Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Zoufalství, deprese, alkohol.
kytka
Žiju se svým partnerem "na hromádce" už desátým rokem. Do dnešního dne se bohužel nerozvedl. Naše poznávání bylo velmi krásné a romantické. Byla jsem prý jediná žena jeho života, která ho dokázala naplnit vším. Líbily se nám stejné filmy, knihy, procházky, měli jsme rádi stejná jídla, stejné víno, atd. Chtěl se mnou mít i dítě a podstoupil se mnou jistá vyšetření. Po dvou letech našeho vztahu jsem se přestěhovala blíž k němu do Prahy. Bála jsem se jeho stále současného manželského vztahu, o kterém tvrdil, že je jen papírový a nechce ublížit dětem (tehdy jim bylo 16 a 19), mým dětem (8 a 10). Nechtěla jsem si nic slibovat a namlouvat, nechala jsem to na něm. Začali jsme spolupracovat na stejném projektu, ale protože to byla spíše charita, nikoli na obživu, živila jsem se vedle toho účetnictvím. Pracovala jsem doma. Vlastně oba jsem pracovali u mě doma. Pronajala jsem si i s dětmi byt. Vodila jsem je do školy, na kroužky. Snažila jsem se jim nahradit i tátu, s kterým jsem se rozvedla. Měly mě vlastně stále po ruce. Mého partnera si oblíbily. Po pár letech jsme se rozhodli pomoci kamarádovi s vedemím jedné hospůdky. Naši "charitu" jsme vedle toho dělali dál. Občas jsem vypomáhala za barem a začalo první žárlení. Myslela jsem si, že to není tak vážné. Ale asi bylo. Pak jsem otěhotněla. Jenže, on mi řekl, že to není možné. Tak to tedy nebylo možné. Dlouho mě to trápilo a vlastně do dnes to nějak neumím vydýchat. Občas jsem si nad láhví vína poplakala a nechala si to v sobě. U mého partnera nastaly v jeho manželství problémy. Jednak nějaká nepříjemná soudní řízení a pak se jeho žena dověděla o našem vztahu. Od té doby jsem neměla chvilku klidu. Napadala mě po telefonu, chodila mi dělat scény i do práce. Ani v této době nepodal můj partner žádost o rozvod. Celý problém odsouval a proléval bolest srdce tvrdým alkoholem. Po dalším čase jsme si otevřeli svůj podnik. A hned první den přišla žena mého partnera udělat velkou scénu. V ten den se vlastně s igelitkou několika svršků nastěhoval můj partner ke mě. Do dnes se nerozvedl a dodnes si neodstěhoval věci. Od té doby jsem přímo pod kanonádou jejích telefonátů dopisů a dokonce i napadení. V té době začalo nezdravé pití mého partnera. Vypil téměř litr tvrdého alkoholu denně. Postupně jsem v našem podniku začala dělat všechno sama, protože on se topil v depresích, žalu a alkoholu. Nechtěl slyšet o nějaké léčbě na závislosti ani o psychoterapii. Začala jsem tedy chodit k psychologovi sama. Jenže bez jeho snahy řešit problémy, to nemá velkého účinku. Řítil se z kopce náš vztah i naše podnikání. Partner měl sebevražedné úmysly a doma jsem měla děti. Jezdila jsem tedy mezi domovem a prací a kontrolovala i v noci, aby se nikomu z nich nic nestalo. Stalo. Po několika letech mi to děti vrátily tím, že se odstěhovaly k otci a střední školu studují už u něj. Podařilo se mi přesvědčit partnera k léčbě na závislosti. Léčil se rok a půl. Jeho psychika však do dnes není v pořádku. A ta moje už také ne. Po jedné ze scén, kterou udělala jeho žena jsem se rozlobila i já a chtěla jsem okamžitý rozvod, jinak že budu muset odejít. Tak mi bylo řečeno, abych odešla. Odešla jsem ke známým na