Sananim - Drogová poradna 

Říct, či neříct?

Pavouk

Dobrý den,

jsem již 8 let (od 22 let) pravidelným uživatelem marihuany na kterou jsem si vypěstoval psychickou závislost (cca 10g týdně-->nyní již tedy daleko méně, důvod se dozvíte níže) a celkově mám otevřenou povahu k experimentování. Bohužel se mi naskytla asi 5 měsíců zpátky příležitost zkusit poprvé v životě pervitin a já neodolal. Přeci když už jsem jednou zkusil inhalovat heroin a neměl jsem nikdy potřebu ani důvod to zopakovat, tak se mi nic stát nemůže (myšleno v podobě závislosti, nebo neschopnosti se od toho udržet dál), navíc když jsem si jednou za čas (max 2x do roka, někdy ani to ne) dal na párty MDMA, nebo kokain. Říkal jsem si... Dopadlo to tak, že mě to okamžitě po první dávce pohltilo, jelikož jsem v tom našel to, co jsem celý život hledal a chybělo mi. Sebevědomí, motivace, soustředění, vůle na něco se zaměřit a vydržet u toho dlouhé hodiny, snad i něco dalšího, co nedokážu pojmenovat slovy a i přes moje uvědomnění, co je to zač za látku a čím si prošla kamarádka, která 10 let brala nitrožilně (nyní je přes 3 roky čistá) jsem se nedokázal udržet k sehnání další drogy. Prakticky tak od úplného začátku beru několikrát denně formou šňupání a to v drtivé většině doma. Zpočátku to bylo pouze doma a v zaměstnání jsem si udržoval střízlivost, ovšem velice rychle to přešlo i tam a už se i stalo, že jsem tam šel po několikadenním tahu, jelikož mi dostupné volno "uteklo" mezi prsty a já neodhadl dobu, kdy si mám dát naposled a nemohl jsem musnout. Sám jsem "zkoušel" již asi 2x přestat, ovšem maximálně do týdne jsem byl zpátky. Teď to chci zkusit znovu ovšem vím, že pokud mám mít nějakou šanci na úspěch, budu potřebovat podporu blízkých lidí. Jsem introvert a možná by se skoro dalo říci asociál, nemám rád místa, kde se vyskytuje příliš mnoho lidí a až na pár dobrých přátel které mám omezuji komunikaci s lidmi na nebytné (pod vlivem pervitinu jsem teda komunikativnější, ale subjektivně bych řekl, že to není nic extra). Rád bych Vás tedy poprosil o radu jak postupovat dál a hlavně, zdali mám rodině oznámit můj problém? Bojím se jejich reakce a nedokáži odhadnout, jak se zachovájí. Nikdy jsem s nimi své problémy nerozebíral a byl jsem uzavřený i před nimi. Zároveň bych jim byl vděčný, pokud bych se o ně mohl v následující době opřít, říct jim co mě trápí. Ovšem existuje možnost, že mě zavrhnou a nebudou se semnou chtít nadále stýkat, jelikož mají relativně dost zkreslené informace o drogách a jejich povaze. Mám v životě pouze jednu osobu, jednoho přítele (kamaráda, nikoli partnera) kterému naprosto důvěřuji a nebojím se mu s čímkoli svěřit, který mě dokáže vyslechnout a říci svůj upřímný názor. Je tu veliké "ALE". Jeho koníček, který se moc zanedbat nedá, zaměstnání a rodina (manželka se synem) mu téměř veškerý čas ubírají (což je naprosto v pořádku a chápu to), takže se vídáme sporadicky a nedokážu říci, jestli bude reálné se s ním vidět, nebo i mluvit kdykoli to budu potřebovat. Je to vlastně jediná osoba v mém životě, které jsem se dokázal i přes vlastní neuvěřitelný stud svěřit o tom, že "beru". Ještě bych měl jednu doplňující otázku. Co vím o látkových závislostech, tak mimo drogu také záleží na tom, jak je člověk zranitelný k jejich vzniku, na frequenci a množství užívání také hodně záleží na tom, co přesně mu to "dá". Například v mém případě jsem zjistil, že na tom dokáži fungovat tak, jak jsem si vždycky přál a měl bych mít tím pádem větší zranitelnost ke vzniku závilosti jak někdo, kdo to bere třeba z pracovních důvodu, případně na párty. Vím o sobě, ikdyž mi to ještě neřekl žádný doktor, že na vznik závislostí zranitelnější jsem a mám tehdence zneužívat jak legální, tak neleglní látky (pokud se mýlím, tak se omlouvám, že píši hlouposti), mohla u mě tedy již vzniknout za oněch pár měsíců psychická závislost? Může vznik závislosti nastat již po prvním, případně druhém užití? Mám totiž pocit, že jsem v tom od pvní chvíle, na druhou stranu vím, že má psychika hodně veliký vliv a člověk si ledacos může vsugereovat. Nejhorší na tom je, jak si všechno uvědomuji a vím, že pokud s tím nepřestanu, tak přijdu o lidi na kterých mi záleží a zničí mě to jak fyzicky, tak hlavně psychicky. Zdálo by se tak jednoduché s tím prostě přestat, ale zatím se mi nepodařilo na to najít dostatek vnitřní síly vydržet opět v tom původním, nudném a šedivém světě, ale také jsem si ještě neřekl žádnému blízkému o pomoc, což bych právě chtěl nyní zkusit. Mám u sebe přesně tolik pervitinu, že mi 100% zítra dojde a tím pádem po vystřízlivění začne i můj boj, proto bych byl vděčný za Váš názor na moji situaci.

Děkuji moc za odpověď a přeji příjemný den.

Doufám, že jsem to nenapsal nějak zmateně a pokud je to trochu delší, tak se omlouvám, že jsem se rozepsal.

PS. Pokud mám v příspěvku nějaké chyby, tak mě za ně prosím omluvte, nezkontroloval jsem si to po sobě.

Zpět