Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
dodatek
Alexandra
Dobrý den, psala jsem do téhle poradny už jednou, myslím že to bylo 5.3.2009 s problémem toxický psychózy po perníku. Strašně se mi to zhoršilo, myslim že můj stav před nějakou dobou už byl lepší ale co jsem si zahulila tak se mi to rozjelo úplně šíleně... Jsem úplně mimo realitu, takový ty přesuny jakoby z jedný reality do druhý se mi zrychlily, takže vůbec nevim která bije. Rozjely se mi obsese natolik že z toho návalu myšlenek se začnu potit a mám pocit že to se mnou sekne. Rozjíždělo se mi to ještě před pár dny když jsem byla sama ale teď mi to jede v hlavě ať jsem kdekoliv, takže jsem úplně mimo nekomunikuju a chovám se na pohled určitě divně. Hrozně se v těch myšlenkách obávám toho že jsem divná a odsouzená k abstinenci protože po perníku se mi rozjelo tohle zatímco jiný lidi to snášej mnohem líp, ale já to nechci úplně zavrhnout. Nechci to už hrotit ale chci mít možnost dát si občas třeba víkend na perníku. To nějakou dobu šlo ale pak ty chutě byly tak silný že jsem si dávala víc a víc i když jsem věděla že už mě to začíná posílat do blbých stavů.. Takže se obávám i toho že mám maniodepresivní poruchu, protože jsem si nedokázala říct dost a brala jsem to s většim nadhledem, myslela jsem si že mě to už složit nemůže (takže si myslim že to byla mánie).. V minulosti jsem takhle vyhrotila hulení a dostala jsem z toho panický ataky, takže jsem přestala hulit a brala anxiolytika a přestalo to. Od tý doby si zahulim příležitostně a i když mi to už nedělá moc dobře tak se z toho za chvíli vylížu. Předloni jsem taky prodělala psychotickou epizodu který nepředcházelo žádný užívání drog a taky mě ta psychóza tolik neděsila jako to co mám teď. Rozjely se mi myšlenky (obsese) natolik že přemýšlim pořád bez přestávky, jedna myšlenka překrývá druhou a má to jeden jedinej výsledek že ten můj život prostě nemá cenu, že nikdy nebude nic v pořádku! Předevčírem jsem byla s kámošema a s přítelem a tenhle myšlenkovej proud vyústil v to že se musím zabít a pak už jsem jenom přemýšlela JAK to udělám. Dostala jsem se úplně mimo (moje obsese zahrnuje i strach z toho že se dostanu mimo, takže neustálý rozebírání tohole stavu mě od tý doby pronásleduje taky jako by toho už nebylo dost!), se všema jsem se rozloučila a šla domů. Byla jsem úplně mimo a byla jsem si stoprocentně jistá že se zabiju. Nechala jsem příteli dokonce i cigára i když jsem silnej kuřák. Doma jsem napsala dopis na rozloučenou, spolykala pár prášků a řezala se žiletkou do zápěstí. Teď mě děsí že jsem to fakt CHTĚLA udělat! Nevím co by se stalo a jestli bych to fakt udělala kdyby nepřišel přítel domů. Prej měl nějakou předtuchu. Snažila jsem se tyhle svoje stavy už 3 měsíce skrývat protože mám přímo fobii (moje psychiatrička tomu říká chybné kognice) že se chovám divně a pořád to potlačuju. Ale bylo mi tak zle že jsem mu ten dopis ukázala a přiznala jsem mu co jsem chtěla udělat.. Teď mě to štve, musí si o mě myslet že jsem úplnej blázen. Ale je mi tak zle že se bojim že něco podobnýho přijde znova! Všeho se strašně bojim, ze všech myšlenek a že jich je strašně moc mi vychází že jsem nebyla normální ani před tím, že všechno je jen iluze, že mám maniodepresivní psychózu, že to už nezvládnu! Beru Zoloft, teď anxiolytika Atarax a přemýšlím že si nasadím ještě antipsychotika (neuroleptika) Abilify který jsem dostala předloni při tý psychotický epizodě ale vysadila jsem je. Nic mi nepomáhá, navíc mám pocit že se mi rozpadla osobnost, realita i paměť.. Jsem schopná si na některý věci vzpomenout, ale jakobych s těma vzpomínkama a myšlenkama (a s