Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
život se nezměnil
frak
dobrej den. mám trochu složitej problém a vlastně uznávam, že mi toho asi moc poradit nemůžete. je mi 22 a v 17 sem začal kouřit trávu. poznal sem plno lidí, co kouřili trávu taky. dostal sem se do světa, kde vládne nikdy nekončící zábava. zhruba ve 20 letech mi marihuana začala způsobovat dost nepříjemný stavy ( něco jako panickou poruchu ) a já došel do bodu, kdy sem se musel rozhodnout co dál. rozhodl sem se hulení vysadit. marihuana neni zas tak silná droga, takže to nebyl velkej problém. zrovna v období kdy já končil, přicházel mezi moje \"přátelé\" pervitin, takže sem skončil nejspíš v pravej čas. párkrát sem piko taky měl, ale fakt jen na zkoušku. už nikdy víc. potíž je v tom, že ačkoliv sem se svépomocí vyhrabal ze všech těch nepěknejch psychickejch stavů, drogy jsou pořád kolem mě. nepoznal sem lidi, který se baví jinak, než drogama. drogovej problém se mě tim pádem pořád týká, přesto že už dávno nic neberu. skončit s drogama pro mě znamenalo skončit se všema lidma, co sem do tý doby znal a se sociálnim životem vůbec. nemam nikoho. se starejma kámošema (feťákama) udržuju kontakt jen sotva, proč bych měl? na druhou stranu ale nepřicházej žadný nový lidi. trochu si za to mužu sám, já prostě nemam v pátek večer kam jít. snad chápete co tim myslim. ještě dodávam, že i když to třeba vypadá tragicky, docela tu situaci zvládam - píšu si deník, snažim se něco dělat, deprese nemam skoro žádný... jen prostě.. nevim jakej to má všechno smysl.
Odpověděl: Markéta Kordová
Zdravím Vás,
po pravdě řečeno s podobnými dotazy se zase až tak často nepotkáváme. Nejdříve bych chtěla ocenit to, že jste se sám dokázal dostat jak z trávy, tak z experimentů s pervitinem, potažmo psychickými stavy, které jste měl v důsledku užívání. To všechno muselo stát určitě plno úsilí a také velké odhodlání. Ke konzumaci marihuany či jiných látek se ve většině případů váže i určitá společnost a životní styl. Dostat se pak z drog není zase pro mnohé až tak zásadní problém, jako přetrhat vazby, které mají. Většinou díky tomuto dochází i k opakovaným návratům k primární droze či k úniku k droze jiné. Pokud se Vám daří být ve společnosti, která i nadále nějaké drogy konzumuje a Vy jste od tohoto stranou, tak klobouk dolů. Zase až tak běžné to opravdu nebývá. Nicméně Vás toto setrvávání v blízkosti drog musí zákonitě zcela zbytečně vysilovat. Naprosto chápu, že Vás nebaví být v pátek večer sám... Netuším, do jaké míry jste měl snahu pokusit navázat nějaké jiné další vztahy a pokusil se z drogového prostředí odejít zcela. I za cenu toho, že hold nějakou dobu, než si vytvoříte novou sociální síť kolem sebe, se budete cítit třeba ,,opuštěný"... Tyto zásadní změny jsou vždycky těžké, uznávám, ale v tomto případě je třeba především trpělivost a víra v to, že to jde. Bohužel toto jsou vždy záležitosti na delší dobu, nelze to změnit ze dne na den. V dnešní době není nic neobvyklého, že plno mladých lidí nějaké zkušenosti s drogami má, na druhou stranu naštěstí existuje také dost mladých lidí, kteří s drogami nic společného mít nechtějí a spíše uznávají zdravější životní styl. Také nevím, zda jste před tím, než jste s drogami začal, měl nějaké koníčky, zájmy a zda by se nedali obnovit nebo najít nějaké jiné. Všude jsou lidé a také mnoho dalších možností jak lze trávit čas. Zkuste popřemýšlet nad tím, co by Vás bavilo a zkuste za tím jít. Leckdy hledání smyslu života je těžké a také zajisté patří období ,,hledání se" k určitému věkovému období. Váš příběh zase až tak ,,černě" nevnímám. Máte na svou situaci objektivní náhled, umíte situaci zhodnotit a pojmenovat. Také umíte to všechno co se s Vámi děje nějak zpracovat a psaním vlastně i vykompenzovat ( reaguji na psaní deníku ).
Rozhodně si myslím, že lze nalézt cestu, na které budete spokojenější. Nelze Vám po jednom krátkém psaní dát ,,zaručený recept" na to jak najít svůj smysl. Toto je vždy dlouhodobější systematická terapeutická práce, ke které je především třeba osobní kontakt. Neuvažoval jste o této možnosti ? S průběžnou terapeutickou podporou, byste tímto obdobím možná prošel snadněji. Zkuste o tom popřemýšlet.
Pokud budete potřebovat, klidně zase napište. Mějte se hezky.
S pozdravem Markéta K.
Zpět
