Sananim - Drogová poradna 

Odpověděl: Jakub Minařík

Obecně-každá léčba má svoje specifika a podle nich se vybírá-platí, že delší závislost a větší devastace v různých rovinách (z pohledu bio-psycho-sociálního modelu-zjednodušeně-tělo-psychika-sociální vazby) vyžaduje delší a intensivnější léčbu-to znamená, že s délkou braní a dlouhodobějším trváním problémů stoupají i nároky na délku léčby a jejích jednotlivých složek.
Příklad: Zatímco po 2 letech braní heroinu stačí k detoxifikaci několik dní a pak ještě přetrvávají obtíže se spánkem atd přibližně 14 dní až 1 měsíc. Po řekněme 10 letech užívání drog se potřebná délka detoxu vyšplhá až na více než 1 měsíc, s tím, že obtíže přetrvávají další 1-2 měsíce. A také délka podpůrné medikace (opioidůy anxiolytika, neuroleptika, ...) se z několika dní posune na několik týdnů.
Totéž se děje v ostatních oblastech-zatímco klient, který sice bere jen 5 let, ale po celou dobu žije na ulici a ztratil většinu zdravých sociálních kontaktů bude indikovaný k léčbě v terapeutické komunitě, protože tam se mimo jiné znova naučí jíst, spát, vařit, prát, ...
Tak jiný klient po 15 letech braní, ale se zachovaným zázemím-po celou dobu pracoval, bydlel, ... zvládne abstinenci po intensivní ambulantní léčbě v Denním stacionáři. Samozřejmě po té dlouhodobé detoxifikaci. A ještě jiný klient s karierou kolem 2-3 let, ale spíše méně intensivního braní s velmi dobrým zázemím se může stabilizovat jen při ambulantní podpoře formou individuelní psychoterapie nebo poradenství.
Léčba postupuje v krocích:
1. Práce s motivací-klient musí velmi dobře vědět proč chce přestat brát. Jinak to prostě nemá šanci ustát. Je hloupost hnát do léčebny někoho, kdo o to nestojí. Může se mu sice po vystřízlivění rozsvítit, ale spíš ne. Navíc si klienti někdy z takového postupu odnesou zážitky, které jim zkomplikují vyhledání pomoci v době, kdy to fakt potřebují.
2. Detoxifikace a stabilizace tělesného stavu. Viz výše. V téhle fázi dochází také k vyšetření na přítomnost infekčních chorob, ...
3. Léčba-dle potřeb-ti kteří zvládnou abstinovat ve svém domácím prostředí jen s podporou ambulance jsou indikováni k více či méně intensivním formám ambulantní léčby. Ti kteří potřebují intensivnější ochranu, se jdou naučit abstinovat do léčebny. Jejich zdi sice nejsou neprostupné, ale přece jen pravděpodobnost že potkáte heroin je prostě menší. Ti kteří se potřebují nejen naučit abstinovat, ale i resocializovat by měli jít do Terapeutické komunity-protože je to dlouhodobá resocializační léčba.
4. No a pak už zůstává jen doléčování, případně s chráněným bydlením a někdy i chráněným pracovním místem. Doléčování je potřeba prakticky po všech typech léčby. Je méně intensivní, dlouhodobé (6měsíců a déle) a většinou probíhá večer. To proto, že se předpokládá, že klienti DC chodí do práce. Je zaměřeno na pomoc při adaptaci na běžný život. Po jeho skončení je dobré, když klient zůstane s centrem v alespoň extensivním kontaktu. Protože relapsovat může každý i po dlouhé době. A já si myslím, že každý klient, který zvládl úspěšně všechny kroky, by se měl umět se v pravou chvíli sebrat, dorazit na Doléčovák (nebo jinam) a říct: Nějak mi to ujelo. Zakecal jsem se s bejvalým kámošem a najednou jsem šňupal piko, ani nevim, kde jsem k němu přišel, ... Pokud dorazí včas, není třeba obvykle nová léčba. Stačí jen obnovit kontakt s terapeutem a urovnat si v hlavě co vlastně chce a proč to dělá.
Doufám že to je pochopitelné. Takhle široce položené otázky se odpovídají špatně.