Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Bára Orlíková

Zdravím Vás a předem se omlouvám za pozdní odpověď. Především gratuluji k roku abstinence. Myslím, že to, co prožíváte, není tak neobvyklé a určitě se to neděje pouze Vám. S větší či menší intenzitou to zažívají všichni, kdo přestali brát. První rok je prostě nejhorší. I když se zdá, že už je to dlouhá doba, tak je to takový základ. Chápu, že jste z toho nešťastná, děsí Vás, jak to bude do budoucna, máte strach, že ten pocit odcizení od normálních lidí Vám zůstane... Nevím, jestli Vám v tuto chvíli k něčemu pomůže, když se Vás budu pokoušet ujistit, že to tak nebude. Postupem času ty chutě na drogy, vzpomínky, vše spojené s drogami vybledne a v průběhu let si pak ani nevzpomenete, že jste s tím měla někdy něco společného. Za čas už to nebudete táhnout za sebou jako břemeno, ve Vašem životě budou jiné věci, naplníte ho zážitky, které už budete moct s ostatními sdílet. To, jak se nyní cítíte mezi "normálními" lidmi, je celkem přirozené po všem, co máte za sebou. Je moc dobře, že se jich nestraníte a že jste mezi lidmi ráda, i když si někdy připadáte, že jsou Vám vzdálení, ono se to postupně změní a usadí. Nevím, jaké máte zájmy a zda by bylo možné najít ve svém okolí přec jen někoho, kdo by s Vámi mohl aktivity, které Vás baví, absolvovat taky. S tou VŠ chápu, že se toho trochu bojíte, jak byste zapadla mezi ostatní a jak byste to zvládala, ale cítím, že je to pro Vás hodně důležité. Hodila bych tyto starosti být Vámi za hlavu a na školu bych se přihlásila, důležitější je ten obor, který by Vás bavil, nikoli spolužáci, s těmi si bud padnete nebo nepadnete do noty. Navíc na denním studiu nejsou jen lidi, co čerstvě vyšli ze střední školy. Čím déle to budete odkládat, tím to bude horší a nakonec by Vás mrzelo, že jste tu možnost nevyužila. Je rozhodně důležité, že jste v kontaktu s nějakou odbornou pomocí, jak jsem pochopila, tak docházíte někam na doléčování. Mám trochu pocit, že si to dáváte za vinu, že se těch chutí na drogy nedokážete prozatím zbavit a že máte na sebe v tomhle ohledu hodně velké nároky a nevím, nakolik o tom všem v rámci těch sezení, kam chodíte, můžete a chcete mluvit. I co se týče toho, že byste měla vše napravit, co jste způsobila svým blízkým... s tím, co bylo v minulosti, toho moc nenaděláte. Zaměřte se teď hlavně na sebe. Když Vaši blízcí uvidí, že fungujete a jste ve svém životě spokojenější, budou spokojení taky. Myslím, že není potřeba dělat nic víc. Zkuste se dívat víc do budoucna a věřit tomu, že tu sílu na to máte, abyste to zvládla. A taky mluvte o tom, co prožíváte, neduste to v sobě, využijte tu odbornou pomoc. Uvidíte, že to bude už jen lepší. Držím Vám moc palce.