Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
co teď?
já
ani nevím, jak začít...začalo to docela nevinně a skončilo celostátním pátráním, totálně překopaným životem a psychykou na dně... vlastně ani nevím co napsat, jen že jsem se na škole dostala do party, kde se hulila tráva každý den a jelikož už jsem s ní měla problémy ve 13-ti letech, řekla jsem proč ne a týden na to jsem změnila o5 celý svůj život. jenže mám takový pocit, že už definitivně. začala jsem chodit s Ondřejem- takový ,,kápo" naší party, začala jsem poslouchat jungle, tekno, d'n'b' a s tím se spojovala spousta mých vymyšlených historek. V mým imaginárním životě jsem měla skušenosti i s peřím, tak když na to přišlo, tak říkám proč ne... na to jsem vlastně čekala...to jsem asi chtěla... Tak to prostě všechno začalo i skončilo- mýma historkama. Doma to začalo n ejvíc skřípat, došlo i na vyhazov z baráku, jen takový mírný s tím, že jsem se vrátila a domluvili jsme se kam půjdu a já ztratila všechny kámoše, začala nesnášet Svratouch a milovat Prahu. Teď jsem se musela vrátit domů kvůli tomu pátrání a mám začít nanovo...jenže to bylo už kolikrát a já už asi ani nechci. Nemám jak začít, v Praze mám všechno- přítele, kterýho jsem chtěla od té doby, co jsem se s ním po 2 letech rozešla. Mám ho zpátky. Kamarády, kteří jsou prostě best, nekteří ani nehulí. Když potřebuju vypadnout, ale být stále mezi lidmi, mám tam pokaždý kam utýct- kamkoliv vlastně, málo kdo tě tam zná... Tady už nemám nic, jen spoustu trosek ze spálených mostů. a tak tady pomalu a jistě šílím. Nepotřebuju peří, nepotřebuju trávu, ale co jinýho tady mám dělat? já nedokážu sedět doma a zírat do stěn, bo si číst... Já potřebuju spoustu lidí kolem sebe, kteří mě pochopí. Doma jsem teď prostě jen na obtíž a všichni už tu na mě zanevřeli po tom co o mě slyšeli jim stejně jejich matinky se mnou zakázali kamarádit. Bez přehánění teď prostě nemám nikoho. A o5 bez přehánění aninikoho odsud mít nemůžu. Poslední den v Praze- když už po mě bylo vyhlášený pátrání i když rodiče moc dobře věděli kde jsem jen mě chtěli přitáhnout domů- jsem neměla nic, ani korunu, ani nikoho kdo by se mnou byl protože všichni byli v práci a já si uvědomila, že to nevydržím dlouho a že když mě najdou...ani nevím co by bylo... chtěla jsem se zabít, spolikala jsem všechny ibalginy a zjistila jsem, že mě to nezabije, nanejvíš jen omráčí skoro tak, jak při dojezdu. Chtěla jsem skočit pod metro, chtěla jsem udělat cokoliv... A nakonec jsem si to rozmyslela a odjela domů. A teď mám pocit, že ještě pár dní, zabiju se taky. Pro mě už totiž není zajímavý a dostačující žít normálně...nemůžu za to ale je to tak. Chtěla bych aby to bylo jinak, ale není. navím co dál, jestli má smysl se ještě bavit s prychologama, protože vím, že až budu mít 1. příležitost, udělám to zas. I když je to pro moje dobro, budu se jim snažit něco nakecat, aby to pak všechno svědčilo k mýmu dobru, jako v těch drogových poradnách, kde jsem to díky svojí přesvědčivosti zvládla a vyhrála na jedníičku proti mámě. Já to hle prostě dokážu nejlíp a hnusí se mi jak jsem zkažená, ale nejde mi to už jinak. Už nechci žít bez tý mojí party a bez toho všeho do čeho jsem se zbláznila. Chci a nechci... S nima vím, že je to špatný a bez nich nechci žít, protože už mi to nejde. asi mi ani nemlžete poradit, ale zkusila jsem to...Tak předem děkuji
Odpověděl: Jana Marečková
Dobrý den, první, co mě napadá po dočtení Vašeho dotazu, je to, že když budete žít v domnění, že Vám nikdo nepomůže, že Vám nikdo asi nemůže poradit a že už Vám prostě něco nejde a nepůjde, tak se tím té pomoci sama bráníte a je možné, že ta pomoc potom skutečně nepřijde, i když si myslím, že jí nějakým způsobem očekáváte a potřebujete. Jinak byste asi ani nepsala sem... Je jasné, že nelze srovnávat život v Praze – život bez povinností, bez zodpovědnosti, bez dohledu rodičů a ještě umocněný zážitky na drogách s životem doma – kdy musíte chodit do školy, poslouchat rodiče, uklízet si pokoj, nemáte s kým pařit a brát drogy. Ale zkuste si napsat klady a zápory obou životů – co Vám ten který „život“ dal a vzal nebo může dát a vzít. Nevím, jak ta Vaše rekapitulace bude vypadat, ale tipla bych si, že ten bezstarostný život s partičkou lidí a drogami je nyní plný zábavy (a možná už ani to není úplně pravda), ale v budoucím čase by si vybral velkou daň v podobě např. závislosti, trestních stíhání, zdravotních, finančních i jiných problémů. Ten obyčejný život ve srovnání s tím neobyčejným musí teď nutně být šedivý a nudný, bude nějakou dobu trvat, než odezní zážitky na drogách a než začnete ten obyčejný život vnímat zase jako předtím (i když už to asi úplně nepůjde). Ale v čase budoucím Vám zaručí, že se budete moct svobodně rozhodovat o tom, jak chcete žít, zatímco omezení, která by Vám přinesla závislost (na drogách, na partě, na nezdravém životní stylu) by se svobodou rozhodně neměla co do činění. Myslím si, na rozdíl od Vás, že na tom, že už pro Vás není dostačující žít normálně, máte určitý díl i Vy sama. Stejně jako za to, kam až jste to nechala zajít a to, že doma jsou jen trosky ze spálených mostů. Bez toho, že ty trosky začnete pomalu odklízet a stavět nové mosty, se to asi neobejde. Pokud máte sebevražedné tendence a nepříjemné psychické stavy – bylo by dobré to konzultovat s psychiatrem (nevím, kolik Vám je let, ale rodiče by Vám zcela jistě pomohli), bylo by fajn, kdyby jste si nechala od někoho poradit a pomoct – od nějakého odborníka, u kterého nebudete předstírat, že je všechno jinak, jenom abyste všechny přesvědčila, že pomoc nepotřebujete. Zkuste se na rodiče dívat jako na ty, kteří o Vás mají strach a rádi by Vám také pomohli – neberte je jako své nepřátele, ale jako někoho, kdo Vám chce a může pomoct. Svůj dotaz končíte větou „chci a nechci“ – zkuste si říct „CHCI – a všechno pro to udělám“, i když to zezačátku bude těžké a možná to bude vypadat, že to nejde. Tak Vám přeji hodně síly a napište, jak to jde.
Zpět
