Sananim - Drogová poradna 

Lída

Dobrý večer, můj příběh je dlouhý víc než 11 let, ale pokusím se to zkrátit. Mé dceři je 27 let a před měsícem se vrátila z výkonu trestu za krádeže. Drogy začala brát už v 16-ti letech. V 1. ročníku na střední škole se předávkovala heroinem a málem umřela. I ona z toho byla dost vyděšená, tak jsem doufala, že už nikdy drogu nevezme. Heroin si údajně už nikdy nevzla, ale začala brát pervitin. Ve třetím ročníku ji nedovolili udělat reparát, tak jsme ji sehnali soukromou školu, kterou před maturitou nedokončila.(Upozorňuji, že na základní škole s ní nebyly vůbec žádné problémy, učila se velmi dobře, vždy byla mezi nejlepšími ve třídě.) Pak to s ní začalo jít hodně z kopce. Práci měla pouze příležitostně, buď ji vyhodili, nebo odešla sama. Začala krást, nejdřív doma, peníze, moje zlaté šperky končily v zastávárně. Prosila jsem, plakala, vyhrožovala, nic nepomáhalo. Když už jsme to nemohli vydržet, manžel rozhodl, že ji vyhodí z domu. Vyměnil zámek u bytu a řekl jí, že pokud nezačně normálně žít, už ji domu nepustí. Nevím, jestli to byla chyba, mám teď hrozné výčitky. Našla si totiž přítele, o 18 let staršího, samozřejmě markomana, závislého na heroinu. Bydleli po různých hostelích, pak si našli podnájem. Vždy jednou za čas se ozvala, nebo přišla na chvíli domů, že bere drogy nechtěla přiznat. Oba nikde nepracovali, takže si peníze na drogy obstarávali krádežemi. Bylo jen otázkou času, kdy je zavřou do vězení. Vydrželo to 3 roky. Za tu dobu stačila otěhotnět, porodit zdravé dítě, které dala k adopci. Prosili jsme ji, ať jde bydlet domů, že se o ni i o dítě postaráme, ale nechtěla. Je na svém příteli naprosto závislá. Dostala trest 6 měsíců, ten si odseděla, teď ji čeká soud za další krádeže. Její přítel je teď ve také vězení, dostal 15 měsíců, a teď měl další soud, takže dostane ještě další trest. Teď se ale vrátím na začátek dopisu. Jak jsem psala, před měsícem ji propustili z výkonu trestu. V srpnu má ale další soud za jiné krádeže. Má šanci, že když se bude slušně chovat, tak ji neodsoudí. Celou dobu, kdy byla ve vězení jsme si psali, posílali jí balíčky, chodili na návštěvy. Doma jsem ji přijali s otevřenou náručí, nic jí nevyčítali. Byla jsem přesvědčená, že to zvládneme. Ve škole jsem ji domluvila, že ji vezmou zpět, že si dodělá maturitu. Ale bohužel to vydrželo jen 14 dní, kdy jsem zjistila, že zase bere drogy. Několikrát nepřišla v noci domů, když jí volám, nebere telefon. Něco si domluvíme, ale ona se pak vymluví, že jí není dobře. Jsem úplně zoufalá. Mám ji strašně ráda, než začala brát drogy, měly jsme krásný vztah. Nevím, jak jí mám pomoci. Řekla mi, že to bez drog nevydrží, ale léčit se nechce. Já to memůžu pochopit, když to ve vězení vydržela skoro 9 měsíců (před nástupem trestu byla 3 měsíce ve vazbě). Radila jsem se s psycholožkou, ta mi řekla, že ji máme vyhodit z bytu, ale nevím jestli to dokážu. Ona je jinak strašně hodná a citlivá. Mám o ni hrozný strach, že ji někdo ublíží, nebo že spadne až na samé dno a už se z toho nedostane. Když ji ale necháme bydlet doma, bojím se, že se situace bude opakovat. Bylo to hrozné, pořád jsme se hádali, ona mi sprostě nadávala. Nemohla jsem pochopit, že je to moje dcera. Nedovedu si představit, že bych to prožívala znovu. Prosím, poraďte mi, co mám dělat. Moc děkuji za odpověď.

Zpět