ničim) neměla jakoby kontakt? Prosím vás pomozte mi! Všechno mě děsí, mám výčitky i z toho že vám teď píšu protože mi hlodá v hlavě že teda nejsem normální, jiný lidi by to zvládli sami.. Je mi ze všeho zle, denně se mi tak 1000x uleví a zase přitíží. A to jsem včera ještě udělala to že jsem si dala LSD protože jsem si chtěla dokázat že si MŮŽU dát když můžou všichni ostatní. A teď mám strach co to se mnou udělá když se mnou tak zamávalo i to hulení. A bojím se že si už nikdy nebudu moct nic dát, ani s mírou. Bojím se že jsem už úplně nesvéprávná a že mě zavřou, což zničí už úplně všechno protože všichni pochopí že jsem teda fakt cvok. Je toho strašně moc. Co mám dělat?? Jsem už zoufalá. Prosím odpovězte mi, díky Alexandra
Odpověděl: Aleš Termer
Přeji moc hezký den - pokud to jen trochu jde :-) Máte toho opravdu hodně. Popisujete svoje tíživé a zmatečné stavy, které ještě podporujete tím, že si občas dáte nějakou drogu, abyste se mohla cítit "normálně". Jak Vám to zní? Píšete, že chodíte k psychiatričce. Máte možnost s ní takovéhle věci řešit? Ví o tom, že do toho ještě užíváte drogy? Samotná medikace psychofarmaky totiž může v určitých momentech ulevit, ale pokud není podpořena psychoterapií a změnou režimu, zvláště při takto tíživých stavech, výsledek se nemusí dostavit... Víte, když pročítám Váš dotaz, pozastavujete se nad tím, že ostatní lidé zvládají perník lépe. Jenomže také existuje řada lidí, kterým způsobuje závažné potíže. O pervitinu, marihuaně, LSD a jiných drogách (zejména halucinogenních a stimulačních), se ví, že mohou spouštět přesně ty stavy, které popisujete. Proto lidé, kteří mají po jejich užití nepříjemné prožitky, by neměli drogy radši vůbec užívat, protože hrozí riziko, že 1) další intoxikace bude nepříjemná 2) nepříjemné stavy z intoxikace budou přetrvávat 3) přetrvávající nepříjemné stavy po užití drogy vyústí v rozvoj psychické poruchy. Neznamená to, že "nejste normální", zkrátka drogy nejsou pro vás. Ony totiž nejsou pro leckoho bezpečná zábava a spíše je normální je nebrat. Vím, že to je hrozně těžké, zvlášť máte-li přátele, kteří se užíváním drog baví.Užívání drog je pro Vás jakési potvrzení, že k nim ještě patříte. Kdybyste si je nevzala, tak se vyčleníte a budete za divnou. Hrozná představa. Rozumím. Pokud však trpíte těmito nepříjemnými stavy, nebude lepší když si od drog oddechnete? Vždyť pokud už je to tak ostré, že přemýšlíte o sebevraždě - dokonce už jste se o ní již pokusila, je to podle mě dost pádný důvod. Chce to mít spojence, který Vás pochopí a podpoří. Píšete, že máte přítele, kterému jste ukázala dopis a řekla, že se chcete zabít. Pokud Vás má rád a záleží mu na Vás, vysvětlete mu, že máte takové stavy, které Vás k tomu nutí, pochopí to. Myslím, že od Vás bylo velmi fér, že jste mu o tom řekla. Co by si asi myslel, kdyby přišel domů a viděl Vás mrtvou. Mohl by to považovat za svou chybu. Že se o Vás nepostaral, že něco ve vztahu zanedbal... Takhle ví na čem je, a vy žijete. To je v tuto chvíli nejdůležitější.Pořád se dá něco dělat. Vím, že to bude dost těžké, ale zkuste s ním o tom promluvit. Měl by Vám dávat podporu, pochopit, že své stavy chcete řešit. Můžete mu i ukázat naši korespondenci z drogové poradny. Nebojte se, není nic ztraceno, i když se občas zdá, že je všechno na nic. Zkuste zase navštívit psychiatričku a zeptejte se krom medikace také na další možnosti léčby - psychoterapie, kam budete moci docházet. Nemá cenu se stydět, že máte psychické problémy. Odsoudit to mohou jen lidé, kterým na ostatních vůbec nezáleží. A o takové přeci nestojíte... Klidně se zase ozvěte rád Vás "uslyším" :-) Opatrujte se A.T.
Zpět
