Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Přítel drogy
Zaneta
Dobry den, před čtyřmi roky jsem se seznámila s přítelem, první rok byl opravdu krasny a laskyplny. Pak se začal měnit, byl jiný, podrážděný, slovně mne napadal.. po čase jsem přišla na to, ze bere pervitin. A začalo období rozkrývani jeho života, zajistila jsem, ze jsem s člověkem kterého neznam. Od pěti let v dětském domově, matka alkoholik otec utekl před zákonem do zahraničí. Poté pastak, útěk z pastaku, život na ulici kolem 17teho roku toluen, všechny možné drogy, pervitin, krádeže…par let na ulici… následovalo odnětí svobody Cca 5-7let nevím přesně, údajně distribuci a výroba drog ( nikdy mi to neřekl nepřímo), venku byl cca 9let období bez drog 2-3roky, poté znovu basa 3-4roky důvod nevím. Nyní je mu 44let. Když se mi přiznal, ze bere perník, byl to šok, vůbec jsem nechapalA proč? Měl preci vše, bydlel u mě, se vším jsem mu pomohla, milovala jsem ho…. Slibil ze už si nedá, následovaly dva roky slibu, fetovani, dojezdu, abstinence, stále nová práce na cca par týdnu.sama jsem nekuřák, nepiju, drogy jsem nikdy ani nevidela, nikdy jsem neměl v okruhu známých člověka, který by bral. Chtela jsem mu pomoci, ale čím víc já se snažila tím víc on na to kaslal…. Přešlo to do příšernyho zarlwni, podezřívali, za všechno jsem mohla já, buď jsem ho malo milovala, nebo jsem ho dostatečně nepodporovala, nechtěla jsem s nim mít dite, nebo si ho vzít. Poslední rok jsem už byla tak vyčerpána, ze mi bylo lip, když nebyl doma… začínal být na mě slovně vulgární… vše co jsem řekla převrátil v nesmysl, začal zapomínat, prodával věci které jsem mu koupila a měli cenu. Několikrát jsem ho vyhodila a následně vzala zpět pod přísahou, ze už si nedá, ze chce žít klidný život se mnou-lži. Několikrát v hádce něco rozbil, dokázal vytočit sam sebe a protože já jsem nekonfliktní typ, moc nehdala jsem se sním a to ho vytáčeli ještě víc. Posledních par měsíců už ani nechodil do práce, stále měl nějaký důvod, já vydělávat dost, peníze mi nechyběli. Několikrát odjel na par dni a pak mi volal z ulice, ať mu pomůžu, ze nemá penize a ze je sfetovany. Několikrát změnil telefoni číslo, do měsíce ho měl opět plné podezřelých kontaktu, v každý práci našel někoho kdo mu to prodal. Průšvih byl když se začala jeho agresivita vůči mě stupňovat…. Poslední jeho výbuch jsem opravdu měla strach, ze mne uhodi a to jsem si řekla dost. Nikdy se nechtěl léčit, prý když bude chtít tak přestane. Několikrát mi vyhrožoval fyzickým napadením. Pořad mi vyčítal, ze Ja peníze mám a on ne a ze nejsem ochotna se s nim dělit. Vystěhovala jsem ho je to par měsíců….asi 3mesice, protoze jsem zjistila, ze mi krade penize… kupodivu od ty doby je čistý, chodí do práce a cvičí (je to na něm vidět). Chtěl znovu vztah znovu obnovit, ale já mám strach, ze je to opět jen divadlo a až dosáhne svého, opět začne peklo, možná i horší… protože tam bude opět vycitka, ze jsem ho vyhodilaAtd. I když je teď čistý, vůbec nedokáže pochopit, ze dělal něco spatne, ano omlouvá se… ale když mu vysvětluji jak jsem se cítila, tak se omluví a v zápětí celou zodpovědnost hodí na mne, včetně toho ze jsem mu byla nevěrná (což opravdu není pravda). Můj dotaz zní, je vůbec možný, aby člověk s tímhle životem ve svých 44letech, dokázal za vším udělat čáru a začít nový zodpovědný život, sam protože léčit se nepůjde a vůli nemá žádnou, nikdy u ničeho nevydrží. Nebo je jeho osobnost už natolik poškozena, ze to nelze? A je mu vůbec pomoci? Dekuji
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Žaneto,
díky vám za dotaz i za trpělivost s čekáním na odpověď.
