Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
uz me to nudi
anonym
Dobry den...jsem realitivne normalni kluk,poslednich 10 let si ziju tak nejak klidnym zivotem,ale kdyz se tak ohlednu na roky cca 2000-2010...to byla jizda. Ani nevim co me tak uklidnilo...Nikdy jsem netrpel nejakou existencni krizi nebo tak neco. Vzdycky jsem byl proste takovej fling,floutek co si vysedava pod stromem s flaskou a brkem v puse. Zevl... Byl jsem stastnej. Ale v posledni dobe si prijdu takovej vyhorelej...jakoby se ty dny straveny zhulenej po lesich nebo chlastacky v klubech vytratili a ja nenajdu najit nejakou pozitivitu. Vlastne driv jsem vstal,zabalil si brko,do krosny hodil par piv a sel jsem ven...celej den klidne. Naprosta svoboda... Ted...vstanu,boli me hlava,vsechno me stve a aspon ta trava a chlast furt neco davaj,ale uz to neni takova ta pohodicka zpestreni výletu nebo tak... Ptoste uz jenom to ze se necitim tak zle a da mi to takovej ten "jemitouprdele" stav,a pristihl jsem se,ze nic jinyho uz vlastne ani nehledam. Mozna bych si mel s nekym promluvit,ale z u psychologa nikdy nedokážu rozvázat jazyk a moc lidi v okoli kterym bych se nejak chtel sverovat neni. Spis jen lidi,který znám,dam si cigo...a tim nase interakce tak nejak konci. Prijde mi jakobych se najednou ocitl v tornádu a nic co by mne vytahlo. Jsem stale unaveny,jen se opit,zhulit,narvat se extazema,sedet a cumet do stropu...tak to bolí mnohem min. Nechci poslouchat myslenky o tom jak je vsechno v hajzlu. Nedokážu vydržet sám se sebou a propadám do takovýho "vegetativniho" stavu...proste clovek unavenej existenci. Uz nevim co mam delat. Ani prochazky mne nenaplnuji jako driv...prakticky se nyni uz nutim do toho abych vzal batoh a vyrazil ven. Je to je to strašný
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás a díky za dotaz i za otevřenost a upřímnost.
Chápu to tak, že hulíte, popíjíte a experimentujete s drogami už celkem dlouho, minimálně 10 let hodně intenzivně, posledních 10 let už né s takovou silou, nějak jste se "usadil", zklidnil. To někdy přichází tak nějak přirozeně s věkem, často je to kolem 30/35. Ale netuším, kolik vám je, co máte za sebou, neznám podrobnosti, hodně odhaduji. Jestli to chápu dobře, problém vnímáte v tom, že se necítíte šťastný? Máte pocit, že už jste tak nějak vyčerpaný, unavený, nic vás nebaví, nic (ani to, co vás bavilo s alkoholem a hulením dřív) vám nedělá radost, nemáte se na co těšit. Je to tak?
Zmiňujete psychologa, ale netuším, jestli pravidelně docházíte na terapii. Přeci jenom je ta dnešní doba velmi svérázná, leckdo po roce s covidem ztrácí optimismus. Takto na dálku, na základě těch pár informací, nejspíš situaci nedokážu rozklíčovat. Nicméně to by nejspíš nevyšlo ani osobně, pokud se neodhodláte a nebudete o věcech mluvit tak upřímně, jako nyní zde. Možná by pomohlo se na setkání připravit, věci si sepsat, abyste se měl od čeho odrazit. Co myslíte? Z mého pohledu by právě terapie mohl být způsob, jak ze situace vytěžit a posunout se někam dál. Jak to vnímáte vy?
Spousta lidí po nějaké době užívání vyhoří, drogy pomalu přestanou dávat to, co dávaly na začátku, vlastně už člověka jen udržují v "katatonním" stavu, kdy alespoň základně funguje, ale vlastně se neumí hnout z místa. Už tam není ona euforie a radost, kterou dávaly na začátku. Užívání si vybírá svou daň. Někteří lidé upadají do deprese, někteří se rozhodnou jet ještě větší "pecky", aby ten pocit, že takhle je to špatně, v sobě udupaly. Neumí bez drog fungovat, nemají nic, co by se jim nespojovalo s drogami, nemají na čem stavět, nemají koníčky, pořádnou práci, co by je bavila, známí a blízcí, které mají, jsou uživatelé, nebo je s nimi nic moc nespojuje. Roky vztahy a vlastně i sebe zanedbávali a nemají se k čemu vracet. Moment, kdy něco takového člověku dojde, může být těžký, spojený s depresemi a rozčarováním. Co s tím, bude na vás - většina lidí v sobě po nějaké době najde chuť, odvahu a sílu zkusit něco změnit, možná i proto, že nemají moc co ztratit. A možná jste v tomto okamžiku právě teď i vy sám.
Ráda bych vás alespoň takto na dálku podořila v tom, abyste začal s psychologem otevřeně mluvit o všem, co se vám honí hlavou, co vás napadá. Otevřenost a upřímnost, mluvit o tom, jak se cítíte, je to, čím můžete začít. Po tolika letech to jistě nebude lehké, ani rychlé, ale rozhodně to může být jedna z nejlepších investic a příležitostí, které dnes máte. Nebyla by škoda to zachodit? Právě momenty, kdy je člověku zle, neví kudy, mohou otevřít možnosti, o kterých do té doby třeba ani neměl tušení.
S pozdravem a přáním hodně sil,
Gabriela Minařík.
Zpět
