Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
co s tim?
Rouch
Dobrý den, Zhruba rok beru pervitin. Beru hlavně doma o výkendech, ale někdy si ho vezu aj sebou na kolej, když mi zbyde. No zkrátka vždycky smažim dokud všechno nevysmažim. Množství spořádám občas taky úctyhodný, mezi 0.5 až 1g za noc+den neni problém. Aplikuju všelijak jen ne injekcí, převažuje šňupání. Je mi 20. Nutno dodat, že většinou nestihnu ani vystřízlivět, protože v pondělí nebo v úterý dojedu a ve čtvrtek nebo v pátek jedu nanovo. Takhle intenzivně to vedu od loňskýho října. Poslední dobou pozoruju, že se mi to nějak začíná vymykat z rukou. Hlavní problém je, že se cpu čim dál častěji a čim dál víc. Pak z toho mám celkem pekelný dojezdy, to hlavně když jsem doma a jsou tam rodiče. Moje mateř je totiž na jakymkoliv způsobem upravený ksichty, myslim fetem upraveny, ukrutně senzitivní. Takhle, ona na mě pozná, že vypadám divně, sešle, ale neví, že to je od perníku. No a já mám právě vždycky hroznej strach, že to jednou praskne. A já nechci, aby se dověděli, protože mám pocit, jako že bych je šíleně zklamal, že by mě dost možná zavrhli. Když mám tyhle pocity, tak se chovám divně, jakoby pomateně. Třeba sedim na židli u počítače a za zasklenejma dveřma vidim, že někdo jde. Takový věci se mi stávaj celkem často a nejen doma. Vidim věci co nejsou na okraji svýho zornýho pole a když se podivám pořádně, třeba jen rychle ohlídnu, nic tam není. Ono je to možná úsměvný, ale odsuď podsuď. Pak mám problém v komunikaci s normálníma lidma. To mám i když jsem střízlivej. Nevím co si s nima mám povídat a taky je mi hrozně nepříjemnej oční kontakt, vždycky během chvilky uhnu. Nejsem třeba vůbec schopnej nabalit holku, přitom dřív mi to nedělalo žádnej problém. A taky se často cítím provinile za to, že to beru, nebo se vůbec cejtim, jakože jsem něco proved, ale nevím co. Jsou to takový výčitky svědomí bez důvodu. Chtěl bych toho nechat. Jenže vždycky když jsem jsem s těma lidma, co s nima beru, tak si taky dám aj když jsem byl předtím pevně přesvědčenej, že si nedám. Myslím, že bych s tím mohl skoncovat za předpokladu, že bych se s nimi přestal stýkat. Jenže to přesně nechci. Jinak, když jsem mimo tu "perníkovou partu" tak mi to nijak zvlášť nechybí. A taky mi připadá, že lidi, co to o mě vědí, ale sami neberou, mě maj za nějakou špínu, feťáka, prostě mají vůči mě určitej předsudek. Takže se chci zeptat, poprosit vás o radu. Nerozvíjí se mi náhodou nějaká vypečená psychická porucha? Zmizí ty stavy co jsem o nich mluvil výš, když přestanu na delší dobu? Jak napravit potíže s komunikací? A ještě se chci zeptat, nějakou ideální rovnováhu nastolit nejde, že? Myslím jako, dávat si občas? Předem díky za odpověď na tu horu otázek
Odpověděl: Bára Orlíková
Zkusím to vzít nějak popořádku. Když to shrnu kolem a kolem, tak berete pervitin tři čtvrtě roku poměrně intenzivně a v podstatě stále (pokud skončíte v úterý, trochu se prospíte, najíte a v pátek jedete nanovo, tak to zrovna víkendové užívání není), navíc uvádíte, že poslední dobou berete pervitin víc a častěji, dále se začínají u vás projevovat potíže s komunikací, úzkostné stavy a pravděpodobně zrakové halucinace vyvolané užíváním pervitinu. To je běžný důsledek užívání pervitinu - pokud budete pokračovat dál, může to přerůst v tzv. toxickou psychózu, což už je docela "vypečená psychická porucha". Pro váš klid nutno dodat, že pokud člověk začne abstinovat, příznaky většinou poměrně rychle ustoupí. Jenže - taky to vypadá, že stojíte na hranici závislosti na pervitinu - což je další "vypečená psychická porucha". Myslím, že pokud to nezastavíte v tuto chvíli, tak později to půjde čím dál hůř. Navíc myslím, že příznaky, které na vás pozoruje vaše okolí včetně rodičů, budou čím dál nápadnější a že se to skutečně časem provalí. Obvykle to tak bývá. Navíc mohou nastat i horší problémy než to, že se to dozvědí rodiče - člověk často přestane zvládat školu nebo práci, může se dostat do konfliktu se zákonem... K tomu, abyste přestal, je skutečně nezbytné přestat se stýkat s lidmi, kteří berou - jinak budete brát dál, to je prostě fakt. Možná se vám to v tuto chvíli nezdá myslitelné, ale pokud budete chtít kdykoli - ať už ted nebo někdy v budoucnu - s perníkem seknout, tomuto kroku se nevyhnete. Přestat brát totiž znamená změnit životní styl a udělat si v sobě pořádek. A často to bohužel nejde bez odborné podpory zvládnout, protože to prostě není jednoduché. Navíc by vám to mohlo pomoci zvládnout ty komunikační obtíže. Pokud už jste v takovéto fázi, jak popisujete, je zbytečné si dělat iluze, že by se to dalo zvládnout tak, že si dáte jen občas - to prostě nezvládnete. Pokud tomu nevěříte, tak to můžete zkusit, ale obávám se, že to nedopadne dobře. Zkuste vaši situaci zvážit a promyslet pro a proti, které se s užíváním pervitinu pojí. Je to jen na Vás, jak to budete chtít řešit, nikdo Vás k žádnému okamžitému rozhodnutí netlačí. Pokud budete chtít v rozhovoru pokračovat, tak napište. Zatím přeji hodně štěstí.
Zpět
