Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
psychika syna
iva
prosím předat můj dotaz Mudr.Minaříkovi-děkuji. Vážený pane doktore, můj syn se nyní léčí v léčebně se závislostí na pervitinu a THC. V léčebně je během tohoto roku již potřetí, je mu 19 let. Začal s THC ve svých 15 letech, bohužel jsem na to přišla až po 3 letech, po té co jsem mu začala dělat testy na THC, přešel na pervitin, cca 2 měsíce a hned jel do 1.léčebny, jel ve vysokých dávkách nitrožilně, byl ve velmi špatném psychickém stavu, jenže po 2, měsících mu otrnulo a podepsal revers.Samozřejmě,že to skončilo zase špatně,asi po měsíci se rozjel tak, že ho odvezla záchranka s toxickou psychozou.Dostal medikaci risperdal a velaxin. Hned po té šel na 2. léčení. tam ovšem porušil řád tím, že vyspal s holkou, která se tam léčila také a oba vyhodili.Nyní je ve 3. léčebně a byl rozhodnut, že se musí dát do kupy.Mezitím chodil do Advaity, snažil se, ale v létě asi po měsíci vždy selhal.A teď k otázce: syn se velmi uzavřel do sebe, býval vždy veselý a vtipný, byl velmi oblíbený, nyní se straní,řekla bych,velmi bojí lidí, nevěří si, nemá žádné sebevědomí. Už když přišel z 1. léčby, tak se bál jít zpátky do školy, raději cvičil doma, než aby šel mezi lidi do posilovny.Také se okolo něho točily holky, když má jít,ale na rande najednou dostane strach a nikam nejde,raději se vymluví,ale pak toho lituje.Stále se o něčem rozhoduje a pak to mění,má o sobě to nejhorší mínění. Stále něco nahlas řeší.Bojím se jestli u něho nepropukla nějaká vážná psychická porucha. Je stále ve velkých depresích,je pesimistický. Nyní je v té léčebně, těšil se tam, ale nyní mi telefonuje, že se to tam nedá vydržet, protože jej kolektiv nepřijmul a že ho psychoterapeut nesnáší,prý ho na skupinách neustále shazuje, ztrapňuje,vysmívá se mu a ať řekne co řekne. vždy ho poníží.Bojí se teď o svých problémech mluvit a nepomáhá ani to, že to píše do deníku. Chce jít pryč do jiné léčebny, prý do té 1.,protože ho tam nikdo neponižoval. Prosí nás, že je stále v depresích,že ho nikdo nemá rád atd. Pane doktore, ráda bych se s Vámi poradila co s ním dělat.On se léčit opravdu chce, ale bojím se,jestli se u něj neprojevila nějaká nemoc. On se od mala léčil s psychikou a je velmi přecitlivělý.Bojíme se o něho, jsme slušná rodina, vztahy máme hezké. V 6. třídě měl veliké trauma,přešel totiž do jiné školy a děti ho tam šikanovali, zhroutil se a léčil na psychiatrii. Stále o tom mluví, říká ,že na to nemůže zapomenout,stále to má v sobě.Nebojí se právě proto?? Je to jinak strašně hodný, srdečný a obětavý syn.Nevíme co si s ním počít.Je z něj hromádka neštěstí.Stále přemýšlím, nad tím, co bylo to prvotní jestli drogy a pak deprese a nebo deprese a pak z toho útěk k drogám.Prosím VÁS,pomozte nám. Psal jste, že máte svou ordinaci a že se zabýváte i druhotnými psychickými problémy.Prosím poraď te, co máme dělat a jestli byste syna mohl vyšetřit.Jsme z libereckého kraje. Nezlobte se, je toho moc s čeho by se člověk potřeboval vypovídat.Děkuji mnohokrát.
Odpověděl: Jakub Minařík
To máte složité, pokud relapsoval 1x měsíčně a předtím měl toxickou psychosu, tak se jeho psychika ani nemusela stihnout dát dohromady. To tak bývá, někdy je třeba delší abstinence, klidně i kolem jednoho roku, stav se postupně mění, vylepšuje, ... Někdy to také bývá stav, který přetrvá a nebo k jeho ovlivnění je třeba trvalá medikace. Každopádně bych nepropadal pesimismu. Drtivá většina klientů se zlepší a stav se upraví k normě. Ohledně těch léčeb - rozhodně platí, že ne všem vyhovuje stejná léčebna. Někteří klienti se cítí dobře všude, jiní obtížně hledají. Může to být programem a stylem práce, ale také třeba nejasnou motivací klienta. Nemohu vyloučit ani jednu z alternativ, ale 3 léčebny v poměrně těsném sledu za sebou obvykle naznačují, že si je klient svým směřováním dosti nejistý. Vždycky je tam nějaká ambivalence - rozumem chci, výhody si umím spočíst, drogy mi nedělají dobře, na straně druhé chutě mě táhnou zpět k braní, pocity chutí se špatně kontrolují, ... O to nepříjemněji pak vnímám jakýkoliv režim, tlak na trvalou abstineci - takové věci ve mě vyvolávají pak až panické stavy. Vliv traumatu z dětsví situaci nepochybně komplikuje, ale také se může stát zbraní chutí - klidně nevědomou - kdy se léčený motá v bludném kruhu od jedné léčby ke druhé a ta minulá byla lepší, ale tam nemohu, neboť mě vyloučili, ... Vite, léčba závislotí je složitá, bývá i dosti bolestná, člověk se musí podívat na některé věci, které dělal či viděl a nebo prožíval, střízlivým okem a je mu z toho na zvracení. Chutě bývají takové intenzity že jsou srovnatelné s potřebami jako se nadechnout, když se dusíte. A taky nemocnice nebývá o žádném velkém juchání, tam se člověk uchyluje, když je mu fakt nejhůř. Možná s tím máte vlastní zkušenost, já ano a i když je to pro mě jako pro lékaře snažší, tak to je stejně dosti ošklivý zážitek. P.s. Vyšetření u mě je klidně možné (máme smlouvu jen s VZP), ale jednorázové vyšetření je obvykle k ničemu, smysl má, když s někým dlouhodobě pracuju a to nemá, vzhledem k vzdálenosti, dobrou perspektivu. Ale pokud by byl syn nejspíše po léčbě v ambulantní péči v Advaitě a potřeboval psychiatra, tak si to nějak dovedu představit. No kdyby něco, napište. Rád pomohu nebo poradím.
Zpět
