Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Dcera
Kira
Dobrý den, naši dceru jsme už před rokem a půl odhlásili z trvalého pobytu. Je jí 28 let a 9 let kouří trávu. Přiznala, že zkoušela i šňupání pervitinu. Nic dalšího nepřiznala. Ale před odhlášením byl její způsob života, a soc.propad naprosto stejný s tím, co je popisováno v příspěvcích ve vaší poradně /nedostudování, flákání, dluhy, domácí krádeže, zastavárny a pod/. Předplatili jsme jí na 2 měsíce podnájem, aby měla čas si najít práci a začít se trochu o sebe starat. Přestala s námi komunikovat, přestala se s námi i stýkat. Objevila se až po půl roce. Byli jsme zrovna na návštěvě, tak nás čekala v deset večer před domem. Jen se sportovní taškou, kde měla své věci. Požádala nás o nocleh, že nemá kde spát. Bez rozmýšlení jsme ji automaticky vzali domů. Dali jí najíst. Musela se vykoupat, protože už asi nebyla několik dní umytá...Vyprala jsem jí všechny ty věci, neboť byly vlhké a páchly plísní. Prý tu tašku měla schovanou několik dní někde v křoví. Dozvěděli jsme se, že o ten předplacený podnájem přišla a teď i od alší, který si už našla sama. Samozřejmně teď zrovna nepracovala. Ráno jsme odcházeli do práce, tak jsme jí řekli, že musí ráno odejít. Ráno odešla s tím, že si jde zařizovat práci a nebude s sebou tahat tu sportovní tašku, že si pro ni příjde odpoledne. Přišla a zase chtěla vykoupat a přespat. Když už to bylo třetí noc, tak jsme jí řekli, že už u nás bý nemůže, že jsme jí v nouzi pomohli, ale teď se musí postarat sama. Naštvala se a začala se zase hádat jako dříve a slovně nás napadat. Nakonec odešla s tím, že jsme se na ni zase vykašlali a že stojíme za ho...Ráno když jsme šli do práce, tak jsme zjistili, že spala na chodbě v mezipatře a ještě nám s úsměvem zamávala. To bylo naposledy co jsme ji viděli. Je to teď právě rok. Od té doby nevíme kde bydlí, co dělá a nemáme o ní ani žádné zprávy. Asi 2x za tu dobu u nás byla policie. Hledali ji pro podezření z drobných krádeží. Nic víc nám nechtěli říct. Taky se ozvali exekutoři, kterým jsme museli čelit. Zatím úspěšně. Úplně nás odstřihla... Když byla doma těch 9 let, tak jsme se hodně natrápili a užili si všeho dost a dost. Ale teď to není o moc lepší. Doma je sice klid, ale trápíme se stále. Není den, kdybychom na ni s manželem nemysleli. Zajímalo by mě jestli jsme neudělali nějakou chybu, když se po tom půl roce objevila doma. Možná jsme se měli zachovat úplně jinak....nevím. Nějak ji pomoci, ale sami nevíme vlastně jaká by měla být v této situaci adekvátní pomoc z naší strany. Je to velice těžké, sami se v tom plácáme. A jak se zachovat až se někdy zase objeví? Chtěli bychom být na to připraveni. Ale to asi moc nejde...Někdy nás napadá, jestli ji třeba nemáme hledat, nebo máme jen nečinně sedět a čekat jestli se někdy možná vůbec ukáže? Asi je to dost dlouhé, omlouvám se, ale s naším problémem jsem se vůbec za celou tu dobu devíti let vůbec nikomu nesvěřila, tak jsem toho plná a potřebuju se z toho vypsat aspoň Vám. Stydím se za to a beru to jako naše rodičovské selhání, tak se s tím nikomu nechlubím. Děkujiu za Váš čas. Kira
Odpověděl: Jana Marečková
Nedělejte si výčitky, postup, který jste zvolili byl správný. Píšete, že dcera přestala studovat, nepracovala, dokonce docházelo k domácím krádežím a dluhům. To, že jste dceru za těchto podmínek nenechali dále u sebe bydlet byl jediný způsob, jak ochránit sebe a vlastně i „dopomoci“ dceři k tomu, aby pocítila důsledky svého jednání. Navíc dcera je už plnoletá, má svůj život a je za něj plně odpovědná. Nemůžete jí pořád vodit za ruku a chránit před následky jejího nezodpovědného života. Z toho, co píšete je zřejmé, že jste ochotni ji kdykoliv pomoct, ale za určitých podmínek – pravděpodobně jste je dceři sdělili. Máte pochybnosti, zda jste se neměli, když se dcera vrátila domů, zachovat jinak. Sami tušíte, že nechat jí u sebe bydlet a poskytovat jí veškerý servis k tomu, aby si dcera mohla dál žít po svém by nebylo to pravé. To už jste zkoušeli těch 9 let. A nefungovalo to. Chápu, že se trápíte, ale zkuste teď také myslet trochu na sebe, na svůj vlastní život. Neseďte a nečekejte doma. Naplánujte si dovolenou nebo nějaké společné aktivity s manželem. Až za Vámi dcera přijde, prospějete ji víc, když nebudete vysíleni trápením a pochybnostmi. Na návrat dcery se můžete připravit tím, že budete mít jasno v podmínkách, za kterých jste ochotni dceři pomoct. Těmito podmínkami by měla být například abstinence od drog, případně zařízení si léčby, finanční spoluúčast na chodu domácnosti a samozřejmě postupná snaha se osamostatnit a hledat si své bydlení i práci. Neselhali jste coby rodiče a nemáte se za co stydět. Je jasné, že máte obavy o svých problémech hovořit, zvláště s někým, kdo podobným procesem neprošel, ale určitě by Vám pomohlo se o své trápení s někým podělit. Pokud jste z Prahy, můžete navštívit Poradnu pro rodiče o. s. SANANIM, která sídlí v zadních prostorách chráněné kavárny Café Therapy, Café Therapy, Školská 30 110 00 Praha 1, Telefon: +420 739 268 527, +420 284 824 234, Mgr. Štěpánka Čtrnáctá, e-mail: ctrnacta@sananim.cz. Tato služba je bezplatná. Kontakty v jiných městech najdete na www.drogy-info.cz v Mapě pomoci (nejlepší je se obrátit na kontaktní centra pro uživatele drog, kde poskytují pomoc i rodinám a blízkým). Přeji Vám hodně síly.
Zpět
