Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Jana Marečková

Dobrý den, to, že čím dřív se závislost začne léčit, tím je to jednodušší, je samozřejmě pravda. Ale je třeba k tomu dodat, že aby byla léčba efektivní a úspěšná, měl by být člověk k léčbě motivovaný. Nevím, jak je na tom s motivací Váš syn, ale podle toho, co píšete, to nebude valné, pravděpodobně s jeho užíváním pervitinu máte větší problém Vy než Váš syn. To, že to může trvat ještě dlouho, než se syn začne léčit je možné, ale Vy jistě můžete tuto dobu zkrátit, pokud mu nebudete užívání drogy a bezstarostný život usnadňovat (např. tím, že syn bude využívat veškerý servis včetně bydlení a nebude muset plnit žádné povinnosti). Rodiče často ve snaze svým dětem pomoci řeší jejich problémy a děti pak nemají potřebu na takto pohodlném životě nic měnit (včetně hledání práce). Ostatně si myslím, že jste na to také přišla. Nemyslím si, že nemůžete nic dělat. Asi neovlivníte, kdy se syn vrátí, ale můžete se na to připravit. V minulé odpovědi jsem Vám psala, abyste nepřestávala chodit do poradny či si vyhledala protidrogovou poradnu. Poraďte se zde o tom, jak se k synovi zachovat, až se vrátí. Myslím, že to bude pro další vývoj celé situace velmi důležitý moment. Před chvílí jsem v jedné odpovědi doporučila knihy určené pro rodiče, jejichž dítě má problém s drogami. Tak Vám názvy kopíruji: Martin Hajný: O rodičích, dětech a drogách, Martin Hajný: Akta Y Drogový problém versus rodina, Karel Nešpor: Alkohol, drogy a Vaše děti. Bohužel tyto knihy vyšly již před několika lety a nedají se snadno koupit – ale pokuste se je sehnat v knihovně, také si můžete pročíst informace pro rodiče na adrese www.odrogach.cz. Držím Vám palce a přeji hodně síly k řešení Vaší situace. Mějte se hezky. P.S.: Nevím, jestli jste nepřemýšlela o nedobrovolné léčbě, ale ta je v současnosti možná pouze za určitých okolností. § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb. ve znění pozdějších předpisů říká, že nemocného lze bez jeho souhlasu převzít do ústavní péče: a) jde-li o nemoci stanovené zvláštním předpisem, u nichž lze uložit povinné léčení, b) jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí, c) není-li možné vzhledem ke zdravotnímu stavu nemocného vyžádat si jeho souhlas a jde o neodkladné výkony nutné k záchraně života či zdraví. Pak je to také možné, pokud dotyčný spáchá trestný čin a je mu léčba nařízena soudem v rámci tzv. ochranného opatření. Nedobrovolná léčba je ale neefektivní, nejlepších výsledků se dosáhne, pokud je člověk k léčbě motivovaný.