Sananim - Drogová poradna 

zmařený život

Tomáš

Mnohokrát děkuji, alespoň za radu. Mám bratra, který se těmito problémy z části také zabývá, ale není úplným odborníkem, tak jsem se chtěl ujistit touto formou, zda-li je to opravdu tak! Situaci mi bratr vysvětlil obdobným způsobem, shoduje se. Nejhorší na této situaci je, že jedinými rodinnými příslušníky(blízkými) mé partnerky jsou babička s dědou, kteří však mají dosti vysoký věk na to, aby celou situaci pochopili, aniž by si to nebrali jako útok na partnerku v souvislosti s rozchodem. Dětství neměla má partnerka příliš přirozeného rázu, otec alkoholik, který si našel přítelkyni, která sehrála roli macechy, opravdové trýznitelky! To se podle mých dedukcí také mohlo stát jedním z motivů, proč se k těmto praktikám, konzumaci začala ubírat, akorát nejvíce zarážející na tomto faktu je, že se vše odehrálo až po době čtyř let, poté, co jsme se s partnerkou odstěhovali od jejich "skvělých" opatrovníků!, takže podle vlastní úvahy, zjišťuji, že v tomto případě, i když si to nechci přiznat, alternativa na "vysvobození" není?! Pomoc, kterou jste zmiňoval, už jsem nabízel, alespoň, co se týká mne osobně, žádného odborníka, jsem zatím nekontaktoval! Já osobně jsem s rozchodem smířený, ale kvůli tomuto faktu se nemůžu nijak vzdát starosti, kterou o ni mám! Mám mnohem větší strach, už jen z důvodu, že jako dvouleté dítě prodělala operaci srdce, proto se strach ve mně umocňuje mnohem větším dílem! Vím, že kdyby to s dávkami přeháněla, jakože tato pravděpodobnost existuje, tak vzniká veliké riziko srdečního kolapsu! Bojím se proto o její život, nechci aby se to, nedej Bože stalo!, stále mi na ni záleží jako na člověku, a nechci, aby tak skončila! Ona si to samozřejmě neuvědomuje pod tou mocnou sílou drogy a momentální eufórie z ní samotné, i když jí to dávám najevo(jsme stále v kontaktu ve formě SMS), tak mi odpoví: "Co to píšeš za hovna!", proč se cítí člověk tak bezradně, bezmocně!, je to pro mne jako bývalého "huliče" strašně vyčerpávající, já sám jsem měl problémy, ale s marihuanou(byly toho velká kvanta, obzvlášť když v těchto extrémních dávkách užíváte druh "skunk"), a to že se to odehrávalo stejným způsobem si také všímám, ale u mne rozhodla vlastní silná vůle, bez cizí pomoci jsem se z toho dostal sám! a nebylo to nic snadného, deprese, stihomamy-paranoa, nespolehlivost, absolutní lhostejnost, myšlenková dezorientace! ale já jsem se s tím pral a pral, až jsem se z toho dostal, a jsem na to hrdý, proto jsem si také na úkor těchto zkušeností všiml základních příznaků a odhalil je!, jenomže mnou nabízená pomoc zatím končí bezvýsledně! Doopravdy neexistuje žádné řešení, žádná alternativa?, pokud si to neuvědomí za včasu sama, tak se s tím prostě nedá nic dělat, ...že ano? Mnohokrát ještě jednou děkuji

Zpět