Sananim - Drogová poradna 

pervitin

Romeo

Dobrý den, chci přestat ale nemám sílu. Jsem na perníku už více jak 5 let intenzívně, je mi 25 let, začal jsem experimentovat v 15 letech, seznámil jsem se s 20 letou holkou, dovedla mě do světa dospělých, alkohol, parta, samý mějdany a zábava, marihuana, lsd, perník...zdálo se mi to super, byl jsem s ní pankáč, anarchista, kašlal jsem na školu, rodiče mě štvali. Chtěl jsem bydlet s ní, bylo mi asi 16 a půl roku,její rodina nás podporovala, moje o tom nechtěla ani slyšet. Tak moje holka a její matka rodiče udaly na sociálce, že mě týraj, mysleli jsme, že nám sociálka dovolí bydlet spolu. Nejprv to tak vypadalo, mě poslali do nemmocnice na vyšetření, a naše začala sociálka prověřovat. Za 14 dní přišli na to, že jsme si to vymysleli, našim se omluvili, mojí holku a její mámu měli naši udat za pomluvy, lež, ohrožování mravní výchovy mládeže atp. paragrafy na nás sociálka tahala.Mě chtěli poslat do diagnostáku. Naštěsí naši nikoho neudali, mě neposlali do diagnosťáku, ale musel jsem se s tou holkou rozejít, dokončit uč'nák a žít s rodiči. Jenže já si za skoro 2 roky lehkovážnýho života na to tak zvykl, že i přesto, že sem se s tou holkou rozešel, nedokázal jsem změnit návyky. Chodil jsem pořád tam kde byli bývalé party, a vyhledával mejdany. Jakmile mi bylo 18 dělal jsem si zž co sem chtěl. Dostal jsem se k různým drogám, ale nakonec zůstalo jen u perníku. Neuměl jsem přestat, a pořád jsem tvrdil mám to pod kontrolou...Na vojně jsem bral jen marihuanu a to tajjně, po vojně jsem šel pracovat, ale za půl roku jsem práci ztratil podnikatel zkrachoval, udělal jsem si volno, odjel na Czechtek, a už jsem v tom zas lítal, žádný nový vztah nevydržel, byl jsem agresívní, lhal jsem, kradl jsem, doma pořád binec a hádky s našima, až mě naši vyrazili z baráku, Jel jsem do Nechanic na léčbu, naši mi pomáhali, jezdili za mnou bylo to zas fajn...po návratu jsem jel do Irska za prací, ale se strejdou, který neuměl ani žvejknout, takže místo svý práce, kterou jsem tam měl zajištěnou jsem jezdis a hledal něco jemu. Nesehnal nic, byl nervózní, stal se dědou a tak ho to deprimovalo, že na parkovišti ubalil pro oba jonta...vrátili jsme se po 3 týdnech bez peněz, naštvaní, chtěl jsem se jen ptočit a jet zpátky, ale v metru jsem potkal známého a byl konec.Zkoušel jsem 3x Bohnice, ale vždycky jsem to vzdal, jsem slaboch.Dneska jsem zase na ulici, žiju s feťačkou, prošla léčbou v Beřkovicích, pak byla v base, teď je rok doma a zase v tom lítá, svádí to na mě, ale byla to ona kdo to nosil domů, ona měla peníze, já je nemám dodnes. Naši mi řekli, můžeš se vrátit, ale budeš čistej, rozejdeš se s tou holkou, a změníš kompletně svůj život, budeš chodit k psychiatrovi, na léčbu třeba ambulantně, ale nebudeš brát drogy. Začneš zase pracovat. Pomůžeme ti jen když ty budeš chtít. Nechci se zase rozejít s holkou, byl bych sám. A taky žiju u ní, její rodiče se s našima spojili a i oni chtějí náš rozchod, v našem vztahu plného hádek, bitek, fetů, bordelu a nic nedělání nevidí žádný smysl a ni perspektivu..Práci mi nikdo nechce dát, kdekoliv se ukážu tak me berou na zkoušku, a druhý den už nemám chodit. Jsem rozložená osobnost, mám schýzy, jednou hrozně moc chci přestat a to hned, ale léčebny a komunity mají dlouhý záznamy, mě to zas přejde, potřebuju pomoc rychle a hned, psychyatr mi na poslední návštěvě řekl že je nejvyšší čas něco se sebou dělat, jinak přijde brzy něco horšího,. Zbil jsem svoji holku do krve, naši zavolali policii, druhý den jsem jim nechtěl věřit, že sem to udělal, a nařkl jsem je, že si to vymysleli, Doktor mi řekl, že už z drog blázním a můžu skončit v blázinci nadobro, pořád tomu nemůžu uvěřit a přesto se bojím, že bych brzy mohl vyvést něco dalsího a možná i horšího. Když beru prášky je můj mozek schopnej myslet a souvisle komunikovat, ale když vynechám léčbu, nebo si vezmu další dávku je konec. Na internetu jsem hledal pomoc, ale je to na dlouhý lokte. Jsem z Prahy, kam jít a co nejdřív začít. K centrum na Praze 7 mě vždycky vykolejilo. Je to se mnou už opravdu konečná...Chci být s našima, mámu mám moc rád, vždycky mi pomáhala, podporovala, jezdila na sezení...a vždycky měla pravdu, všechno co řekla se mi stalo, říká, dokud se nedáš dohromady, vždycky tě z práce vyhodí, dokud budeš chodit po ulici, obchoD´ácích s Bárou, tak vás vždycky s vyší vyzáží a chování bude kontrolovat ochranka, dokud budete žít tímto životem pořád budete v hledáčku policie...a taky to tak je. Pomalu se bojím vytáhnout paty, jsem jak magnet, který je přitahuje, pořád mě někde kontrolují...jsem jak štvanec, táta mi ale nadává do feťáků, netahavců a vyžírků. Nechce mě do smrti vidět, a mám mu jít z očí a ze života. Pořád brečím, nechci už takhle žít, ale bez další dávky drogy jsem ztracenej. ROMEO

Zpět