Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Dětství
Advisority
Dobrý den
Mam dosti velký problem a chci ho jsem rozepsat a co si myslíte.
Matka neměla nikdy hezký život byl dosti tvrdý, když mě porodila tak jí rodina vyhodila na ulici její otec byl lovec měl dost artefaktu vzacných, parožiny, nože a bajonety, uměle vytvořená zvířata sovi, medvědy, lišky atd. Žili jsme spolu 15 let v romském ghetu tam jí moc nemuseli a když ztratila práci a neměla jak platit nájem rozhodla se pro sebe prodání většinou němcům. Byl jsem tam tak trochu jako na bitevním poli ale za těch 15 let mě někteří brali jako jejich dokud žila jejich pani máma která mě učila, vařila a pod. matku jsem viděl tak 2x za výkend většinou sobota neděle. Několikrát na vánoce jí zmlatily přede mnou a já s tím nic neudělal, po večerech jí někdy pomlouvali mě i jí. Moje rodina mě vykradla asi 3x a celkem jsem měl velký ztraty a nikdy s tím policie nic neudělala protože ten jeden z nich u nich pracoval, zkraceně dětství fakt tvrdý na ulici 1 rok a půl jsem spával v autě kde jsem spíš jenom se vzdělával a doufal v lepší život. když dostala bydlení a lepší práci ja jsem i tak doufal že ze mě něco bude než syn tvz, Bastard protože otec se o mě nikdy nezajímal a platil mě 300kc na měsíc alimenty což není moc. Vždy si říkám že tu žila pro mě a riskovala vlastní život jenom kvůli mě abych ja to někam dotahl, do 20 let jsem nikdy nefetoval, jen jsem to zkusil a bylo většinou lehký drogy nikdy tvrdy heroin a pod. před 6 lety jsem ztratil vše práci, kamoše protože byli víc se svojíma holkama, moje holka odletěla do Anglie, s matkou jsem se tvrdě pohádal a řekla když jsem dospělí at si zabalím saki paki a vysmahnu z bytu, psychicky úplně zdevastovanej neexistovalo nic co by mě zachranilo a tak jsem si vzal bagl našetřený peníze a vyyrazil do německa za lepším životem, začátky byli hrozný na den sem měl kousek chleba a vodu a furt přemýšlel o svím osudu proč se to vše odehralo, V německu na ulici jsem se učil novým jazykům ( umím španělsky, německy, anglicky, a něco francouzky) byli to hardcore dny. Dostal jsem práci a vydělával na byt který mam s majitelkou mám hezký vztah, Koupil i auto a celkově jsem měl co jsem chtěl. V těch dřívejších dobách asi když mě bylo 18-19 jsem měl sen na vojenskou školu i když jsem prošel řízením nedal jsem čj kde mě chybělo asi 10 bodu o rok později když jsem jí zkusil znova všechny testy splnil tak mě nepozvali pozvanku na školu kvůli testum. V ten moment se mě zbořil svět dělával jsem Judo ( oranžový pasek) vyhrali jsme ted nwm v jakým roce mistři čr, chodil jsem na sporotovní školu kde mě bavilo sportovat, nechápu kde se stala chyba. U IQ testu jsem měl IQ 140 což byl nadprůměl a v německu jsem začal upadat celkem do tvrdých depresí, začali mě padat vlasy a moje myšlenky se začali vztahovat na sebevraždu, musel jsem se někdy řezat i do rukou nožem protože jsem nevyděl už ani východisko a naději ke splnění mojeho snu, abych se odreagoval jezdil jsem dost na kole všude možně za den i 120 km a pak jsem četl že nabírají k německý policii i když jsem 2x splnil testy a řízení řekli že jsem cizinec a nemohou mě vzít( bylo to k bundespolicii) očekával jsem karieru a pod. jenže v těch dnech kdy to padlo jsem ani nemohl spát spíš jsem se toulal městem v osamocení a říkal si proč dál žít když nic se mě nesplnilo, ted pracuji jako roznašeč novin a letaku a cítím se těžce ponížen životem. Z jedne prace jsem se seznámil s kolegou a chtěl jsi koupit travu abych přestal myslet negativně a odreagovat se, jenže on prodával i pervitin napadlo mě že to zkusím, ze startu to bylo 1x za 14 dní pak se to zvyšovalo a zvyšovalo až musím mít dnes pomalu každy 2 den, Pravda je ta že si po čase dělám pauzy tak 3 dn jenže pak musím mít zase znova, protože se mě nic nesplnilo i když jsem proto dělal všechno a splnil co jsem měl,Chci tím říct že jsem asi spadnul do tyhle drogy kvuli neuspěchům v životě a ztracím nad tím kontrolu. Nevím jak se z toho vymánit pomáha mě to hlavně psychicky, většinou když jsem sám ( na pervitinu) zkouším programovaní v javě, malování atd, rozvinout si svoje schopnosti jenže pak přijdu zpět do reality a ptám se jestli to mělo smysl a proč to beru. Myslím že jsem z toho zešílel, Žarlím k lidem co se narodily do normálních poměru ale neumí nic než sedět v kanclu a vše dělá za ně pc.Nškdy si říkám že můj život nemá žadnou cenu protože jsem se nikam neprobojoval a nedostal i když jsem oslovoval Něm. firmy vždy chtěli osvědčení ze školy, cítím beznaděj,malooceněný, negativismus k druhým, poslední dobou i izolaci nebavím se s nikým než s par kamosema. V tyto dny na mě zase přicházejí myšlenky na sebevraždu protože nevidím žádný východisko. Po nocích mam paranoie černy sny z dětství a nevím jak s tím dál kromě pervitinu.Mužete mě podle vašeho určení napsat co to se mnou uděla do budoucna? nebo jaký nasledky to bude mít?
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, advisitory,
děkuji vám za dotaz a hlavně za důvěru a otevřenost, se kterou jste popsal svůj košatý životní příběh. Asi tušíte, že pro vás nemám žádné jednoduché odpovědi na tak komplikované otázky, jako co to s vámi udělá do budoucna nebo jaké to bude mít následky. Co jsem pochopila, je, že jste vlastně na tenhle celý příběh tak nějak sám. Je to tak? A proto mne napadá, jestli by vám dávalo smysl obrátit se na někoho, s kým byste mohl opakovaně o svém životě mluvit, přemýšlet, aniž by vás někdo soudil, nebo měl pohotová řešení. Prostě nějakého průvodce nebo ještě lépe někoho, kdo půjde nějaký kus cesty po vašem boku. Vy sám jste největší odborník na svůj život a nakonec to budete vždy vy, kdo se bude rozhodovat a ponese odpovědnost za to, co se bude dít dál. Ale někdy člověk sám nevidí svoje vlastní začarované kruhy, někdy pomůže, dyž uslyší někoho, kdo je nestranný a nebo se orientuje v možnostech pomoci a pár třeba i jen vzdáleně podobných příběhů slyšel. Dávalo by vám něco takového alespoň trochu smysl? Pokud ano, zvážila bych možnost obrátit se na adiktologickou ambulanci nebo kontaktní centrum. Služby center jsou poskytovány zdarma a diskrétně, stačí zavolat a domluvit se na termínu. Je nějaký důvod, proč to nezkusit?
Kdybyste stál o kontakty, napište, která větší města jsou vám dobře dostupná, případně budu ráda, když napíšete, jak se situace vyvíjí.
S přáním všeho dobrého, hodně sil a trpělivosti a opatrnosti,
Gabriela Minařík.
Zpět