Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Vas nazor
lostControl
Dobry den, zajimalo by mě jaky je vas nazor na lidi kteří se stali zavysli na pervitinu, myslite si ze je to vina tech danych lidi nebo za to může ta droga? Od té doby co jsem to poprvé zkusil věděl jsem že to nebylo naposled ať jsem se snažil jak jsem chtěl, i když to ze začátku bylo lehké s tím přestat, přišlo mi to jako těžké protože jsem neznal to horší, už po druhém užití jsem to chtěl zastavit protože jsem věděl že potřetí by taky nebylo naposled, ale vždy když je šance si dát v hlavě se to přepne a okamžitě to chci, i když vím jak je to špatné když je možnost si dát myslím jen na to jak je to dobré a kolik si dám ať chci nebo ne..Prostě jako bych neměl kontrolu... Teď po 2 letech uživani to chapu přiznavam si svoji zavislost ale mám to takhle už od začátku a když nad tím někdy přemyšlim přijde jako by mě to ovladlo okamžitě co jsem zažil ten stav. Ono se to blbě někomu vysvětluje protože po nějaké době mě to přinutilo věci které bych nikdy neudělal a věcí které ranily moje blízké takže vás všichni berou spíš za falešného bezcitného *****, ale pořád to dávám za vinu perníku... Cítím bezmoc... Už puberty jsem měl potřebu vyhledavat ruzne drogy, prašky a blbosti které mi dělali dobře a s žádnou z nich jsem do teď nepřestal... A já hlupák si myslel že u pervitinu to bude jinak. Cítím se na dně.. Chce se mi až brečet ale kdyby mi ted někdo přinesl teď pervitin, vymyslel bych si v hlavě vymluvu zavřel bych tohle okno a šel bych si dát.Rok potom co jsem začal brát jsem zjistil že rodiče to dříve brali taky, jsou to pracujici lidi dali mi nejlepši děctvi co mohli mít a nikdo by neřekl že něco takového brali... Ale i tak jsem si to nakonec našel, jakobych už věděl co přijde ... :D Byl jsem na protidrogové skupině, ale přišlo mi že se odráželi spíš od ostatních psychických a zivotnich problemu kteri ti lidi meli, ale já mám v zivote vse co chci dokud jsem to nezacal brát měl jsem perfektní život a můžu mít i teď kdybych nebral. Vydržím to nebrat i měsíc ale ten měsíc to neberu s tím že vím že ten stav ještě někdy zažiju, moje hlava nezvlada myšlenku že by to mělo být naposled, možná když jsem hodně zfetovaný tak si řeknu naposled s 1000% jistotou, protože se v tu chvili citim dobře, ale až ten stav skončí za nějakou dobu je vše stejné jako předtím. Omlouvam se že to protahuji ale chtěl jsem vam dat co nejvic informaci, at chapete jak vnimam svou zavislost. Těším se na váš názor. Take bych mě zajímalo zda v Moravskoslezskem kraji jsou nějáké lečebny kde pracují lidé, kteří brali pervitin. Přijde mi, že doktor který už zažil učinek té drogy ví mnohem líp jaky typ lečby by mi pomohl nejvic, než někdo kdo se řídí podle toho co se o droze naučil a co má daný člověk v papírech.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Dobrý den,
a děkuji vám za dotaz i za důvěru.
Věřte, že nejste s podobným vnímáním závislosti jediný. A ikdyž teď se vám může zdát nemožné se užívání pervitinu do budoucna vzdát, většina lidí dospěje k okamžiku, kdy v sobě najdou chuť a odhodlání zkusit věci změnit, zkusit je jinak. I vy se k tomuto bodu nejspíš blížíte, když se ptáte na léčbu, nebo se pletu?
A to chce to velký kus odvahy, obzvlášť pokud si sám nevěříte a nejbližším jste ublížil. Někdy vám to ale naopak může dát i velkou svobodu, něco v tom smyslu, že vlastně za zkoušku nic nedáte, k užívání se můžete kdykoli vrátit, tak proč to nezkusit jinak, no ne?
Rozumím tomu tak, že máte pocit, že pro vás v životě vždy bylo komplikované odložit potěšení na pozdější dobu. To může souviset s impulzivitou, a poruchou pozornosti. Ale takhle na dálku, těžko říct. V dotazu zmiňujete hlavně pervitin, ale naznačujete, že i před pervitinem jste měl tendenci užívat jiné látky. A máte pravdu, že pokud jde o závislost, hraje svou roli i dědičnost a genetika. Takže to, že máte v rodinné historii nějaké obdobné problémy, nejspíš nebude náhoda. pořád je to tak, že závislost nemá jedno snadné vysvětlení, tedy ani univerzální řešení. I proto se zdá terapie (resp. léčba) jednou z velmi dobrých cest, jak svou vlastní závislost pochopit a hledat svoje vlastní cesty, jak z ní ven.
Pokud jde o léčbu ... ve většině léčebných zařízeních najdete někoho, kdo má za sebou drogovou minulost. Uživatelé mají tendenci se lidem, kteří prošli závislostí podobně jako oni (exuserům, laickým terapeutům), snadněji otevřit, protože věří, že jejich potíže lépe pochopí. Čím delší dobu však abstinujete, zjistíte, že tato zkušenost není až tak podstatná. Ostatně i samotní exuseři, kteří ve službách pracují, postupem času staví více na zkušenostech z terapie, doplněném adiktologickém a terapeutickém vzdělání, než na své vlastní drogové minulosti.
O aktuálním složení terapeutických týmů mají větší přehled v kontaktních centrech, kde by vám mohli pomoci s vyřízením veškerých náležitostí potřebných pro nástup do léčby. Zde je odkaz na stránky, kde při zadání "kontaktní centrum", "psychiatrická léčba" a "terapeutická komunita" najdete potřebné kontakty ve vašem nejbližším okolí. Případně napište, která větší města jsou vám dobře dostupná. V Moravskoslezském kraji jsou pak primárně dvě psychiatrické nemocnice se zaměřením na závislosti (Opava a Havlíčkům Brod), stačí zavolat a zeptat se, co je třeba k nástupu a zda mají v týmu laického terapeuta/exusera/bývalého uživatele.
Budu ráda, když se ozvete, jak se situace vyvíjí, případně zda vás nějaká část odpovědi oslovila nebo jste využil nabízené kontakty.
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět