Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Dotaz na stejné brdo jako všechny ostatní
ANONYM
Zdravím Vás, dnes jsem zjistila, že Vaše poradna aktivně odpovídá na otázky které mi bohužel taky vrtají hlavou. Nějaké odpovědi jsem zde tedy našla, ale musím se na pár informací doptat.
Následující dva odstavce můžete přeskočit, jen jsem se potřebovala svěřit. Popisuji tam klasický, Vámi určitě známý a ohraný příběh vzniku běžné smažky.
Začnu asi tím, jak na tom jsem. Bohužel se taky už (nejspíše?) řadím k závislým na pervitinu. Nic jiného neužívám. Vše začalo asi 4-5 let zpátky když jsem na popud kamaráda (tím se neomlouvám. Dobře vím, že za vše si můžu sama) vyzkoušela MDMA jako první drogu. Následovalo vyzkoušení snad všeho co šlo jelikož mé ego by odmítnutí neuneslo, bylo to všude kolem mě a bavilo mě to. Extáze byla každovíkendová záležitost. Poslední co mi chybělo vyzkoušet byl pervitin. I přes varování od zkušených, jsem prostě musela vědět. Takže na to došlo a tak, jak asi u většiny-stav supr, méně utracených peněz než za ostatní drogy, a k tomu delší doba stavu. Nejvýhodnější věc co mne mohla v té době potkat. Dnes bych si za to nafackovala. Na pervitinu si ujíždím cca třetím rokem, první rok byl takový rozjezd, rok a půl jsem užívala skoro každý víkend. Někdy když tomu věci dovolovaly, tak i 2x za týden. No, zkrátka...díkybohu jsem si začala uvědomovat, že už to neberu já, ale ono mě. Začalo mě to čím dál tím víc štvát, ale zkrátka nebyl důvod přestat. U rodičů už nebydlím, do práce jsem to měla rychleji pěšky než autem, teď už tehdejší kamarádi na tom byli stejně jako já a jiné kamarády jsem neměla. Takže ten poslední půl rok, už nejsme s perníkem kamarádi, ba naopak-bojujeme. Bohužel nevím, kdo vyhrává. Momentálně je to tak, že kontakt s lidmi s kterýma jsem brala nejčastěji jsem omezila na minimum ale hlavně jsem změnila zaměstnání. Šla jsem dělat to, co mě baví a značně(?) mi to snížilo interval užívání. Nedovolím si totiž přijít do práce pod vlivem a hlavně už dojíždím autem. Tudíž o papíry nemůžu přijít.
Tím se pomalu dostávám k mému dotazu po tom, co jsem se musela svěřit. Takže... můj momentální interval užívání je co měsíc-měsíc a půl. I přes to, že nechci a hlavně nemůžu se zhruba co cca ten měsíc vyskytne nějaká sešlost kde holduje alkohol. A opilost, to je věc co mě okamžitě láme. Stačí pár piv a chuť na pervitin je neskutečná. Pak už si vše zařídím sama a většinou pak sedím doma. Zkrátka jen pryč z alkoholového stavu. Na čisté hlavě nemám na pernik skoro vůbec pomyšlení. A ano, nepít jsem zkoušela, bohužel to vždycky nejde. Tvrdý alkohol nepiji, stačí mi pár piv, které mám jako na zlost strašně ráda. Edit.: A možná ještě jedna věc, kterou si sama nechci moc přiznat: někdy jsou dny kdy mě něco v hlavě tlačí vypít více piv, než je pro mě maximum k onu zlomu. Jak říkám, nechci si to ani přiznávat, ale mám strach, že někdy to tak je a je to pro to, abych měla záminku pro užití... Nebo se chci prostě jen víc bavit jako ostatní kteří pijí tvrdé a jsou už úplně někde jinde. Kdo ví.
-----------------------------------
POKUD ZAČNETE ČÍST ZDE, TAK SE VŮBEC NIC NESTANE. Edit.: TEĎ JSEM TAM DOPSALA DVĚ MOŽNÁ PODSTATNÉ VĚCI, TAKŽE STAČÍ POSLEDNÍ DVĚ VĚTY
Konečně můj dotaz: To, že droga mizí ze slin do pěti dnů a z krve do tří už vím, ale potřebuji vědět, kdy mizí aktivní ''cosi'' dle čeho na rozboru krve zjistí, že jsem pod vlivem neřídila. Nikdy bych si nesedla za volant ani v dojezdovém stavu. Bohužel když někdy svůj boj prohraju, tak nejčastěji v páteční večer, tudíž s největší pravděpodobností bych při případné kontrole v pondělí při cestě do práce byla pozitivní. Takže v tomto případě bych trvala na testy z krve(?). A doufala v pouze zadržení řidičáku? Čerpám z toho co jsem se dočetla, jak to chodí s marihuanou, tudíž doufám, že se nějaká hladina zjišťuje i v tomto případě. Přeci jen radši budu chvíli bez papírů a řeknu všem okolo, že jsem měla vadný test a krev O.K., než že jsem byla pozitivní-tím by se mi bohužel zbořil celý normální život, který nad tímto břemenem vedu.
