Sananim - Drogová poradna 

Lze se naučit, že drogy jsou špatné???

Emeš

Dobrý den.
Asi od 17ti let mám zkušenosti s užíváním marihuany a pervitinu. Dnes je mi 35.Jsem ženatý, mám stále zaměstnání a slušnou životní úroveň.
Návykové látky jsem vždy užíval jen rekreačně, cca 1-2x do měsíce, podle okolností. Nejdříve to bylo jen na podporu a popud sociálních interakcí, ale časem se to asi změnilo na ChemSex a sebeukájení. Takhle jsem to provozoval zhruba do 26 let, než jsem poznal svou manželku.
Se ženou jsme spolu šestým rokem, z toho dva v manželství.
Po celou dobu s ní, jsem nic neužíval ani nekouřil trávu. Žena dříve byla také rekreačním kuřákem marihuany, ale od počátku našeho vztahu taky nekonzumovala. O své drogové minulosti jsem ji řekl.jelikož jsem nechtěl a neměl v plánu nebo potřebu v tomto životním stylu pokračovat. Všechno bylo v pohodě, ale před asi třemi lety se mi začlo zdát, že náš vztah stagnuje, a žena se
se mnou začíná nudit.
Začali jsme si tak společné intimní chvilky zpříjemňovat marihuanou.
Mělo to celkem pozitivní efekt. Viděl jsem, jak náš vztah znovu začíná ožívat, a byl jsem rád, že jsem k tomu svolil.
Pak přišel covid.
Velké pracovní vytížení, nějaké osobní problémy, vztahové nejistoty a celkové vyčerpání organismu, a já sáhl po instantní energii.
Věděl jsem, že to asi nepřinese nic dobrého, ale nemohl jsem si pomoci.
A tak jsem se rozpomněl, jak moc fajn mi na tom bylo při sexuálních hrátkách, a s mojí milovanou ženou to už byl úplně jiný level.
Hned po prvním chem. Sexu jsem věděl, že tohle s ní chci zažívat už do konce života.
Jenže jsem taky věděl, jaký má manželka k těmto látkám vztah, a že to moc dlouho před ní neutajím.
Myslel jsem si, že když ji racionálně vysvětlím svůj pohled a jaký význam toto pro mě má, bude nějakým svým způsobem tolerantní a kontrolovatelně ochotná to jednou za čas připustit.
Nejsem typ, který by obrážel hospody nebo kamarády. Znám jenom do práce, z práce domů za rodinou, na zahradu a okolo domu. sem tam víkendové posezení se společnými přátely.
Když na to ale přišla a já se jí přiznal, sesypala se.
Bylo mi to nesmírně líto, když jsem viděl jak moc jsem jí tím ublížil a sliboval, že toho nechám. Jenže je to silnější než já, než my.
Pořád si říkám, že je to jediný můj útěk od stereotypní šedivé reality k absolutnímu štěstí. Nelze přece mluvit o nějaké devastující závislosti, která nastane tak jednou dvakrát za čtvrt roku. Na druhou stranu jsem si velice dobře vědom všech rizik a problémů, které toto jednání sebou nese.
Tuhle věc už řešíme asi rok a půl. Bez jakéhokoliv posunu na jednu či druhou stranu.
Bylo to stále stejné. Vzal jsem si, žena to na mě poznala, pohádali jsme se. Ona byla zklamaná že jsem to udělal zase, a já že jsem nedosáhl svého vytouženého sexu.
Takhle to dál nejde dělat. Žít.
Svého záměru podle mých představ asi nikdy dosáhnout nedokážu. A vidět, jak se mi nejbližší člověk v mém životě tímto problémem trápí a strádá taky už dál vůbec nechci.
Chci se sebou něco dělat, ale nevím co nebo jak, kdyz v hlavě mám pořád že bych v tom chtěl rekreačně pokračovat.
Proto se obracím na vás, odborníky.
Je nějaká možnost se ''napravit''?
Nebo si jakkoliv pomoci s tímto problémem?
Předem moc děkuji za odpověď.

Zpět