Sananim - Drogová poradna 

musí to skončit

trusty

Dobrý den,
žádám o radu,týkající se mé současné situace.Mám přítele.Jsme spolu již 7. rokem.Po celou dobu bereme pervitin a poslední 2 roky dokonce injekčně.Po 6ti letech se nám narodila dcerka,nyní jí jsou 3 měsíce.Zásadní rozdíl je mezi námi v zázemí.Já jsem z úplné rodiny,bývala jsem tzv.premiantka ve třídě a mám maturitu,jelikož jsem dokončila SZŠ a poté nastoupila do zaměstnání.Vždy jsem měla v životě určité laťky,kdy se ode mě něco očekávalo-toto minimum jsem sice splnila,ale vím,že jsem v životě mohla dojít úplně jinam.Od té doby jsem se jakoby nehnula z místa.Je mi pořád 17,ikdyž duševně jsem asi o dost starší než bych být měla.Těžko se smiřuji s tím,co jsem za poslední dobu zjistila-popsáno níže.Přítel je ze 4 dětí a jeho rodiče jsou alkoholici-v současnosti rozvedení,ikdyž stále bydlí v jednom bytě.( ????? ) dětem se nevěnují.Také byl přítel od mala vystavován domácímu násilí páchaném na jeho matce,a pokud se jí zastal, tak i na něm.Když mu bylo17 či 18,z domova odešel.Nemá ani výuční list a v současnosti je jeho majetkem pouze to,co má na sobě a u sebe.I když také nejsem svatá,kdykoliv se u mě objevil problém, moje rodina se vše snažila vyřešit a postavila mě nohama zase zpátky na zem.Teď je situace taková,že od té doby,co přítel opustil svůj domov se o něj starám já.Moji rodiče se snažili umožnit i jemu žít normální život.Ale vždy všeho jen využil, všechny kolem sebe okradl-i mě ( prodal mi spotřebiče, věci na sebe...). Problém je ten,že se za cítím zodpovědná a vím bohužel jeden velmi smutný fakt- nechci takhle už dál žít a musím to ukončit-ale on s téměř 100% jistotou umře. To u mě způsobuje stavy,které už se podepisují na mém zdraví tím,že nemohu pořádně jíst,spát,bolí mě záda,mám neurologické potíže,zvracím a vždy,když se nad tím zamyslím,mám strach z toho,jak to dopadne.Už chci,aby to dopadlo.Jsem ještě natolik soudná,že vím,že potřebuji pomoc a jsem ochotná kvůli malé podstoupit ústavní léčbu- v tom mě utvrzuje fakt,že také vím,že bych na nějaký čas- dokud prostě přítel nedopadne-ať už tak,že umře anebo ho zavřou,jelikož je i v konfliktu se zákonem a také má mnoho dluhů,v současnosti už i soudně řešených.Je mi ho neuvěřitelně líto,ikdyž si to způsobil převážně sám svou sobeckostí-a také je podle mě -i psychicky nemocný,alee on si to odmítá připustit a tvrdí,že není žádný ,,magor´´,ale dokud nebral drogy,byl jiný.Vím,že jeho nespasím-není mu pomoci,ale musím zachránit alspoň sebe-kvůli mojí malé holčičce,která je tím nejhezčím miminkem,které jsem kdy viděla a díky bohu je zdravá- asi je to prro mě znamení,že mam na tomhle světě jiný úkol než se o něj donekonečna starat a nahrazovat mu mámu.Hraju v jeho životě tak důležitou roli,že je to moc velké břemeno a nechci,aby na mě někdo takhle visel-a vím,že ikdyž se rozejdem,stejně si mě najde až bude na konci svých sil a bude po mě,abych mu pomohla.A to je to,co nedokážu.neumím ho odmítnout,už ho jen lituju,že nežije,ale přežívá. Nutno dodat,že už se jednou pokusil o sebevraždu a byl hosp. na psychiatrii a nyní žije u mě ve sklepě a veškeré peníze,které mu chodí z ÚP utratí za bedny a drogy,aniž by si koupil něco na sebe nebo si nechal na jídlo.Spoléhá na mě,že se o něj postarám,ale mě už to nedělá dobře.Musí to skončit.
Můžu mu nějak pomoci?A myslíte,že jsem si vybrala dobrou cestu,jak z toho ven?Jaký máte názor,prosím.Děkuji za Váš čas strávený nad mým problémem. S pozdravem ...JÁ

Zpět