Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Bára Orlíková

Myslím, že ten pocit, že nikam nepatříte, po čase taky bude méně intenzivní. Pokud vydržíte nebrat, tak je velká šance, že si za nějakou dobu budete připadat vcelku normální :-) To, že nechodíte moc ven, je spíš v tuhle chvíli lepší než horší, protože sama vidíte, že vás to táhne k tomu, jak být zase pod vlivem nějaké látky (byť se jedná o travku). Zkuste si to víc hlídat a nepřehánět to, protože je to jedna z cest, jak se po čase dostat zase zpátky k drogám, i když to tak na první pohled nevypadá (zůstáváte stále aspoň trochu v tom prostředí, které je okolo drog, i když se jedná "jen" o trávu, může to zpomalit průběh toho, že se teď po předchozím braní dáváte psychicky do pořádku, může to způsobit intenzivní chutě na drogy, nehledě na další rizika, která to nese). Lidem, kteří se přestávají brát, se obvykle doporučuje, aby aspoň po nějakou dobu na začátku abstinovali od všeho, včetně alkoholu, trávy... a doporučuje se, aby tahle doba byla řádově v týdnech nebo spíš měsících... Tak na sebe buďte opatrná. K těm výčitkám svědomí - nějakou dobu trvá, než se s tím člověk vypořádá, ta minulost je prostě kus života, který neodseknete i kdybyste sebevíc chtěla. Ale nemá smysl se v tom nějak utápět, protože v tuhle chvíli je to něco, co už minulo a stejně s tím moc nenaděláte. Pokud o těch vašich úletech maminka neví, nechte tomu čas a někdy v budoucnu s ní o tom můžete mluvit, abyste se těch výčitek zbavila. Ale tím, že v upřímné snaze vše napravit budete teď chtít tohle nějak otevírat a řešit, nasekáte spíš ještě větší paseku. Takže bych to zatím asi nechala být, i když chápu, že vás to trápí. Ohledně toho kamaráda - musíte zvážit sama, zda se s ním sejít - jde o to, jak dlouho nebere a jestli skutečně nebere, co všechno jste spolu zažili na drogách - je totiž riziko, že se s ním sejdete, nebudete mít co jiného za téma než drogy a nakonec by to mohlo dopadnout tak, že si půjdete spolu dát, protože si navzájem rozjedete chutě na drogy... Ze zkušenosti s klienty vím, že takhle podobné situace občas končí, nechci tím říct, že to tak nutně musí dopadnout i u vás, ale jen je dobré o tom riziku vědět. Ohledně toho kontaktu - projížděla jsem kontakty na kolegy, které mám a na centra, která se zabývají touhle problematikou, ale ve Vrchlabí jsem nic nenašla. Zkusím ještě pátrat, i v nějakém bližším okolí. V Praze je možností dostatek, jinde už to taková sláva nebývá, tak vydržte a já se pokusím vám něco najít a kontak vám pošlu, když znovu napíšete. A omlouvám se za pozdní odpověď, zkoušela jsem pořád hledat ty kontakty, které se mi nezdařilo najít... Zatím se mějte pěkně, držím vám palce.