Sananim - Drogová poradna 

Detox z methadon7

Jesterka79

Dobrý den, po 15 letech na heroinu, pak 2 roky výkon, opět spadnutí na rok heroin, pak ambulantní methadonová léčba už 3 roky nyní. Na methadon jsem šla již s tím, že chci úplně vysnižovat, na čemž jsme se dohodli již na začátku programu, vlastně jsem dodržela veškerá doporučení, užívala jsem max 24 ml, snížení jednou za 1,5 - 2 měsíce max o 2 ml do 6ml, poté už vždy o 1 ml. Vše v pořádku, v průběhu se vyskytly asi 2 hraniční chvíle, kdy mi nebylo moc dobře asi týden, ale nic závažného. Celou dobu pod dohledem centra, lékařů i psychiatrů. Asi před cca půl rokem se u mě začaly objevovat mírné abstinenční příznaky před menzeses-pnuti v nohách, stažený žaludek, brzké probuzení s pocitem, že chci, aby celý svět zmizel, unavená, nic se mi nechce, nevydržím u práce, nervozita, prostě ten, kdo zná, ví, co to je. Z prvu to bylo jeden den před menzes, poslední měsíc až dva tohle mám cca 14 dní před menzes a v mnohem silnějším měřítku. Protože se prokázalo, že jde skutečně o abstaky, pokud dám víc methadonu, udělá se mi okamžitě dobře, vím, že prodloužení či navýšení methadonu pro mě není řešením, je to přece stejné jako u heraku. Chci s tim skončit úplně a vím, že opiáty tohle způsobují, jen mi nikdo neřekl, že methak a snížení mi v podstatě sníží sílu abstaku, což ano, lze to zvládnout, ale jednou, najednou a nějaký čas mimo práci, a ne dlouhodobě, v práci a bez pomoci, ale stavy, které trvají 14 dní a déle v kuse 24 hod denně to člověk nedá úplně v pohodě několik měsíců za sebou. Čím déle methak dávám, tím déle si zbytečně sama sobě prodluzuji muka. Na programu od začátku věděli můj plán, směřovala jsem k němu postupně, i když program to úplně neschvaloval, nicméně jejích doporučením jsem se vždy řídila, jinak bych snižovala mnohem rychleji. Bylo mi přislíbeno, že mi s vysazením plně pomohou, pokud bude třeba i medikaci. Vše se dařilo a já byla šťastná, když ale přišel první absťák větší, abych to prebyla, dala jsem si péčko, nic jiného po ruce nebylo. Zjistila jsem, že jsem to celkem přežila a pak se tělo stabilizovalo. A od té doby začal boj. Na programu na moje popisy fyzických abstaku je reagováno srovnáváním mých a jejích osobních pocitů a stavů, že jim se také někdy nechce vstávat nebo do práce, že výkyvy v náladě před menzes má každá žena atd. Dospělo to tak daleko, že jsem sama začala o sobě pohybovat a říkám si, zda si něco nenamlouvám. Pak jednou za čas je to neúnosné, vezmu víc methaku a hned je dobře, tak je to jasné. Na programu na mou otázku, jak je tedy možné, že mi na to methak zabere, když to není absťák, jsem dostala odpověď, že to tam pořád je, jen to opiát překryl. také si hodně protiřečí, jednom dechem mi řeknou, že mé pocity jsou z toho, že mám málo methaku, druhým dechem však dodávají, že to vlastně žádné absťáky nejsou, že si jen myslím, že jsou, protože mám tendenci veškeré pocity, kdy mi není dobře, zaměnit za absťák, věřte, že dokonce dokážu odlišit absťákovou bolest hlavy a normální, dokonce dokážu rozlišit zívnutí absťák a normal, tohle všechno člověk pozná, baví mě jen to, jak mi tohle říká člověk, který to v životě nezažil a já cítím, jak mi prostě nevěří, tak k čemu tohle všechno. Nebo že si prostě myslí, že si už nepamatuji normální pocity a zaměňuji to za absťáky, přesně si vzpomínám na dobu, kdy mi kámoš popisoval absťák, jak je to hustý a jak podlehneš a dáš si. V tu dobu jsem neměla vlastní zkušenosti, ale říkala jsem si, že já to zvládnu, jsem silná a mě se to přece