To možná navazuje i na druhý dotaz nad kterým taky uvažuji ale stydím se uskutečnit. A to je vyhledání odborné pomoci. Jak vidíte, mám potřebu se s tím vším svěřovat a nejradši bych dostala ke každé větě názor. Jelikož se za to strašně stydím a štve mě to, nikdo neví jak to se mnou aktuálně je. Ví, že s tím mám co dočinění, někteří ví, že bojuju, ale už málokdo ví, že někdy prohrávám. Když na to dojde, tak vše dělám tajně. Tudíž je podle vás na místě vyhledat psychiatra? Chci si pouze popovídat. Pomohlo by mi to? Kde ho hledat? Nějakého co porozumí. A také by mě zajímal váš názor na mou situaci. Myslím si, že na nějaké dlouhodobé léčení to není.(?) Ale taky vím, že mám opravdu hodně velký problém, jelikož jsem názoru, že s tímhle už můžu jen do smrti bojovat, ale nikdy vyhrát. Co jsem četla, většina abstinentů se vždy vrátila. Hlavně nesmím intervaly zkracovat, ba naopak. Napadala mě změna bydliště o město dál, ale vím, že před tím se člověk neschová.
Pokud jste dočetl/a až sem, tak děkuji. Taky děkuji za případnou odpověď a za to, že tohle děláte. Když jsem četla některé ty otázky, tak před Vámi smekám. Máte zlaté nervy.
Odpověděl: Amrit Sen
Zdravím Vás, díky za důvěru.
Je moc dobře, že píšete. Dotaz jsem pečlivě přečetl i se skrytou poznámkou, pokusím se diskrétně odpovědět na všechny kladené otázky.
Jak situaci popisujete, máte k závislosti více, než nakročeno. Jestli jste, nebo nejste závislá, však na dálku nedokážu posoudit, co je důležité, že svoje užívání vnímáte jako problém a přiznala jste si ho. To je dobrá startovní pozice, která je podmínkou k tomu, abyste svoji situaci mohla změnit a začala se uzdravovat.
Vaše příběhy s alkoholem, jako spouštěčem, nášlapnou minou a průvodcem k relapsu, či dalšímu užití pervitinu, jsou jedním z klasických schémat. Otázkou zůstává, co jste ochotna pro Vaše uzdravení obětovat, respektive, jestli Vám stojí za to se alkoholu vzdát, a také, jestli to bude samo o sobě, stačit.
Další, v čem nikdo, tedy ani Vy, nejspíš nemáte/me jasno, jsou pokusy o kontrolované užívání, ať už jde o alkohol, nebo pervitin. Nejspíš tušíte, že jde o velmi vachrlaté téma, byl by zázrak, kdybyste ho někdy "dořešila" tak, že by se Vám podařilo kontrolovaně užívat. Daleko pravděpodobnější je, že byste se po marných pokusech dopracovala k bezhraniční "jízdě" s důsledky, které si zatím nepřipouštíte ani v nejhorších snech.
Ze zkušenosti víme, že jednou z okolností, která člověka žene do závislosti a nejhlubších propadů, je přistoupit na život ve lži. Píšete o "předpřipravených" technikách, jak lidi kolem sebe, ať už jde o kolegy, nebo úředníky, tahat za nos. To je možná ještě nebezpečnější, než drogy samotné.
Vyhrát nad závislostí znamená ji předejít, nebo, když už je, ji přijmout, nasadit jí ohlávku, uzdravit se a žít spokojenější, šťastnější život, než kdy před tím. Uzdravování je dlouhodobý proces a spousta poctivé práce na sobě samé. Dobrá zpráva je, že jsme v dlouhodobém kontaktu s mnoha lidmi, kterým se to podařilo a daří, že jich stále přibývá. Mimochodem, jsem jedním z nich...
Další dobrou zprávou je, že jste už první kroky k uzdravení podnikla, přiznala jste si a někomu dalšímu problém, napsala jste nám. Také, že po více, než 4 letém užívání, narůstající intenzitu pro teď vynechme, jste si zachovala schopnost sebereflexe, ta se Vám, pokud nebudete v nastaveném trendu pokračovat a nerozpustíte ji v dalších dávkách, hodí a bude velmi prospěšné o ni pečovat a rozvíjet ji.
Jestli potřebujete léčbu, natož jaký typ pro Vás bude nejvhodnější, odpusťte, nevím, neznám Vás a podrobněji ani Váš příběh.
Zmiňujete paranoidní stavy, to je další závažná okolnost, bití na poplach Vašeho organizmu, těla i psychiky, že je čas přehodit výhybku. Nevezmete li je vážně, čekejte další, ještě závažnější potíže a problémy všeho druhu.
