Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Proč ja? Co s tou dcerou je?
jonáta
Zdravím,já no mám problém,který se táhne už pár let. Je to těžké. Den co den to sleduju už asi 4 roky. Je to úplný rozpad osobnosti a hodnot moji dcery. Nejprve to začalo tím,že jsem cítila kouř v bytě a tak,ale nikdy jsem u ní nic nenašla,takže jsem si jednoduše myslela,že to sem jde zvenčí ostatně často se stávalo,že když jsme měli otevřená okna,tak k nám šel kouř z vejlejšího balkonku a tak. No prostě jsem to neřešila,ale jednou když jsem ji (bylo ji 14) našla v pokoji paličku marihuany. Scény jsem netropila a prostě jsem ji i palici vrátila,ale zarazila jsem ji kapesné a dostávala jen na autobus do školy a 30 kč na sváču. No myslela jsem to tak,že ať si užije než ji utnu tipec. Bohužel. Dcera přestala jezdit domů. Nejdříve se vracela až pozdě večer pak se nevrátila cele dva tři dny. Když to udělala poprvé (take ve 14),ohlásila jsem to na pčr. Ta dceru po dvou dnech našla a já si pro ni přijela. Našli ji prý na místním squatu (mimochodem nadýchala 2 promile,ale drogy nenalízala) jak tam ležela v nějaké místnosti ještě s nějakou fetkou. I když nenalízala,byla jsem přesvědšena,že něco v sobě měla. Protože když jsem ji vezla ze stanice domu usnula mi běhwm 3 minut v autě,při příjezdu domů jsem zjistila,že celou dobu jde bosa a hned ulehla do postele. Prospala celý příští den a půlku dalšího jen ležela v posteli a stěžovala si,že jí je zle a nemůže se hýbat a všechno ji bolí. Žádný čajíček kafíčko kbelíček k postýlce a "neboj dceruško to bude dovrý"! Nic takového! K posteli jsem ji dala sklenici vody a vytr si to! Není snad potřeba dodávat,že jakmile se po 3 dnech postavila na nohy,utekla zpátky do města. (Později se mi přiznala,že se u toho napila hodně vína a spolikala nějaký prášky na schyzofrenii či co.) Měla jsem o ni strach,ale když ji bylo 15 definitivně odešla z domu - SAMA OD SEBE PODOTÝKÁM. Policie ji během toho roku a půl párkrát přivezli,slyšela jsem všechno možné. Dcera se celé rodině vyhýbala,žila na ulici a kdoví co ještě. Později jsem se rozhodla nechat ji být. Nechtěla jsem už to všechno slýchat. Byla tak hnusná když jsem ji odvlekla domů a pak utekla vždy stejně tak do půl hoďky. Párkrát mi vrazila facku neba schodila na zem. Sebrala mi peníze hodněkrát a jednou mi vzala kreditku - pin znala z dřívějška. Ukradla mi 18 000 kč. Vypařila se na 3 měsíce. Později už doma nebyla půl roku vkuse rok v kuse. Cestovala všude možně. Fetovala všude možně. Píchala si všude možně - dokonce otočená čelem ke vchodu do centra a zády celé zastávce plné lidí. Byla jsem znechucená. Kradla všude. Od všech jsem jen slýchala jak špatná jsem a že za všechno mohu já. Že jsem ji vychovala zle a že jsem ji měla řezat. Přitom to oni ji nalejvali odmala. To oni ji dávali potahy z vodnice už v detstvi,to oni ji fotili v 7 letech s pivkem a cigem (zapalenym) v puse. A smáli se kdyz se potahla a zakaslala. Ale ja jsem podle nich ta nejhorsi. A kdyz jsem na ni chtela vztahnout tvrdou ruku,vsichni se ji zastavali a rikali " nech ji byt dyt nic neudelala" a te mi to vycitaji???? A pak když skončila v pastaku tak zdrhla,zdrhla jednou - hledana dva mesice - nalezena sjeta,utekla podruhe - 1 mesic - nalezena sjeta,utekla potreti - 14 dni - nalezena na aru opila priotravena alkoholem,utekla po ctvrte - to ted a utek uz trva 6 mesicu. Za nedlouho ji bude 18 a zatim nejsou zadne stopy. Prakticky musi jeste prezit 2 mesice a uz zleti. Ale ja mam pocit ze tohle je me uplne selhani. Udelala jsem vsechno mozne,kriminalku zapojila,rekla jsem vsechno co jsem vedela a slysela ale nic. Furt nic.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Jonáto,
díky za důvěru, se kterou se na nás obracíte.
Z vašeho dotazu je cítit bezmoc, smutek, litost, ale také zlost, pochyby, pocity viny a určitě je toho mnohem víc. Umím si představit, že se mezi takovými emocemi člověk snadno ztratí, a celkově ho podobná situace hodně vyčerpává. Proto si říkám, že není dobré na podobnou situaci zůstávat sama. Máte někoho, kdo je vám v tom všem oporou?
Ono je sice pravda, že důvody pro užívání drog často hledáme právě v rodině, rodinném zázemí a vztahy s nejbližšími, ale nikdy to není to jediné, co se na situaci podílí. Často je to také kus náhody, někdy spíš role kamarádů, někdy naopak nepřítomný rodič, někdy hrají větší roli psychické a psychiatrické potíže. Možností je spousta.
Chápu, že jste byla v kontaktu s policií, nejspíš i kurátory, psychlogy nebo výchovnými poradci, a vše se již mnoho let točí nejspíš hlavně kolem dcery. Dost možná jste vše líčíla a vysvětlovala, obhajovala se nebo bviňovala, už mnohokrát. Ale napadlo vás vyhledat nějakou pomoc a podporu v takto těžké situaci pro sebe samotnou? Zní to, že v rodině nebo v nejbližším okolí jí moc nemáte. Nebo se pletu? V Praze bych vás odkázala na naši Poradnu pro rodiče a blízké uživatelů drog. Tam vás vyslechnou, aniž by vás soudili. A pokud byste se rozhodla později využít i skupinu pro rodiče, viděla byste, že v podobné situaci jsou i jiní. Dávalo by vám něco takového smysl? Pokud ano, níže přikládám kontakt. Služby poradny jsou poskytovány diskrétně a zdarma.
Poradna pro rodiče a blízké uživatelů drog
Žitná 51
Prha 1 110 00
pevná linka: +420 284 824 234
mobil: +420 739 268 527
e-mail: rodice@sananim.cz
S pozdravem a přáním hodně sil,
Gabriela Minařík.
Zpět