Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Pervitin a rodiče.
Dana
Dobrý večer p.Geblerová, dočetla jsem nekončící příběh Sybyly a našla jsem v něm mnoho společného, jen rozdíl je v tom, že náš syn má už přes 30 a nyní od srpna loňského roku bydlí zase s náma. To soužití s ním je neskutečně náročné, plně chápu Sybylu. Asi 3 roky bydlel sám a tehdy to někdy začlo. Teď je asi 2 roky bez práce a jeho život se v mnohém podobá Patrikovu. Jednou dole jednou nahoře, taky máme v úmyslu to radikálně řešit, ale chybí odvaha. Vyhledala jsem pomoc, byla jsem se poradit jak dál, ale neuspěla jsem, Michal o nějakém léčení zatím nechce nic slyšet. Jednou jsme byli všichni i s dcerou s ním v K-centru na pohovoru, potom tam prý byl jednou sám a asi dvakrát byl v Černovicích u paní doktorky, kde mu doporučila detoxikaci a pobyt na oddělení a potom nějakou komunitu. Zdálo se, že se sebou skutečně chce něco dělat, ale zase to sklouzlo do "normálu". Teď sice asi 3 týdny nic nebere, aspoň si to myslím, ale nic nedělá jen spí a jí a ani nikam nechodí, protože nemá peníze, takže až zase někam vyrazí dovedu si představit jak to skončí. Všechny cennější věci míváme zamčené v jednom pokoji, protože naposledy (prosinec) si vzal moje radio a dal ho do zastavárny, pak to z podpory zase vykoupil (jednou, 2x jsem pro něho byla sama). Nemá už žádné kamarády, alespoň ne takové, které by si mohl přivést domů, má jen svou dívku, která je přibližně stejně stará a nikdy nepracovala. Nejdřív se nechala vydržovat přítelem, pak Michalem a teď spolu táhnou tu pervitinovou káru a navzájem si "pomáhají". Soužití s ním (ona bydlí stále u toho prvního přítele) se stává nesnesitelné. Dcera se už částečně osamostatnila, tak jsme s manželem sami s ním, my musíme každé ráno do práce, a když se vracím tak mám hrůzou stažený žaludek a bojím se co mě čeká doma. To je taky takové domácí násilí. Je vůbec možné, aby se z toho dostal sám, bez pomoci odborníků? Kde mám vzít víru v to, že se to zlepší? On má pocit, že mu rozumí jen ta jeho slečna, že my jsme staří a nemožní. Je velmi málo okamžiků, kdy se s ním dá trochu rozumně bavit. Naše konverzace se postupně omezila na to co je k jídlu, jestli mu dám drobné na telefon a potom ještě občas společně civíme na TV. Vím, že se musí něco stát, ale nevím jak a kde začít. Mohla bych psát do rána, ale kdo to má potom číst, budu vděčná za každou radu. Mějte se. Zdraví Dana.
Odpověděl:
Dobrý den Dano, chápu, že to, co se u Vás doma děje, je pro Vás jistě náročné. Píšete, že jste se už byla poradit, ale neuspěla jste - Michal se léčit nešel. Je pro Vás jediným významem úspěchu Michalova léčba? Považovala byste za úspěch např. mít bezpečnou domácnost? Napadají Vás nějaké další možné úspěchy? Úspěchy, kterých byste mohla dosáhnout nějakou změnou Vy? Psala jste o jistých podobnostech s příběhem paní Sybyly. A tak i Vám zkusím navrhnout stanovení určitých pravidel, která chcete, aby se doma dodržovala. A zároveň s nimi vymyslet i sankce, která by bezpodmínečně přišly po případném nedodržení těch pravidel. Ptáte se, zda se z toho může dostat sám. Možné to je, ale musí do toho dospět sám. A s pomocí odborníků by to šlo možná líp. Tohle je na něm, ale jsou věci, které jsou spíš na Vás. Zkuste myslet na sebe, jak se ochránit, jak to udělat, abyste nechodila domů se staženým žaludkem, abyste nemusela doma zamykat své věci. Nakonec se ještě zeptám - píšete, že máte v úmyslu to radikálně řešit, ale chybí odvaha. Co by Vám pomohlo tu odvahu sebrat? Kdyžtak se ještě ozvěte, můžete buď napsat nebo na tel. 283 872 186. Tak se držte, hodně štěstí a síly.
Zpět