pár dní. Každý den mi telefonoval. Dali jsme si několik schůzek na každé byl opilý a jeho jednání bylo bohužel velkým množstvím alkoholu poznamenané. Vyhrožoval mi, že zavře podnik, atd. Jsem vlastně bez jakýchkoliv finančních rezerv a bydlíme v podnájmu. Snažila jsem ho opět nějak přesvědčit o léčbě a naštěstí úspěšně. Jenže jakýkoliv můj odchod při jeho šílených scénách nebo scénách jeho ženy bere jako mou nevěru. Propadá se do depresí více a více. Neváží si sám sebe, má za to, že je celý svět proti němu, že jsme si z něho všichni udělali kašpárka. A opět pije. Už jsem velmi zoufalá. Neumím z toho začarovaného trojúhelníku odejít. A nemám vlastně ani kam. Veškeré finance jsem vložila do společného podniku. Neumím mu pomoci a sama sobě také ne. Mám k němu velmi silný vztah, ikdyž se zlobím, že nevyřešil svůj bývalý vztah. Neumím od něj odejít bez toho, aby to nezničilo mě, nebo jeho, nebo náš společný podnik. A bojím se, že všechny možnosti jsem už vyčerpala. Moje veselá povaha ho provokuje, protože on má starosti. A já se snažila mu tím dodávat chuť do života. Mám mnoho přátel, a prý s nimi všemi spím. A další a další... nařčení. Tak s maličkou nadějí se obracím o radu. Už nemám sílu v takovém vztahu žít. Ale neumím si představit, co budu dělat dál, a jak.
Odpověděl: Bára Orlíková
Zdravím Vás. Chápu, že je situace pro Vás mimořádně složitá. Nicméně podle toho, co popisujete, se to přes veškerou vaši snahu nemění a připadá mi, že je to čím dál horší. Mám pocit, že hlavní problém je v tom, že "neumíte, z toho začarovaného trojúhelníků odejít". To, proč považujete svůj partnerský vztah za trojúhelník nebo proč se stalo, že jako trojúhleník vypadá, nechám už na Vás. Přestože z celého Vašeho vzkazu vyplývá, že byste vztah chtěla skončit a že sama tušíte, že je to v podstatě jediné řešení, tak hledáte stále nějaké jiné varianty - které ale podle všeho moc nefungují. Myslím, že v tuhle chvíli by bylo potřeba se zaměřit pouze na jedno: jak to udělat, abyste mohla odejít. Člověk si vždycky najde tisíc proti, proč nelze ze vztahu odejít. Lidé netrpí jen závislostí na drogách, na alkoholu, ale závislostí, která se projevuje v partnerských vztazích. Málokdo by asi takovému vztahu, jaký popisujete, obětoval tolik co vy... a nechal se sebou takto zacházet. Zkuste se sama sebe zeptat - co od toho vztahu čekáte, jestliže na Vaši výhrůžku, že odejdete, pokud se partner nerozvede, on reaguje tak, že "klidně můžet odejít?". Pokud žijete v Praze, mohla bych Vám doporučit myslím několik velmi dobrých kontaktů na psychoterapeuty, kteří by Vám mohli pomoci. Obávám se, že bez odborné pomoci se to moc zvládnout nedá. Lituji, jestli jsem na Vás přiliš tvrdá, ale ze zkušenosti vím, že pokud se nechcete dál trápit, je jediná cesta ze vztahu odejít. Přes veškerá negativa, která ten odchod může znamenat. Moje kolegyně z psychoterapeutického výcviku nazývá stav, ve kterém se nacházíte: "Lepší jisté neštěstí, než nejisté štěstí". Zkuste se zamyslet nad tím, proč v tom neštěstí, které přese všechno skutečně znamená nějakou jistotu, setrváváte. Spokojenost na Vás možná čeká za rohem. Jen udělat ten krok do neznáma a vydat se za tím nejistým štěstím... Pokud byste stála o ty kontakty, tak znovu napište. Zatím držím palce.
Zpět
