Sananim - Drogová poradna 

dcera a drogy

Dobrý den, Prosíme vás o radu na náš problém. Jsme spolu s přítelem (Michalem) 2 roky, mě je 28 a jemu 40. Michal má dceru Janu, které bude v lednu 17 let. Nebydlím s nimi ve společné domácnosti. Jana kouří cigarety od 14 let, s marihuanou začala tak v 15 letech. My ani nikdo z rodiny nekouříme. Báli jsme se, že je jen otázka času, kdy začne zkoušet i něco jiného. Bohužel se naše obavy potvrdily. Musím se zmínit, že Michal má Janu v opatrovnictví od jejích 10 let. S manželkou se rozvedli kvůli problémům s alkoholem, proto byla Jana svěřena do péče otce. Janě očividně chyběla a chybí máma a „ženská“ v domácnosti. Tak možná i proto hledá útěchu a vybírá si samé takové pochybné kamarády. Je ale pravda, že Michal na ni nemá moc času, jelikož má náročnou práci. Tím ho ale neomlouvám. Holka zhubla během měsíce snad 7 kg, což je pro ni hodně. Měsíc jsem ji neviděla, tak jsem se zděsila, jak vypadá. Začala čichat nějaké látky, snad bere i něco jiného. Jsou to dva týdnu, co jsme ji vzali na testy, samozřejmě nechtěla, ale nakonec neměla na výběr. Potvrdili nález amfetaminů nebo něčeho takového. Slibovala hory doly, že se polepší a že se vším přestane atd….. Teď seká latinu, ale je otázka času, kdy zase k něčemu podobnému sklouzne. Dává si pozor a snaží se. Máme o ni strach, protože je to pěkná, mladá holka a vše má před sebou. Ona je plná zlosti a smutku, hodně ji vzal rozvod rodičů a také to jak s ní máma zacházela, když byli rodiče ještě svoji. Bavila jsem se s ní o této etapě života, něco mi řekla, ale ne vše. Máma se k ní chovala hrubě, nemluvě o sprostých slovech a bytí. Vybíjela si na ní zlost, protože manžel se jí dostatečně nevěnoval. Proto to pak začala řešit pitím a nějakými prášky, pak byl rozvod a od té doby jsou sami. Nikoho tu z ničeho neviním, chyba byla na obou stranách. Matka bydlí ve stejné vesnici, znovu se vzdala a má malého dvouletého synka. Má snahu vše napravit a s Janou je v kontaktu. Ta ji ale razantně odmítá a dává najevo, že je opustila a našla si novou rodinu. Snad všechna ta Janina zlost a smutek pramení právě z tohoto, nevím. My teď nevíme, jak bychom ji měli pomoci. Chceme, aby pochopila, že tahle cesta, po které jde je špatná a že má na výběr. Ona si myslí, že až jí bude 18 let, vylétne z hnízda a bude svobodná a může si dělat, co chce. Neradi bychom, aby skončila někde na ulici, a na to nejhorší nechceme ani pomyslet. Chceme, aby pochopila, že kamarádi, kterými se obklopuje, ji jen využívají pro své dobro, na ní jim vůbec nezáleží. Ona nenávidí celou rodinu a to jsou jediní lidi, kteří ji mají velmi rádi. Ona ví, že co dělá je špatné, ale asi neví jak s tím přestat nebo možná ani netuší, že by ten život mohla žít úplně jinak. Ona sama musí vědět a rozhodnout se, že s tím skončí a že má právo na to žít krásný, šťastný život. Nevíme, jak jí to říct, aby nás vyslechla, zároveň vnímala a vzala si to k srdci. Nechceme ji nikam zavírat do nějakého ústavu a také ji nechceme bránit ve styku s jejími kamarády. Tím by se nic nevyřešilo, možná naopak zhoršilo. Ona sama si musí uvědomit co je špatně a že má svobodnou volbu se rozhodnout žít život naplněný láskou, zdravím a štěstím. Chtěla jsem s ní být více v kontaktu, ale na to také není moc času, já v práci, ona ve škole. Tak jsme alespoň vymyslely, že spolu budeme chodit do posilovny. Chvilku to vydržela a myslím, že ji to i bavilo, pak ale přestala a teď už na to nemá ani sílu. Je hubená a bez energie. Jana by mohla mít, na co si jen vzpomene. Michal by ji vše umožnil, o peníze vůbec nejde. Nevíme jaký správný postup teď zvolit. Nechat ji se v tom plácat? Aby se v tom neplácala sama a zbytečně do nekonečna. Mluvit s ní je teď složité, ale zkoušíme to. Příteli to moc nejde, neví jak na ni a pak se rychle rozčílí. Mě to problémy nedělá, jen nevím, zda je ke mně upřímná, když s nimi nebydlím a nejsem v tom samém prostředí. Nemám k ní prostě tak blízko. Každopádně se snažíme. Myslíte, že když na ni teď budeme dohlížet, pravidelně ji dělat testy a kontrolovat ji, tak se něco změní? Nebo ji máme nechat promluvit s psychologem nebo nějakým odborníkem? Nebo se ji více věnovat? Uvažovali jsme i o tom, že bych se k nim nastěhovala, prý to i sama chtěla, ale teď nevím, zda by to nebylo na škodu. Abych ji nevstupovala do jejího prostoru, domova, i když Jana ten domov přímo nenávidí. Asi kvůli vzpomínkám. Přitom bydlí v hezkém domečku obklopeným přírodou, kousek od velkého města. Prosíme, poraďte jak na ni :-) Předem vám děkujeme. Přejeme pěkný den, I+M

Zpět