nemůže nikdy stát, vždyť je to jen o vůli. Pak jsem to prožila sama, vím jen, že ten kdo nezažil, ať se snaží sebevíc pochopit a vcítit se, nikdy nebude vědět, o čem mluvíme, je to natolik jiná a obecně neznámá a nepopsaná zkušenost, že pouhá slova to nedokáží vyjádřit. Když jsem prosila o medikaci, prvně mi bylo nabídnuto něco před 2 měsíci, a to antidepresiva, kdy účinek mám pocítit za půl roku, ještě k tomu další závislost a budu muset ještě vybírat, zda zrovna tyto jsou ok. Nevyhovovaly mi, tak jsem dostala qventiapin na spaní, ovšem na můj silný mozek zvyklý na methak mám ten nejslabší, který ani necitim. No a od každé návštěvy uplyne 3 týdny než něco dalšího. Prosila jsem, že končím a musím chodit do práce, samozřejmě se točím v kruhu, mám fyzický absťák, není tak strašný, ale dlouhý a já to nedávám, tak víc a víc sahám po péčku, je to jediné dostupné pro mě a momentálně mi to pomáhá přežít den za dnem. Ptám se, proč mě nikdo nepřipravil na to, že tohle přijde, mohla jsem to naplánovat úplně jinak, mohla jsem si vzít volno atd. Naopak mě ubezpečovali, jak to bude v pohodě, když nebudu spěchat, do programu chodí lidi i až 20 let, tak skončit nechci. Díky péčku mám v programu problémy, už mám denní docházku, navíc mi opravdu není příjemné se přiznávat k relapsu každou chvíli, když se na mě koukají jako na smažku. Na každý můj relaps je reagováno, zda si to s tím snižováním nechci rozmyslet. To ale přece nikam nevede, možná pro program, ten bude v klidu, já taky, nebudu nic jiného brát, ale že se mi natlačí velmi silný opiát, který čím déle se bere, tím má horší abstinenční příznaky, to už opravdu vidím jen já? To už mi fakt připadá lepší na měsíc či dva smažit péčko bez methaku a čekat než si tělo zvykne. V čem je to jiné? V tom, že methak je diky výdejně legální, ucinkama však mnohem horší než péčko. Když totiž zvýšíme a prodloužím methat, příště to bude to samé a pořád to jen oddaluju, na kdy? Až už to nepůjde přestat vůbec? Jediná rada programu je navýšit a prodloužit, jenže ty absťáky tam budou při snížení vždy aspoň u mě, tak proč to uměle prodlužovat. Navrhovala jsem krátkodobou medikaci diákama nebo lexaurinama třeba měsíc, nenapíšou mi to. Říkám, že nechci další závislost, chci jen překlenout, ne, asi se bojí zneužití. Když jsem tehdy jednou přestávala, vždy to bylo sama, sehnala jsem si klepky, esko a přestala jsem. Čím déle na heráku, tím horší absťáky, pak už se člověku vůbec nechtělo, byl na ulici, a to přestávaní nebylo myslitelné, bez zázemí, tepla a postele. Jednou jsem s manželem přestávala taky sama, ale neměli jsme u sebe žádné klepky, manžel šel k doktoru Minaříkovi, aby mu napsal subáč (možná si to dokonce bude pan doktor pamatovat, takových případů nemá moc). Doktor předepsal, za 14 dní šel manžel na kontrolu. To už jsme smažili asi 6 let v kuse herák. Esko jsme si sami během 10 dní úplně sami vysnížili, když přišel manžel po 14 dnech, doktor mu automaticky chtěl psát subáč, manžel mu řekl pravdu, že původní krabku použil i pro mě, ale novou že už nepotřebujeme. Doktor celkem koukal, požádali jsme pouze o prášky na spaní, bohužel nikdy jsme nebyli ti, kteří bychom brečeli, jak je nám zle, vyžrali jsme si to sami, a tak jsme dostali jen tritiko prý skvělá třetí generace antidepresiv, páč i tehdá jsme byli pracující. Má se brát 1/3 prášku na noc, já byla schopná 14 dní v kuse nespat, a to i s celým platem xanaku, dali jsme si každý 2 prášky tritika a stejně jsme nespali, pouze druhý den jsme viděli zúžené a museli jsme z práce