Sananim - Drogová poradna 

speed

matka

Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Včera jsem našla u dcery krabičku, kde byla vyloženě špetka nějakého prášku. Řekla, že je to speed, a že ho brala asi jen 2x , kvůli učení, aby neusnula. Ráda bych jí to věřila, i když ani to se mi nelíbí, ale když si dávám dohromady věci , které se dějou za poslední 2 roky....mám obavy, že všechno je jinak. Asi před rokem jsme zjistili, že si řeže ruce a nohy...sebepoškozování. Mluvili jsme s ní o tom, vysvětlovali, prosili, slibovali...objednali jsme ji k psycholožce, ale odmítla tam jít, tak jsme tam šli s manželem sami. Bohužel i psycholožka nám řekla, že pokud ona sama nebude chtít, tak s tím nic neuděláme. Ale to se máme dívat jak se ničí? Nic moc se nesvěří, i když jsem měla za to, že do té doby jsme měli fajn vztahy...vždy byla velice hodná a bezproblémová holka, až s tou pubertou to začalo (teď má 17 let). Jediné co jsem zjistila, že její 2 kamarádky už to dělají mnohem delší dobu, takže jí asi byly "inspirací". Ale pořád mě nenapadlo si to spojovat s drogama. Na diskotéku chodí většinou jen jednou týdně , v pátek. Mimo školu chodí občas na brigádu (z důvodu anonymity nebudu uvádět kam) , ale to byla vyloženě její aktivita, její nápad. Teď když si čtu varovné příznaky...vidím toho víc. Poslední dobou dost často ponocovala, s tím, že se jí nechce spát...a buď se dívala na nějaké DVD nebo se učila.(mimochodem i ve škole se velmi zhoršila). Teď mi to připadá všechno tak do sebe zapadající...a přitom bych jí tak ráda věřila, že to opravdu vzala "jen" 2x.Nevím co teď mám dělat...nemůžu ji donutit k psychologovi, ani do nějakého centra...tvrdí, že to nepotřebuje. Bojím se udělat nějaký razantnější nátlak...aby se zas nepořezala. Vůbec nevím co dál. Přece ji tak nemůžu nechat. Mám pocit, že už se z toho zblázním i já...je mi mizerně, vlastní dítě si takto ničí život, a já mám přihlížet? Vždyť to byla tak fajn holka, přece se ty zásady, nebo jak to nazvat, které jsme do ní vkládali, úplně neztratili? Doma se k nám chová docela hezky, nemůžu říct, že by byla nějaká drzá nebo tak něco. Samozřejmě dokud je po jejím:-) Pokud jí něco zakážem už tak milá není, ale pořád má svoje hranice...Ale pořád je dost dní, kdy se nasmějeme celá rodina, a ona vypadá a mluví tak normálně....i když přijde z brigády, tak si se mnou povídá, co kdo řekl, udělal a tak...ale řekne jen to co chce. Jakmile se dotknu "tématu" neřekne vůbec nic. Mám tak příšerný strach, že se to ani popsat nedá. Prošla jsem pár stránek s tímto tématem, a vím, že není zázračná rada, jak se toho problému zbavit...to bohužel moc optimismu nepřidá. Dá se vůbec něco dělat?Budu vděčná za každou radu.

Zpět