Sananim - Drogová poradna 

drogy

Silva

Dobrý den, měla bych dotaz. Obávám se, že se mnou není něco v pořádku. Již pár let (4 ) v celku pravidelně piju, je mi 30 let. Moje pití vyplynulo z neřešitelné situace rodičů, těžké práce a následné frustrace v podobě, že jsem neměla partnera, nevěděla jsem, jak dál. Zjistila jsem, že po skleničce je mi líp. Pak jsem navštívila vaši poradnu a začala se o drogy. Zaujal mě pervitin svými účinky. Už v běžném životě u mě to bylo tak, že byla věčně jen samá práce a o víkendu jsem spala a cítila se bez energie, věděla jsem, že když se chci postavit na vlastní nohy, musím vydělávat a tvrdě pracovat, protože jsem neměla partnera a rodina mi v ničem nepomohla, spíš jsem platila dluhy rodičů. Následně kvůli té práci jsem nebyla schopna i časově a taky tím, že jsem byla stále ve stresu a pod tlakem najít partnera, prostě se asi 5 let nedařilo.... tolik na objasnění. Pervitin svými účinky, mi nabídnul energii. Samozřejmě nejsem idiot, abych nevěděla, že VŽDY je něco za něco, ale pro mě i to NĚCO ( ta chvilková energie ) alespoň o víkendech, kdy cítím, že žiju, tak jak bych ideálně chtěla, umím se bavit s lidma, dát jim to co bych chtěla, i když mi jinak na to už nezbývaly síly mě přitahovala, jako chvilkové řešení, takový pokus, když to nejde přirozeně, tak než se plácat, zkusím si tu energii půjčit a pak se třeba něco změní. Pravda, změnilo se. Začala jsem opravdu jen občas, od první aplikace nosem pauza 2 měsíce, pak měsíc, občas byly měsíce, kdy to bylo ob 14 dní, nebo dokonce týden, následný dojezdy samozřejmě, ale ty stavy mi za to stály. Na margo Pervitinu, i když naprosto přesně vím, jaký je to neřád nutno podotknout, že mi změnil život i v hodně k lepšímu. Našla jsem si přítele a dokonce i byt, novou práci, která mě tak nestresuje, celkově se vyklidňuju a vím, že možná přišel čas platit.... jsem s tím smířená, mívám chutě na čáru, dost veliké, ale rozhodla jsem se s tím dát na dlouhou dobu pauzu. Momentálně jsem čistá 20 dní a chci aspoň 3 měsíce, nejsem schopna si říct, že UŽ NIKDY, nejsem tak naivní a natolik se znám, že vím, že tohle není nadobro konec, jen brzda. K úplné abstinenci by mi pomohlo těhotenství, to je ovšem v souč. době ve hvězdách. Ovšem k pervitinu se na dojezdu samozřejmě přidalo hulení a alkohol. Nyní je situace taková, že piju denně, neopíjím se do nějaké němoty, nebo že bych mívala okna, to vůbec ne, jen prostě ráda si udělám večer tak s 3-mi pivky a brčkem. Ovšem uvědomuju si, že ani tohle není normální. Chtěla bych zase žít zdravě jako dřív, sportovat a tak. Kupodivu hodně mých problémů se vyřešilo, takže bych vlastně NEMĚLA mít důvod k zneužívání návykových látek, tak proč to prostě dělám? Neodhadla jsem snad tu hranici a teď už je to čistě závislost? Je už pozdě? Můžu v tom dál pokračovat? asi ne, co? Dávky se budou tímhle stylem patrně zvyšovat, nemám pravdu? Na druhé straně se bojím nějak sama např. z toho alkoholu odabstinovat, zkoušela jsem to, a hůř se mi usíná. Ale tak to by ještě nevadilo, spíš mám strach to vůbec udělat, dostanu chuť a ty 2 pivka si prostě dám, než abych se večer necítila ve své kůži. Nějak si furt namlouvám, že je to ok, a dělá to spousty mých známých. Já sama nevím, co za tím ve skutečnosti je, jestli to rozjel víc ten perník, nebo je to prostě alkohol? S p., si myslím, že na tom statisticky tak zle nejsem možná právě proto, že jsem ho nikdy neužívala pravidelně, jak říkám byly nějaké tahy, mívám na něj chutě, ale nic co bych nezvládala. Zajímal by mě váš názor, doufám, že jsem to popsala dost jasně. Jak říkám psychicky se dávám hodně dohromady, mám tedy věřit, že to můžu zvládnout sama a se změnou prostředí novou prací, že to prostě chce jen čas a prostě mě to přestane bavit ( protože cítím, že se opravdu dohromady dávám ) nebo mám zavolat na poplach a jen si něco nalhávám? Co si o tom myslíte? Ještě jedna možná závažná věc, v naši rodině je pozitivní anamnéza na alkohol ( otec se 2 x léčil ze závislosti na alkoholu a momentálně matka pije, zvládá práci, ale to je tak asi vše, tvrdí, že s tím problém nemá, ale já vím svoje, pije dost pravidelně, když nechodí to práce, nebo nemá před prací ( chodí na směny ) a klidně vypije flašku vodky s collou za 2- 3 dny, když má volno. Naše rodinná situace byla a je kvůli rodičům opravdu šílená, že by to umořilo vola, ale to je na delší rozhovor. Z toho, co jsem napsala mezi řádky si můžete vyvodit svoje, ale nechci se litovat, nebo to házet na ně, to vůbec ne. Možná jen blbá shoda blbých náhod, co můj osud hodila někam jinam. Naoko jsem pochopitelně normální člověk, co vše zvládá, ovšem, poslední době netuším, jestli je to ještě ok, nebo jestli všem i sama sobě jen lžu a dávno už to ok není.... potřebuju nějaký nestranný pohled na věc. Děkuju

Zpět