Sananim - Drogová poradna 

Přítel závislý na marihuaně

Kláris

Dobrý den,
s přítelem jsme se dali dohromady cca 2 měsíce zpátky. Do vztahu jsem nechtěla jít kvůli tomu, že každý den hulil 5 kýblů denně (hulí cca 4 roky), ale řekl, že chce kvůli mě přestat a během týdne to snížil z 5 kýblů na 1 před spaním. Řekla jsem si, že to už je v pohodě, že fakt chce přestat, tak jsem ustoupila a začali jsme spolu chodit, že zbytku se zbaví v průběhu vztahu. Uběhl měsíc a vůbec jsme se o tom nebavili a ja to brala jako vyřešené, protože mi říkal, že už skoro nehulí a že přestává úplně jenom to jde pomalu.
Po měsíci kdy jsem každý den v koupelně viděla marihuanu jsem se zeptala jak na tom je a z něho vylezlo, že pořád stejně a že už asi nechce přestávat teď, ale někdy později.
Přátelé mi radili, ať zkusím pauzu a vyvíjet na něj nátlak, aby měl pocit, že o mě může přijít. Zkusila jsem to, ale s ním jako by to vůbec nehlo (měl takové ty klasické reakce huličů, že mu je všechno jedno). Tak jsem s ním o tom zkoušela pořád mluvit ale on vždy jenom sedí a mlčí (občas něco málo řekne a pak, že o tom neumí mluvit). Vždycky mi tvrdí, že mu to nemůže vyhulit mozek, že si nechce přiznat, že je závislý, že to nijak nikoho (ani náš vztah) nemůže ovlivnit, že to z něj dělá lepšího člověka (dokáže se líp soustředit a nic ho nerozhodí). Ale po delší konverzaci vždycky řekne, že si to nechá projít hlavou a že to zkusí omezit, ale i přesto se pořad nic nemění.
Posledně, když jsme to řešili z něho vylezlo, že nemá důvod proč by přestával a že je ještě na to brzo, že nedávno začal, že ještě nechce končit. Potom, jak se konverzace vyvíjela dál si šel zapálit sám cigaretu na balkón a měla jsem pocit, že brečí a i potom, když se vrátil z balkónu a obejmul mě, tak brečel.Mám pocit, že ještě to nesmím vzdávat, že by mu šlo pomoct, když to vypadá, že mu náš vztah není jedno.
Když jsem o tom mluvila se sestrou, která s ním bydlí na bytě říkala, že si o tom zkusí promluvit ještě s jeho dvojčetem a kamarády a že si s ním zkusíme promluvit, že hulit denně fakt není v pohodě.


Je správná cesta na něj vyvíjet nátlak a hustit to do něj pořád? bojím se, že se zasekne a už to nebude mít cenu. Jak s ním mám mluvit a nebo mu pomoct najít důvod a ukázat mu, že to pro něj není dobré? Má to vůbec smysl, když sám chce/nechce?

Zpět