Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Bára Orlíková

Zdravím Vás. Víte, závislost je docela zákeřná záležitost, která i po dlouhé době prosákne ve chvíli, kdy Vám není dobře, jste ve stresu, v nějaké náročné situaci... Což se možná děje právě teď. Máte chuť si dát a máte pocit, že si dáte jen jednou nebo párkrát, že to zvládnete, že určitě nedopadnete jako předtím... Je to takové jak v té pohádce o Jezinkách... "jen dva prstíčky...". Jenže ono to bohužel takhle nefunguje. Pravděpodobnost, že se znovu rozjedete a během pár dní či týdnů budete tam, kde předtím, je fakt velká. Včetně rozvoje té psychózy, o níž jste psala minule. Zkuste se spíš zamyslet, co Vás k takovému uvažování vede, před čím to chcete utéct, na co chcete zapomenout, na co se vykašlat... Vím, že abstinovat vyžaduje dost úsilí, možná už toho máte plné zuby, možná máte pocit, že sice neberete, ale život nějak lepší není, že se Vám nedaří a že byste se na to nejradši vybodla. Zkuste ale srovnat to, v čem žijete teď, s tím, jak jste na tom byla, když jste přestávala s pervitinem. Předpokládám, že i když se to možná teď nezdá, takže jste na tom líp. Možná, že si dáte jednou a nerozjedete se. Možná si ale dáte a pak si dáte zanedlouho znovu a pak znovu a pak už budete mít pocit, že jste to stejně celé pokazila a že už je to jedno, když začnete znovu brát. Druhá varianta bývá pravděpodobnější. Zvažte, jestli Vám riziko takového scénáře stojí fakt za to. Jestli by nebylo lepší spíš vyhledat nějakou pomoc, promluvit si o tom, jak Vám ted je a získat nějakou podporu proto, abyste to období, které zažíváte teď, nějak rozumně překonala. Držím Vám palce. Když byste potřebovala, tak se ozvěte. Nechci Vás do ničeho nutit nebo Vám něco rozmlouvat. Jestli si chcete dát, je to Vaše volba. Já bych to na Vašem místě nedělala... :-)