dom, páč jsme nepřečetli nic z monitoru a bolely oči. Množství 2 prášky doktor Minařík také celkem nevěřil, ale mozek zvyklý na opiáty je silný a moc, brutálně jsme se opili a zhulili, ostatní nebyli schopní ani zvednout hlavu ze stolu, my jsme po cestě ze Žižkova do Dejvic byli naprosto střízliví, nebo jsme si šlehali prášky na spaní, aby to mělo aspoň nějaký účinek, jinak to na nás nefungovalo, jak píšu, mozek na opiátech je natolik silný, že ho dokáže uzemnit pouze velký driak, dokáže za malou chvíli prechroupat spoustu věcí a hlavně dokáže být vzhůru opravdu dlouho, jste unavení, tělo úplně v krku, ale mozek jede na plné obrátky. Ve výkonu než si tělo samo zvyklo normálně spát, tak půl roku jsem spala cca 3 hod, jinak jsem čuměla do zdi. Tenkrát jsme to nějak dali, ale vždycky při detoxu jsme měli dovču aspoň 14 dní na to nejhorší, po tu dobu jsem nebyla schopná vstát a cokoliv dělat, nejedla, nepila jsem, spala chvilkama pod silnýma lékárna. Tady teď mě ale nikdo neřekl, že to bude taky takové, naopak mě program chlacholil, jak to bude v pohodě, pokud něco, tak pomůžou, jaké bylo moje velké překvapení, jak se to celé vyvíjelo, nyní si nemůžu vzít volno, navíc mi stejně nechtějí napsat nic na překlenutí, tak to můžu jen tím péčkem prebýt, tím porušuju program, může to nakonec dopadnout i vyhozením z programu, díky tomu si uzavřu možnost návratu, kdybych náhodou sáhla po heraku, tak mě nevezmou zpět přednostně a čekací lhůta je třeba až rok. Pokud ne vyhazov, tak mě péčko dlouhodobě nedělá dobře, dávala jsem jen herák, takže nespím, mám depky, výkyvy nálad, emoce, když nespím, abstaky se časem zhoršují, musím dávat víc pecka na prebyti, mohu způsobit problémy v práci, čím déle člověk nespí, tím má větší haluze a dělá chyby atd. Psychicky sama nejsem přesvědčená, že je toto správný postup a ještě poslouchat od programu, že důvod k tomu dát si drogu se vždycky najde, tudíž že si obtíže vlastně haluzim sama, jen abych si mohla dát, mě hází úplně do schízy. Nikdo se ale nezamyslí nad tím, proč nesáhnu po heráku nebo vyšší dávce methaku, aby mi bylo dobře, to by přeci pro mě bylo výhodnější a přirozenější ne? Zdá se mi to nebo je programu opravdu jedno, co já a jediné, co oni mohou je poskytnout methak? Přeci by měli být rádi, že někdo s tím opravdu vážně chce skončit. Mě už ani nebaví je stále přesvědčovat o tom a říkat dokola, že relaps je kvůli absťákům. Sami si musí přiznat, že již více než půl roku na to upozoruji, na zhoršující se stavy, nikdo semnou nic nedělal, až když to bylo pro mě neúnosné, začala jsem péčko, v tu chvíli už mě neposlouchal vůbec nikdo, žádné prášky vůbec nic. Vlastně po celou dobu programu beru jen methak, žádná medikace. Až teprve můj manžel, který na program chodí semnou jim vysvětlil, že je mi opravdu zle, uvolili se k tomu, co jsem popsala před cca 2 měsíci, v době, kdy já už měla téměř končit a úplně vysadit mi začali zkoušet antidepresiva, jejichž účinek má přijít tak do půl roku. Opravdu si na programu nikdo neuvědomil, že jsem ze všeho fakt v hajzlu, že tohle je moje volání o pomoc, že neznám nebo spíš nemám přístup k ničemu jinému než péčku, a proto to dělám takto, protože s tím opravdu chci skončit a mám strach zůstávat déle na methaku, aby se absťáky nezhoršovaly? Říkají mi, že spaní je důležité, a já s tím souhlasím, člověk musí spát, zároveň musím ustát práci přes den, nemůžu si dovolit jen být v práci, jsem hodnocena za denní produktivitu, kterou mi kontrolují denně, na absťáku nevydržím s pnutím v klidu sedět ani 20 