Sananim - Drogová poradna 

Krabička první pomoci

Pbf

Dobrý den, několik let hulím, řekla bych poměrně aktivně ,a až na jisté skutečnosti bych řekla, že to zvládám. Tím nechci říct, že to je v pořádku a nebo že se tak dá žít navždy. V průběhu koronavirové krize se to hodně zkomplikovalo, když jsme byli téměř dva roky na distanční výuce moje schopnost vykonávat povinnosti šla poměrně rapidně dolů, a když v závěru bylo tolik úlev a u nás dokonce nechali projít všechny bez ohledu na výkon, tak to asi člověka moc nemotivuje vydat ze sebe víc. Každopádně tehdy jsem byla ještě nějak schopná splnit potřebné, reálně se připravit tak aby to stačilo a nedopadla jsem vůbec špatně. Poté jsem hlásila na vysokou a jediné co, tak ačkoliv jsem dala nějaké úsilí do přípravy, tak jsem v mých očích na závěr selhala. Univerzitu kterou jsem si zalíbila v průběhu jsem promarnila, když jsem nebyla schopná poslat odvolání poštou, a poslala ho na mail na poslední dobrou, prostě jsem chtěla naivně věřit, že to projde. Tuhle prioritu jsem si ale přejala od matky, která měla obavy z druhé možnosti, protože se kamarádka chtěla hlásit na stejnou univerzitu, protože si myslela, že bych se s ní nechala unést a nevěnovala se studiu.. Na tuto univerzitu jsem se nakonec dostala bez nutnosti jakéhokoliv úsilí, protože téměř na poslední chvíli zrušili přijímací řízení a přijali všechny. Pro moji máti big win pro mě stále dost shazují souhra náhod. Snaží se mě vždy povzbudit, že to aspoň budu mít jednodušší. A že by se stejně bála, že jinde bych to nezvládala nebo toho měla moc. A že když je to teda taková clownfiesta, tak to musím udělat. A je jedno, že se nic nenaučím, jde přece o titul. Co bych bez něj totiž dělala, že? Před maturitou jsem byla rozlétaná, zrovna jsem se vymanila z toxic vztahu, který trval rok a půl přes covid epidemii což mi to neulehčilo.. měla jsem pocit, že jsem promeškala nejlepší léta svého života, takže jak se dá asi očekávat, chytala jsem se každé příležitosti a téměř se nedokázala kontrolovat. Long story short jak se náhody seběhli tak jsem se chvíli začala zahazovat se starým známým a s ním užívat pervitin. Měla jsem tuto drogu již předtím s bývalým přítelem, ale bylo to zřídka a mělo to určitá pravidla.. Aniz bych k tomu sama měla přístup, tak se mi nějak podařilo takhle dávat téměř do začátku zimního semestru 2021. Pak jsem byla tak měsíc čistá a bylo mi fajn, až na to že jsem začala pití alkoholu brát jako bránu do společnosti. To se za další měsíc změnilo, protože jsem díky novým lidem a čisté mysli dokázala vybrat si jeden cíl co chci a dokonce jsem ze dne na den přestala pit alkohol a ten nepiju až fo teď. Tím cílem kromě úspěšného studia byl i můj nynější přítel. První semestr probíhá skvěle, snažila jsem se jak socializovat s normálními lidmi tak připravovat do školy. Lehce jsem povolila okolo listopadu, kdy jsem začala v “jízdách” brát pervitin i s ním. Byl to pro mě tehdy celkem záhul, už v předešlé polovině roku jsem si něco takového vyzkoušela, takže mě to aspoň neseklo :D Netrvalo to dlouho a tohle užívání se stalo častějším, zjistila jsem že přítel utratil všechno co měl za on-line automaty, ja jsem tehdy ani nevěděla že něco jako on-line casino je, takže jsem tomu nerozuměla - proč by to někdo dělal ? - byli jsme spolu chvíli, ale mám pochopení pro hodně věcí, takže jsem mu pomohla se pobírat, vyřešit si všechno a nakonec odjel v lednu tohoto roku pracovat do zahraničí, aby všechno vyřešil. Tehdy uz jsem býa dva měsíce doma, protože zimní semestr jsme zvládli dokončit dalo by se rict již v polovině prosince.. ten další měsíc než začal další semestr, katastrofa, jelikoz jsem si zvykla mít ho u sebe měla jsem problém spát, neměla jsem chuť ani hlad a značnou část sem strávila létáním tam a zpět s jeho známým, který pro mě byl tehdy takovou první branou do tohoto světa, a ještě k tomu jsem za fo stále nemusela nic platit - neplatila jsem za to nějakými jinými způsoby, prostě občas to tak vychází.. samozřejmě to už sáhlo i do mé peněženky, a díky bohu tyto konekce mám jen dvě, teoreticky kdybych byla hodně zoufalá, tak se najdou další.. ale nevyhledávám tuto společnost lidí, protože nechci problémy a nechci úplně spadnout do tohoto světa.. no, přibližně od začátku roku jsem užívala téměr denně až denně, druhý semestr tím pádem uz nebyl takový med, ale nějak jsem to dala dohromady.. teď se již tři měsíce snažím nějak posbírat, a zatím úspěšně dodržuji školní docházku, v hodinách které to vyžadují se i aktivně zapojuji - někdy méně někdy více, to záleží v jakém rozpoložení přijdu. Samozřejmě nejde do všeho naskočit zpět, takže třeba ty dva předešlé semestry Němčiny teď dost postrádám, a opravdu nevím jestli učit se 24h před čtvrtým termínem testu, mi vyjde i tentokrat. Tehdy jsem to zmákla, protože jsem do sebe rychle nasypala nejdůležitější věci a z předešlých testů jsem věděla na co se změřit, čistá jsem při tom samozřejmě nebyla a na test jsem šla se spankovym deficitem minimálně dvou dní. Vždy jsem byla spíš ten typ, co nikdy nespí, pak si na čtyři hodinky lehne a je potom jako znlvuzrozený. Teď už bohužel toto nasazení nemám a i kdyby, tak ho komplikuje roztěkanost a neschopnost udržet se u jednoho postupu a činnosti obecně.. už pomalu nezvládám ani kratší spankovy deficit, třeba to zvládnu i déle, každopádně průběh a rekla bych i následky jsou horší.. mám o drogách obecně načteno dost, tak i o rizicích spojených s jejich užíváním. Takže nejenže vím, že je něco špatně, ale taky zjišťuji, že jsem možná trochu hlouběji v řiti než jsem doufala. Snažím se neustále si udržet pozitivní přístup a víru, vyhledávat způsoby jak si pomoct z dlouhodobého hlediska nebo aspoň zmírnit akutní překážky.. Přemýšlím již delší dobu nad tím, že bych vyhledala pomoc odborníka ve formě nějaké terapie, případně jiné možnosti která by mi pomohla s jádrem problému - jakože například sociálními zábrany, abych se dokázala znovu začlenit do normální společnosti a cítila se v ní pohodlně, abych zvládla zorganizovat nejen čas ale obecně průběh, obsah, všechno, mých činností. Abych byla schopná i po takovém přešlapu znovu zajet do akademického režimu a nemrhat ten zbytkový potenciál co ještě stále vnímám. Chtela bych pomoct i příteli, ale to nejde pokud nedokážu pomoct sobě, a samozřejmě pokud nebude chtít pn - v takovém případě bych chtěla být schopna pomoct aspoň sobě a nechat to jít ačkoliv mi to bude trhat srdce.. Nevim u čeho začít, kolísám mezi radikální změnou a nějakým chronologickym postupem, protože první je člověk sebevědomý, cílevědomý a mudrlant obecně, pak panikaří a naivně se snaží ten pres využít jako pohon a na závěr s prázdnou hlavou kouká kolem a cítí se ztracen. Takže tímto odstrašujícím čtením vás žádám o doporučení, které neohrozí moji anonymitu v rámci rodinného a školního, obecně osobního prostředí.. premyslela jsem i nad skupinovým sezením a snad i postupným návratem do života, a s tím ke svým zálibám a pod. Předem děkuji za váš čas a ochotu

Zpět