Pokud byste měla v plánu, a z předchozích řádků to tak může vypadat, riskovat řízení už 48 hodin od užití, je velmi pravděpodobné, že se ucho pomyslného džbánu dříve, nebo později utrhne, tedy že ponesete následky svých rozhodnutí a jednání.
Zmíněnými "zbytky" máte nejspíš na mysli metabolity....
Znepokojuje mě, že se zabýváte pouze tím, že "Vás načapají na švestkách", nikoli tím, že byste někomu mohla ublížit a způsobit škody na zdraví, či životě, které už nepůjdou vrátit. To je myslím rozhodně důležítější, než Váš řidičák.
Po nehodě, pokud by znalci vyhodnocovali přítomnost pervitinu, respektive zmíněných metabolitů ve Vašem organizmu na základě laboratorního rozboru, by záleželo na jejich odborném posouzení, které by spíš hrálo proti Vám, než pro Vás, stejně jako okolnost, že byste laboratorní test a odběry z plné krve odmítla. Odebrání řidičáku je to nejmenší, co byste riskovala.
Zpět k zásadnímu tématu. Na začátku příběhů uzdravených byl zpravidla kontakt s odbornou podporou a pomocí, případně s členy svépomocných společenství uzdravujících se a uzdravených závislých, nebo obojí....
Doporučuji Vám tedy, můžete i zcela anonymně, kontaktovat odbornou podporu a pomoc, zavolat do nejbližší adiktologické ambulance, AT poradny, denního stacionáře, kontaktního centra, nebo obdobného zařízení, které poskytuje poradenské konzultace a další bezplatné odborné služby uživatelům návykových látek a domluvit si termín schůzky, není nad osobní pohovor.
Při něm, po bližším seznámení se situací, Vám zkušený odborník/ce, doporučí konkrétní kroky, jak ji řešit, co užitečného můžete pro sebe a Vaše uzdravení podniknout, co je prevence relapsu a jak ji aplikovat a mnoho dalšího, zároveň Vás upozorní na chyby, kterých byste se měla vyvarovat.
Můžete si sjednat průběžnější schůzky, abyste byla pevnější v kramflecích a věděla, jak reagovat v situacích, které přinese nejbližší čas, případně se můžete domluvit na dlouhodobější spolupráci a zvážit vhodnou formu terapie.
Zároveň Vám doporučuji, jen co opadnou protipandemická opatření, navštěvovat mítinky svépomocného společenství NA - Anonymních narkomanů, která se v současnosti přechodně konají jen online.
Když napíšete ve kterém, nebo poblíž kterého většího města bydlíte, rád Vám potřebné kontakty obratem pošlu. Jak je můžete podle oblasti a typu zařízení vyhledat sám, se dozvíte na stránkách naší poradny, v rubrice Kontakty: http://www.drogovaporadna.cz/kontakty.html.
Pokud jste z Prahy, nebo okolí, můžete se telefonicky a zajít například sem:
Adiktologická ambulance SANANIM
Žitná 1574/51, Praha 1
Telefon: +420 724 521 913
E-mail: klinika@sananim.cz
Web: http://www.sananim.cz/o-nas-1/adiktologicka-ambulance-a-adiktologicka-ambulance-pro-mladistve-aa.html
Provozní doba:
Pondělí 12 - 20
Úterý 9 - 13
Středa 9 - 17
Denní stacionář SANANIM
Janovského 26
170 00 Praha 7
Pevné linky:
+420 220 803 130,
+420 220 800 041
Mobil: +420 605 212 175
E-mail: stacionar@sananim.cz
Web: http://www.sananim.cz/o-nas-1/denni-stacionar-dst.html
Provozní doba:
Pondělí 8 - 16 16:30 - 20
Úterý 8 - 16
Středa 8 - 16 18:30 - 20
Čtvrtek 8 - 16 17:30 - 19
Pátek 8 - 15
Kontaktní centrum SANANIM
Na Skalce 819/15
150 00 Praha 5
Mobil: +420 605 240 501
Poradenská linka: +420 602 666 415 (po - pá 13 - 17)
E-mail: kacko@sananim.cz
Facebook: www.facebook.com/kacko/
Web: http://www.sananim.cz/o-nas-1/kontaktni-centrum-kc.html
Provozní doba:
Každý den v roce 13 - 20
Individuální poradenské konzultace ve všední dny
Anonymní narkomani
(NA - Narcotics Anonymous)
https://anonymni-narkomani-cz9.webnode.cz/
https://anonymni-narkomani.webnode.cz/
Než se rozloučím, popovídat si o situaci je rozhodně dobrý nápad, bezplatně, zcela nezávazně, lze i anonymně. Není na co čekat.
Přeji šťastnější rok, držím palce!
Amrit Sen.
Zpět
