Sananim - Drogová poradna 

Duševní nebo psychická porucha po užívání pervitinu

Kitty

Dobrý den,
včera to byl rok od mého posledního užívání pervitinu.
Užívala jsem pervitin pouze něco málo od mých 16 do 17 let a pouze nosem nebo kouřením.
První zážitky byly skvělé sice jsem měla jakýsi fyzický problémy při intoxikaci (špatně se mi dýchalo a obcasne brnění některých částí těla), ale psychicky jsem na tom byla dobře, žádný problémy s komunikací, cítila jsem se sebevědomě a zkrátka skvěle.
Po asi půl roce užívání jsem to začala přehánět a nedokázala jsem si uvědomit kdy mám dost, no ale s tím mi i začali problémy s vyjadřováním, komunikací, sebevědomím, měla jsem i úzkosti a také jsem při intoxikaci a dojezdech mluvila z cesty. Začínala jsem mít i nepořádek ve svým životě, chaos a nevěděla jsem kdo jsem a co chci.. Ještě je potřeba zmínit, že jsem nejspíš měla nízké sebevědomí díky mým křivým zubům. Po nějaké době jsem se rozhodla si dát přestávku abych si urovnala ten můj chaos a myslela jsem že mi to pomůže i s mojí psychikou, bohužel mi to nepomohlo. Po dalším užití jsem měla hrozný stav, byla jsem úplně mimo a opět mluvila z cesty. Od té doby jsem přestala úplně užívat pervitin. Zkrátka jsem skončila díky mému chování při intoxikaci.
Od té doby se pořád kontroluju co říkám a co dělám, jelikož si myslím že, se chovám divně. Odřízla jsem i všechny své kamarády i právě kvůli tomu.. Bála jsem se jakéhokoliv sociálního kontaktu. Když jsem začala znovu studovat, našla jsem si kamarády, bylo to trochu lepší, cítila jsem se líp, ale pořád jsem neměla takové to sebevědomí, pořád jsem necítila jak kdyby na jejich úrovni. Svůj problém se zuby jsem začala řešit až teď, dělala jsem proto vše, jelikož jsem si myslela že mi rovnátka pomůžou prolomit ten můj blok. Bohužel, mám rovnátka a vůbec nic se nezměnilo.. Někdy mě přepadají úzkosti, deprese ale není to tak časté, jako třeba moje náhle myšlenky, které přijdou když má někdo z mé rodiny například někam jet autem, tak si v hlavě odehrávam jak se jim stane něco zlého a nedokážu se toho zbavit, nevím proč se mi to děje, nechci aby se mi to dělo, bojím se že to tím přivolám.
Moje problémy s komunikací a vyjadřováním trvají do teď, už se to lepší ale občas nekontrolovatelně ze mě vypadne nějaká blbost a opravdu nevím jak to vysvětlit, myslím si jestli to i nebude tím že nemám urovnaný myšlenky a zkrátka mám toho v hlavě moc. Takže můj dotaz z ní nemůže se jednat o nějakou psychickou či duševní poruchu, kterou jsem si způsobila užíváním pervitinem? Je to na psychiatra nebo psychologa? Uvažovala jsem o tom, ale myslela jsem že se ještě nějak vzpamatuju a nebude to potřeba.
Děkuji, za Váš čas a odpověď.
Omlouvám se pokud to nebude dávat smysl, ale jak už jsem již zmiňovala mám problém s vyjádřovaním.

Zpět