Sananim - Drogová poradna 

Problémy s přítelem

balu

Dobrý den, můj problém nebo spíš náš problém trvá již moc dlouho a já si už připadám jako ve snu, ze kterého se nemůžu probudit. Jsem Gay a již 4 roky žiju se svým o 11let mladším přítelem. Můj přítel toho moc o svých pocitech nenamluví, takže z něj musím vše vyloženě páčit ale stejně se nedozvím pravý důvod jeho problémů. Začalo to začátkem tohoto roku, kdy přestal úplně chodit do práce a pořád jen brečel, že to tam nezvládá po psychické stránce. Ze začátku jsem tomu nevěnoval moc pozornosti, to se přiznám ale pak mě to hodně mrzelo, protože se pokusil předávkovat Citalopramem,který měl předepsaný od svého obvodního lékaře. V tu chvíli mě začalo docházet,že se něco děje a že jsem nic pro samou práci nic nepoznal. Víte asi bych Vám měl říct, že hulíme marihuanu a v poslední době už můj přítel vyhulí i 5 jointů za den. Prostě už nemá dost a když skončí, chce hned další. Ze začátku jsem to nějak nevnímal, protože já si dám taky ale nepřipadám si závislý. Prostě když nemáme nic, nechybí mě to ale můj přítel je jako na jehlách. Je pořád strašně nervózní a startuje jak se říká na první nakopnutí. Jakmile mu něco vyčtete nebo mu v něčem zabráníte ihned vybouchne a s oblibou háže veškeré své neúspěchy na ostatní.Prostě za to mohou všichni ostatní jen né on. Nedodělal ani školu i když jsme do něj hučeli všichni, tak tam neustále nechodil a po nějaké době už to nešlo skrývat ani před školou a museli jsme ukončit s jeho matkou jeho studia, jinak by ho vyrazili a to by bylo horší. On prostě ležel v posteli a nikam nechtěl jít, párkrát jsem ho omluvil ale to nešlo dělat do nekonečna. On se k takovému problému neumí postavit čelem a kdybych nezařídil v poslední chvíli přerušení studia, vyhodili by ho.Co jsem se do něj namluvil, zkoušel jsem úplně vše. Řval jsem, domlouval mu, zkoušel jsem i různé odměny ale nic nepomohlo.On si lehne a čeká až se to vyřeší samo. Zavře se v ložnici a zřejmě lituje sám sebe nebo se nenávidí, už opravdu nevím. Nemluví o tom a nechce nikdy říct skutečnou pravdu jeho jednání. Nicméně jsem mu sehnal práci a on se ze začátku zapojil do života, jako každý normální člověk. To vydrželo něco přez rok a začalo to opět na novo. Zřejmě si připadal neoblíbený v kolektivu nebo nedoceněný a tak tam přestal chodit. Nejdříve to byli různé dovolené, nemoci atd dokud nedošla trpělivost jeho zaměstnavateli. Opět jsem musel vyjet na bílém koni a zachraňovat ho.On by byl jen doma,vůbec by nekomunikoval a čekal by co se stane.Já měl strach,že ho vyhodí a dostane paragraf což by mu zkazilo vyhlídky na další zaměstnání. Taky jsem mu domlouval, mluvil jsem s ním o všech rizicích ale nakonec jsem ho jen přemluvil k návštěvě jeho obvodního lékaře. Ten ho poslal na vyšetření na psychiatrii do nemocnice, kam jsme take dojeli.Vyslechli ho, potom i mě a stanovili diagnózu nebezpečný sobě i okoli. Znemožnili mu odchod, zahájili léčbu nějakými oblbováky a drželi ho tam ca týden než ho propustili na základě jeho žádosti do ambulantní péče. Když se vrátil,dal výpověď ve svém zaměstnáni a já myslel,že je vše za náma. Za nedlouho jsme jeli k moři a on byl ve svéw živlu i u moře.Byl strašně šťastný a já s ním. Po dovolené se ale opět změnil a uchýlil se k chatování na facebooku. Začal žít jen na svém profilu a když jsem šel já spát k půlnoci, on zůstával vzhůru do rána a chatoval s chlapy, kteří touto dobou loví na internetu. Pořád mě dokola tvrdí, že je to úplně normální a že já žiju v jiné době. Nějaké roky od sebe jsme, to má pravdu ale rozhodně chápu internet pouze jako informační portál a né jako rodinu atd. Mám prostě raději skutečný život a ne virtual,kde je každý králem. Když už to došlo tak daleko, že mu tam neustále nabízeli sex, točení pornofilmů atd a jemu to dělalo dokonce dobře, řekl jsem dost a odpojil mu internet na kterém už žil tak, že zapomínal na všechny okolo.Abych pravdu řekl, všechny si rozhádal, protože nabil takovou sebědůvěru, že s každým začal jednat s patra. I mě dával a to dost intenzivně najevo, že mu musím být vděčný za to, že se mnou vůbec zůstává nebo co. Sebedůvěra je super a já ji nikomu rozhodně nechci upírat ale vše má své meze. Já opravdu vydržím hodně ale když jsem doma začal být na vše úplně sám a on byl jen na FB, začalo mě to vadit. Řekl jsem dost a odpojil internet a v tom to začalo. Nejdříve řval a chtěl se rozcházet atd ale já nepovolil a tak nějak na oko souhlasil. Druhý den ale po mě chtěl vodku a já truhlík mu ji koupil. Myslel jsem,že dáme jen frťana ale on ji vypil skoro celou. Poté se rozpoutalo něco co mi nápadně připomínalo film válku Roseových a on mě začal obviňovat ze všech svých neúspěchů a nakonec začal ničit vše kolem sebe,prostě úplně vše a nebylo to vůbec hezké. Ja mu musel i ubalit ale nic ho nepomáhalo zkrotit.Nakonec utekl úplně nahý v županu a utíkal nejdříve po vesnici a pak do lesa. Hledali jsme ho celou noc, střídavě se smál nebo řval, tak jsme šli po zvuku ale stejně jsme ho nenašli. Když jsme dorazili po neúspěšném pátrání domů, zjistili jsme, že tam byl ale utekl.Zřejmě nás slyšel,tak utekl oknem a schoval se venku. Po nějaké chvilce se vrátil a šel spát sám od sebe. Jeho nálady se střídají jako počasí, poraďte mi prosím co dělat nebo na koho se obrátit. I já sám bych chtěl slyšet,kde dělám chybu třeba i já a jak bych měl postupovat. Je mi jasné, že ta tráva + citalopram,který bere stejně nepravidelně má asi hodně velký vliv na jeho psychiku ale takhle výbušného, vzteklého a nervozního jsem ho nezažil.Děkuji za jakoukoliv radu

Zpět