Sananim - Drogová poradna 

tráva

she shratched a letter into wall made of stone

možná tu budu vypadat jako ňáká malá holka, která si hraje na velkou vydeptanou, ale potřebuju to nkam napsat...je mi 14 a někdy před rokem poprvý zkoušela trávu...předtim sem už měla nějaký zkušenosti s alkoholem, nedávno sem měla houbičky a pár jinejch jako kouření petúnií, jedla sem muškátový ořechy a tak různě...ale stabilně sem zatim zůstala na trávě..nekouřim, to mi přijde jako nejvěčí blbost, ale shishou zas nepohrdnu..nejsem z rozvrácený rodiny, právě naopak, mám ročního bratra, rodiče sou furt spolu, žádný krize..dokonce pracuju jako rádce v dětskym oddíle, což je asi jediná věc co mě ještě těší. nejsem vlastně ani v žádný partě dá-li se to tak říct...všichni vám řikaj, ať se hlavně nedostanete do špatný party, ale jáse nemám kam dostat, protože jí vytvářím...mám problémy s autoritama sem drzá, na učitele, hádám se s nima, ale nejennom s nima, i s rodičema a jinejma autoritama, koikrát sem zdrhla revizorům a tak podobně..tohle chování docela uznávaj lidi ve třídě (sme třída plná holek a pár kamarádek tam mám), ale i jako takovou bázeň...a žárlivost, protože se často bavim hlavně s klukama, takovejma těma zajmavejma, protože ty taky samozřejmě nejsou co se drog týče svatý...ve třídě sou holky co chtěj bejt punkový a děsný anarchistky a všedu melou o tom jak sou, ale nic neznaj, večer jdou domů k mamince a sou hodný a zapomínaj na to, jak odpoledne řikali že jediný co je skvělí je anarchie, ale neřeknou ti proč to tak je, protože nemaj vlastní názor - ani jedna nemá vlastní názor a sou vlastně děsně konzumní a komerční...já teda žádná punkerka nejsem a anarchie mě moc nebere, ale někdy je mý chování (aniž bych se o to nějak snažila) o 100% anarchističtější než všech těch self-appointed punkerek ze třídy...nepřijde mi, že tohle by bylo úplně ideální prostředí...je to sice fajn, dělat ze sebe zlou, aby ostatní neřešili co je pod povrchem..ale ze všech těch lidí, učitelů, autorit a těch holčiček s pyramidama mám poslední dobou spíš deprese...je to dsný když jde člověk do školy a někdo se do něj furt strefuje že už to přehání a že je drzej a domaje to samý že se neučim na matiku a že se nedostanu na gympl (z matiky sem ráda za trojku, jinak z angličtiny a jinejch humanitních předmětů má jenom jedničky), což je děsný, protože se na ten vysněnej gympl dost upínám, že to tam bude lepší, lepší lidi, lepší kolektiv..ale na druhou stranu nemám morálku se učit a doučovat matiku...teď si dám většinou v pondělí ve středu a někdy i v pátek před vyučováním brko, anise už tolik nesměju, jako spíš nevnímám ty ignoranty (ignorantky) všude kolem mě..jediný co mě baví je ten oddíl, protože tam máme hafo malejch dětí a děti tě potřebujou, když jsme o víkendu pryč a jim se stejská po rodičích tak potřebujou si sednout k tobě na klín a vybrečet se a zeptat se na co potřebujou...viděj v nás vzory, chtěj bejt jako mi..kvůli tomu se děsně stydim za svojí slabost, že si tu školu zlehčuju trávou, že si to prostě nechci zažít a protrpět, aby mě to nějak zocelilo a radši si uměle navozuju pohodu a nevnímání...

Zpět