Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
co mám dělat??!
Hermina
Dobrý den, mám syna 31 let, od 20 let byl cca 3 roky závislý na Pervitinu-šnupal.vykázali jsme ho z bytu kde ukradl co mohl, nepracoval a choval se velice násilnicky.Nějakou dobu jsem o něm nevěděla.Pak jako zázrakem začal pracovat, seznámil se s dívkou(nikdy drogy nebrala).Žili spolu téměř 6 let.Ovšem za poslední rok opět problémy, z práce ho vyhodili, další nehledal, výbuchy vteku.Ekonomický, psychický a nakonec náznaky domácího násilí.Přítelkyně se sním rozešla. Bydlí v pronajatém pokoji.Nájem, jídlo, telefon...mu platím já/matka/někdy se ke mě chová velice neurvale, hlavně když nedám peníze. Tvrdí že kouří pouze trávu, ale podle jeho výkyvů je jasné, že nejspíš opět lže.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím vás, Hermino,
děkuji vám za dotaz i za důvěru, se kterou se na naši poradnu obracíte.
Bohužel na základě toho, co píšete, nedokážu posoudit, jestli se syn vrátil k užívání pervitinu, nebo zda má nějaké psychické potíže. Možné je obojí, nebo i kombinace. Chování, které u syna popisujete, ale nasvědčuje tomu, že skutečně nejde jen o užívání marihuany.
Píšete, že problémy syna provází již několik let. Má sice za sebou lepší období, kdy měl přítelkyni, ale i jejich vztah nejspíš nějakou dobu nefungoval, provázelo ho násilí a nejspíš i další potíže, a nakonec skončil. Poslední rok jste s ním opět ve větším kontaktu a znovu se vše vrací do starých kolejí - je mu 31 let, žádná práce, vynucování si financí, neurvalé chování.
Za ty roky, co se potíže vlečou, jste už určitě vyzkoušela všechno možné. Něco fungovalo více, něco méně, něco vůbec. A než vám radit takhle na dálku přes internet, bylo by lepší zajít osobně do poradny, kde byste o všem mohla mluvit podrobněji a v souvislostech, ulevila byste si od emocí - vztaku, bezmoci, ale i pocitů viny a strachu, a společně s pracovníky hledala způsob, jak se synem hovořit tak, aby si potíže uvědomil, a hlavně jak chránit sama sebe. Služby poradny jsou diskrétní a zdarma, stačí zavolat a objednat se. Co vy na to? Pokud by vám něco takového dávalo smysl, můžete se podívat po poradně ve svém okolí zde (hledejte kontaktní centra, ambulantní programy) a nebo napište, která větší města jsou vám dobře dostupná, poslala bych vám kontakty.
Budu ráda, když napíšete, jestli vás nějaká část odpovědi oslovila. A kdyby bylo potřeba, napište.
S pozdravem,
Gabriela Minařík.
Zpět


