Sananim - Drogová poradna 

Zuzana

Dobrý den, mám problém se svým přítelem - 35 let. Nejsem si jistá, zda jde o alkoholismus jako takový, protože nemá potřebu pít neustále. Jde ale o to, že pokud začne pít, tak neví, kdy má přestat. V určitý moment se dostane do fáze, kdy začne pít rychleji, nepřemýšlí nad tím, kolik toho vypije a poté následuje bod, kdy začne všechny urážet, nekontroluje se... Myslím si, že nemá potřebu vyhledávat alkohol, pokud je sám, což vnímýám jako positivum, dokonce ani doma nemá žádné zásoby. Problém ale nastává v momentě, pokud si jdeme jen někam sednout. Nemá žádný stop stav, který by mu řekl, že dál už by pít neměl. A poté jeho pití probíhá i poté, co odjedem z restaurace, protože se téměř vždy staví v nějaké non - stop prodejně, kde si nakoupí zásoby, aby mohl v pití pokračovat i po příchodu domů. Většinou pak opilý usíná a během noci se několikrát budí a plení ledničku. Nedokážu vůbec odhadnot, kolik toho je schopen během jednoho "pití" vypít, nikdy jsem mu piva nepočítala, krom toho to občas kombinuje i s tvrdým alkoholem. Mám ale zato, že toto množství je celkem veliké, má velkou toleranci. Vzhledem k tomu, že jsme spolu teprve půl roku, neznám jeho alkoholovou minulost. Z některých náznaků jeho kamarádů, je mi ale jsné, že ta je velice bohatá, snad natolik, že by se dalo říct, že se výrazně zlepšil. Ještě k četnosti jeho pití - obecně se dá říct, že se rád napije, ale nenív tom žádné pravidlo. Jak jsem se zmiňovala na začátku, doma alkohol nekonzumuje, jen ve stavech, kdy se "dopíjí" po nějaké návštěvě restaurace. Bohužel se mi zdá, že po delší odmlce začala jeho četnost pití zase převyšovat normál. Naposledy přišel opilý domů v pátek, v sobotu jsem, když jsem viděla, že už to zase nemá pod kontrolou, jsem raději odjela k rodičům. V neděli jsem se ale vrátila, vždycky mám špatný pocit, aby se mu něco nestalo. Když jsem to s ním začala řešit, tak mi na otázku, zda si myslí, že to přeháním a s alkoholem nemá problém, řekl, že mám se svými obavami pravdu. Což beru taky jako positivum, že v tomto ohledu nic nezapírá. Nejsem si jistá, do jaké míry by náš vztah ustál, kdybych mu jednoznačně řekla, že buď a nebo. Sice jsem mu tímto už vyhrožovala a v neděli jsem mu to opět řekla, ale nechtěla jsem slyšet žádnou přísahu. Snad jediný, na koho by dal, jsou jeho rodiče, se kterými má vztah takový, že je mi jasné, že hlavně maminku by nechtěl ranit a podřídil by se. Ty ale do toho nechci zatahovat, jednak bydlí daleko a jednak jsou už starší, takže by to bylo jen přidělávání starostí. Ještě jedna doplňující inforamce - přítel je lékař, pracující na soudním lékařství, takže je naprosto zybtečné vyrukovávat s tím, jak může někdo zkončit. Myslím, že zrovna někdo jako on si to velice dobře uvědomuje. Děkuji předem za odpověď - Zuzana

Zpět