svými strachy a démony sám, mluvte o nich a nebojte se si říct o pomoc!

S pozdravem,

Gabriela Minařík.