Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Ten krok!
Lola
Dobrý den, je mi 23 a už skoro od 13 užívám pervitin. Zpočátku to bylo jen opravdu občas, ale poslední 3 roky je to co 14 dní a teď už vlastně pořád...kouřím ho a sem tam i šňupu :-( nejsem na sebe vůbec pyšná a říkám si, zda-li to mám ve svém postavení zapotřebí. Studuji vysokou školu, mám dobrou práci, skvělé přátele a i přítele, který nic netuší! Říkám si, že jsem pořád v pohodě, co se týče "dojezdů" tak jsem bohudík, možná bohužel nucena je zvládat, už kvůli práci i příteli... Nicméně mě to docela děsí 10 let??? Jasně, že se to na mě podepisuje, ale pořád mi nejde udělat ten velký krok a jít na terapii! Jsem slaboch, možná taky moc hrdá, stydlivá a hlavně mám strach, že to bude stejně pořád silnější než já!!!! Bojím se to vlastně přiznat komukoliv, ani nevím proč mě napadlo sem napsat? Krize? Strach? Touha být zas svobodná? Mějte se krásně, vím že není jednoduché nám pomáhat, i tak díky za prostor a čas.
Odpověděl: Gabriela Koryntová
Zdravím Vás, popisujete svůj 10-letý vztah s pervitinem. Užíváte ho už vlastně od 13 let a nejspíš o tom nikdo z blízkých nic netuší. Přitom máte přítele, skvělé kamarády, dobrou práci, studujete na vysoké škole - všechno je zdánlivě naprosto ideální... jenom ten pervitin tam nějak nesedí. Sama tušíte, že byste měla udělat ten velký krok a jít na terapii. Nicméně se Vám pořád nedaří tenhle krok udělat - nevíte proč - možná jste slaboch, možná příliš hrdá, stydlivá. Ze všeho nejvíc máte strach, že ani terapie nepomůže a bude to pořád silnější než Vy. A máte pravdu, že to nebude jednoduché. Po deseti letech užívání to jednoduché ani být nemůže! Když něco takového člověk mění, měl by počítat i s relapsem. Vlastně ani nevíte, proč jste psala. A ani já nemám pocit, že byste se ptala na něco konkrétního. Možná máte jen nějakou krizi a potřebovala jste se vypovídat. Možná je ale tohle právě ten první krok k tomu se rozhoupat a udělat ten další. Možná se ve Vás skutečně ozývá ta "touha po svobodě"! Nedivím se, že máte strach - měnit něco po deseti letech není snadné. Čeho se bojíte? Co byste potřebovala vědět, o čem byste si chtěla promluvit, abyste se mohla rozhodnout, co dál? Říkám si, že musí být těžké, být na tohle všechno sama, a nemít si o tom s kým promluvit. A tak mě napadlo, že dřív než na terapii, byste mohla dorazit třeba do nějaké anonymní poradny, nebo Kontatního centra. Tam byste si mohla o tomhle všem popovídat, promyslet si, co dál a pak se uvidí. Co Vy na to? S pozdravem, Gabriela Koryntová.
Zpět