min v kuse a něco dělat. Teď si nemohu vzít ani marodku, ale klidně bych to v rámci toho, aby se mi udělalo dobře udělala, ale to by mi musel někdo dát klepky na překlenutí toho nejhoršího, ve výkonu mi dali na měsíc a půl rivace, sama jsem si je vysnižovala přes den, když už mi pak bylo lépe po 14 dnech a ušetřila jsem si je na noc, protože jsem věděla, že pak dlouho nebudu pořádně spát, a byla to pravdu. Zase všechno tohle snad dokazuje, že nechci klepky zneužívat a nechci do další jiné závislosti, ale během měsíce závislost nevznikne. Nebo je v tom něco jiného, ale nevím co. Vidíte, už jsem na tom tak, že sedím a projíždím net a hledám jiná cetra substituce, kde mi pomohou ze závislosti na methadonu, vtipné celkem. Všechny moje zkušenosti jsem programu samozřejmě říkala, jejich doporučení je na vše odpovídat, že jsem snižovala moc rychle a podle nich mám methak brát déle. Tento názor se bohužel neslučuje s mým cílem a potřebami. Prosím nevíte, zda mě někdo v tomto stavu přijme k léčbě, buď hned teď s možností nějaké medikace k překlenutí absťáku nebo na doléčení bez methaku opět medikace na dobu absťáku? V životě jsem musela vybojovat sama hodně věcí, teď je toho na mě moc a já se bojím, že ztratím vše, co jsem tak pracně poslední 3 roky budovala. Nechci to ztratit, nechci zpátky k heráku, na ulici, do výkonu, nyní jsem také v insolvenci, zde mám také podmínky, které musím dodržovat. Jsem pevně rozhodlá, že to zmáknu, teď jde jen o to, zda nějak normálně nebo s vyhrocením všech sil. Našla jsem si centrum Magdalena, drop in, sananim, kam píšu nyní svou zkušenost a volání o pomoc, zkusím to obvolat a uvidíme. Co zažíváme v programu, je pro mě jako pro člověka pevně rozhodnutého přestat, celkem alarmující. Pokud to tam chodí takto roky, ani se nedivím, že je téměř nulová úspěšnost ukončit program vysnížením, musím opravdu říci, že v programu není snaha, aby klienti snižovali popřípadě úplně ukončili úspěšně program. Chápu, že většina lidí se třeba vrátila k drogám, ani se nedivím, když jim s úplným vysnížením nikdo nepomohl, ale nelze každého hodnotit podle ostatních. Vždycky jsme si s manželem říkali, že jsme jiní než ostatní, z jiné planety, chování ostatních a názory se neslučovaly s našimi, možná je to i důvod, proč nás program nechápe, mluvíme na rovinu, co si myslíme, nevymýšlíme si, nebrečíme, jen abychom dosáhli toho, co chceme. Máme vlastní hlavu a řídíme se našimi plány a často jdeme proti zdi, možná se program urazil, že jsme plně nerespektovali to, co nám řekli, nevím. Vím jen to, že to zmáknout chci, ať už s pomocí stávajícího programu nebo jiného nebo na to zůstanu zase sama jako vždy.
Jen mě zajímal názor někoho jiného, kdo se zabývá stejnou činností, na program, který se staví do pozice, že chce vše nejlepší pro klienta, ale klient to vidí odlišně.
Budu ráda za rady, pomoc či jen názor, myslím, že jsem nic nezamlčela. Snad ještě uvedu, že v rámci celého programu jsem po cca 2 letech měla první relaps - péčko, zde jsem měla na to velkou chuť, dříve jsem si péčko dala jednou za pár měsíců či půl roku přibližně. Pak zase za pár měsíců - ještě taky chuť, no a pak se už začaly vyskytovat pomalu absťáky, tak jsem začala častěji. Bohužel na sezeních z toho vždy vyšlo pouze to, že jsem si to dala z blbosti, i když jsem popsala přesně, co se děje, byl to prostě alibismus. Ale se mi to prostě zhoršuje, už ani po menzes nepřestává pnutí v nohách a pocity úzkosti v žaludku atd., narychlo zkouším ještě takto zachránit, co se dá.
Moc díky Martina

Zpět