Ptáte se, jestli je vůbec možné, aby člověk za tím vším, co má za sebou váš přítel ve svých 44letech, dokázal udělat čáru a začít nový zodpovědný život?
Za tu dobu, co se pohybuji v závislostech, jsem byla svědkem obrovským změn, a to i u lidí, u kterých byste je už možná ani nečekala - šlo o lidi s mnohaletou drogovou kariérou, pobytem za mřížemi, těžkými osudy či životem na ulici, podobně jak popisujete u svého přítele. Člověk, pokud sám chce, dokáže skutečně změnit hodně a to i v relativně krátké době. Ale základem je právě ta malá větička "pokud sám chce". A v tomhle je, podle toho, co píšete, u vašeho expřítele, největší problém. Součástí toho, abych mohl skutečně něco měnit, je totiž i to, že si připustím problém, příznám si svoje chyby a omyly, netrvám na tom, že za můj život mohou lidé, které jsem potkal, ale vezmu zodpovědnost za to, co se se mnou v mém životě děje a jakým směrem se můj život ubírá.
Chce to velkou kuráž a odhodlání, nemít strach dělat chyby a napravovat je, nebát se přiznat omyl a omluvit se, snažit se, zkoušet, nevzdávat to apod.
Nutno říct, že se v praxi setkávám s tím, že pokud má člověk za sebou tak obrovskou zátěž (vězení, mnoho let na ulici, málo pracovních zkušeností, špatné rodinné zázemí, závislostní vztahování se k lidem, látkám atd.), často se změna neobejde bez dlouhodobé terapie. Ono přeci jen nejde jen o krátkodobou změnu navenek, o pár týdnů nebo měsíců, ale o hluboké změny uvnitř člověka, které vedou k tomu, že se už nemusí držet u změny silou vůle, ale prostě se změní uvnitř některé věci tak, že už nemá důvod se ke starým zvykům vracet. K tomu bývá často potřeba právě nový zážitek, nová vztahová zkušenost.
Podle toho, co jste popisovala, jste si ve vztahu s přítelem prošla rájem, ale následné roky i peklem. Opakovaně jste se rozcházeli a znovu scházeli. A nic nenasvědčuje tomu, že by se něco skutečně změnilo. To, že umí přítel klidně i rok předstírat, nebo neříkat vše, znáte. A byť chápu, že jste si spolu prožili hodně a nic to nesmaže, doporučila bych vám dát si čas sama na sebe, dopřát si větší odstup, na nějakou dobu se klidně i odstřihnout. Bývalému příteli dáte prostor ukázat, jak vážně svou proměnu myslí a jestli je ochoten jít dál než jen k těm vnějším atributům (třeba že má práci), ale uzná i svoje chyby, omluví se a přestane vše obracet naruby proti vám. A také dáte prostor sama sobě se trochu vzpamatovat a skutečně si nanovo promyslet, jestli chcete do vztahu s expřítelem znovu investovat.
I taková zkušenost, jakou jste si prošla s přítelem, si zaslouží pozornost. Napadají mě otázky ve smyslu, co se to ve vašem životě tehdy dělo, co předcházelo tomu, že jste se s bývalým přítelem dali dohromady a jak se stalo, že jste během těch pár let dokázala překročit spoustu svých vlastních hranic? Takový vztah je obrovská zátěž a člověka poznamená, má vliv na to, jak se pak dívá na další vztahy ve svém životě, jak komu věří apod. Často vypadají ostatní vztahy ve srovnání s něčím, co je plné takových extrémů, jako nuda a šeď. Jde vlastně o spoluzávislost, nezdravou, někdy až toxickou podobu vztahu, kdy si člověk připadá bez druhého bezcenný, nevěří, že nějaký jiný vztah bude mít takovou sílu apod. Víc než o přítele bych se proto teď starala o vás. Přála bych vám, abyste si na sebe samotnou udělala čas a prostor, opečovávala se, našla si podporu a pomoc třeba právě v podobě terapie, odpočala si, dopřála si zklidnění a čas na pochopení toho, co se to poslední roky dělo. Nespěchejte na sebe. Nemusíte zachraňovat nikoho, než sebe. Expřítel se o sebe může a evidentně dokáže docela dobře postarat sám. Udělejte i vy to samé pro sebe. Zasloužíte si to.
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět
