Sananim - Drogová poradna 

Fobie z drog

S.

Dobrý den, chtěla bych se s Vámi poradit. Od 14 jsem začala kouřit trávu a od 15 brát silnější drogy. Brala jsem je docela dost často a ve velkém množství do 18 let. Poslední dobrou před 18 narozeninami, mi už tělo dávalo hodně najevo, že musím přestat, ale já nepřestala. Začali se mi dít při každém užití pervitinu panické ataky a postupně se mi vyvolala úzkostná porucha a každodenní derealizací, depersonalizaci. V tu dobu zrovna začal coronavirus a karanténa, takže díky tomu, jsem to snášela nejspíš hůř, protože jsem nevěděla co se mi děje ( nikdy předtím jsem žádné psychické problémy neměla a neznala jsem je) a byla celé dny zavřená doma. Samozřejmě jsem si už představovala ten nejhorší scénář toho, co se mi děje a to mě dostávalo i do částečné deprese. Asi rok jsem žila doma a každý den jsem nějak přežívala. Potom, když jsem to už nemohla vydržet, jsem si zašla k psychiatričce, která mi stanovila tuto diagnózu. Teď už ale k věci - s příchodem derealizace a depersonalizace jsem se postupně dostala do takové fáze, kdy mi mozek vyvolal nejspíš fobii z drog, neboli ze všeho, co mi muže změnit vnímání. Ještě bych podotkla, že od těch 18 let, co mi to začalo, jsem už žádné drogy neměla, jen párkrát jsem si dala po doporučení neurol na uklidnění asi 2x a ne celý ( i když už jen vzít si ho, bylo pro mě těžké). Myslím si, že kdybych se bála drog nějak normálně, bylo by to i pro mé dobro, že si je už nikdy nevezmu, ale to co mám já, je až moc a mám díky tomu v každodenním životě problémy. Pořad musím o tom myslet, všude kam jdu. Jestli na ulici potkám někoho, kdo kouří například jen trávu a ucítím to, dostanu panickou ataku a strašně se začnu bát, že mi to něco udělá i když sama vím, že to není možné aby mi to vyvolalo nějaký stav, když jen projdu venku a ucítím to. Dříve jsem pervitin kouřila a dnes když uslyším kdekoliv cvaknutí zapalovače, strašně se leknu a hned se otáčím, jestli si tam někdo nezapaluje trubku i když opět vím, že to je nepravděpodobné. Když kamarádi jdou kouřit trávu, musím od nich odcházet, kdyby vedle mě někdo začal kouřit perník, nevím co bych dělala, nejspíš bych si musela zavolat záchranku, nebo bych omdlela z toho. Když jdu do nějakého fast foodu jíst, POKAŽDÉ se hrozne bojím, že tam pracuje někdo, kdo bere drogy a že šahal na ty drogy a já to potom budu jist ( problém je v tom, že se už pořádně nedokážu ani najíst, aniž bych opět nad tím celou dobu při jezení jídla ve strachu nemyslela), také se bojím i obyčejného alkoholu, jen když je v buchtě například, kterou jsem jako malá normálně jedla, teď z ní mám strach, i když opět vím, že se mi nic po tom nestane, moje hlava mi to nedovolí sníst nebo když jo, bojím se při tom. Opravdu mě to velmi v normálním životě omezuje a nevím co s tím mám dělat. Když jsem byla u psychiatričky, řekla mi, že to je dobře protože se už nevrátím k drogám ale mě tato odpověď neuspokojila, protože bych chtěla žít normální plnohodnotný život, bez toho, aniž bych se každý den všeho bála. A pokud vím, čeho se bojím a co mi každý den dělá těžké žít, chci se toho zbavit. Myslím si, že pokud bych se toho přestala tak hodně bát, mohla by mi zmizet i ta úzkostná porucha. A také mi už není 15 a mám víc rozumu, takže vím, že si je už po téhle příšerně zkušenosti co zažívám každý den nevezmu. Děkuji Vám za přečtení a za pomoc.

Zpět