Sananim - Drogová poradna 

Měla bych?

Moje přezdívka

Dobrý večer..
Už jsem tu jednou psala (7.9.) a chtěla bych poděkovat za odpověď Markétě K.
Tak jsem se rozhodla kontaktovat Sananim. Ale nešla jsem na P 7, ale na P 5. Měla jsem už i jednu schůzku, příští týden jdu na další. Vše jsem vylíčila tak jak to je. A když jsem to povídala nahlas, Váš kolega když mi odpovídal a komentoval to, nooooo... byla jsem z toho hodně rozhozená. Vůbec jsem nevěděla, že to je \"až takový problém\" Jako, že mám trochu problém jsem věděla, ale říkala jsem si, že jsou na tom ostatní mnohem hůř...přece si nepíchám. No, a byla jsem z toho až tak moc rozhozená, že jsem přišla domů a hned jsem si dala. A to mi říkal, že to co ještě mám, ať vyhodím, že to bude první krok a důkaz k tomu, že chci opravdu přestat. Samozřejmě přestat chci, ale přece TO nevyhodím!!! No, toto bylo zhruba před dvěma nebo třema? týdny (byla jsem mimo Phu,tak jsme se domluvili, že to zatím necháme být a sejdem se jak tu budu) A za ty dva-tři týdny beru téměř každý den...Nevím co to se mnou je, ale nějak si nemůžu pomoct. Vím, že to brát nemám, ale přesto beru čím dál víc. Nedám si jeden den, a mě to připadá jako týden.. Pořád nosem :-) Ale: kolikrát si začínám pohrávat s myšlenkou, že bych si jednou jedinkrát píchla, ať si zopáknu časy minulé, ale děsně se tomu bráním, protože vím a uvědomuju si, že by to mohl být můj začátek konce. A to nechci. A druhá moje myšlenka se kterou si pohrávám je, že bych jednou jedinkrát chtěla vyzkoušet \" H \" - ani se mi to nechce \"vyslovit\" (napsat :-) na jednu stranu mě to láká, na druhou stranu mám právě taky strach z možného začátku konce... Tak nějak se v sobě ztrácím... Pokaždé jsem rozhodnuta že si to kupuju naposled a přitom když mi dojde, začnu být nervozní a sháním zas, i když jsem ještě chvíli předtím byla definitivně rozhodnutá s tím seknout.
Tááákže, dost o mě :-)
Na schůzky budu chodit, dokonce ráda, snad mi to pomůže dát tu moji psychiku do pořádku, začít žít normální život bez drog, fungovat bez nich, \"bavit\" se normálními věcmi a taky doufám, že mě to nakopne k tomu přestat a nezamotat se ještě více než zamotaná jsem. Teď už docela solidně. Nechci o všechno přijít :-( Jen doufám, že jsem tak nějak připravena muset žít v této realitě - přece jenom, takhle mi je líp, na všechno se dívám jinýma očima a svět je hezčí... Na jak dlouho ale, že? :-)
No, takže děkuju za Váš čas spojený čtením mého tohoto čehosi :-D
Mějte se krásně a kdyby co, tak bych Vám zas třeba i napsala jak je to se mnou dál... :-)

Zpět