Nacházíte se: Úvodní stránka O poradně Prohledat odpovědi Dotaz
Zadejte dotaz
Prohledejte jiľ zodpovězené
Nevíte, jak se zeptat
PORADENSKÁ LINKA
602 666 415
Odpověď podle kódu
ANKETA
Otázka jen pro uživatele marihuany (a pouze marihuany, bez kombinace s jinými látkami): Jak často hulíte?
Co dělají drogy v mozku
Zahrajte si s námi
Alkoholik
Kytka
Můj partner je alkoholik. V měsíci dubnu se mi ho podařilo přesvědčit na protialkoholní léčbu. V současné době se léčí ambulantně a dochází na psychoterapii. Přestože nepije několik měsíců i tak mezi námi dochází k velkým konfliktům. Dříve (před pitím) k tomu nedocházelo. Nevím, zda je to tím, že náš vztah došel k jistému "bodu mrazu" (díky alkoholu a všem starostem, které byly) nebo je to nepochopení z mé strany. Zkontaktovala jsem lékařku, ke které chodí můj partner na individuální terapii, byla jsem jednou na pohovoru. Ve chvíli, kdy mi můj parner řekl, že příčinou všeho pití jsem já, myslela jsem si, že je vhodné jít znovu na pohovor a vysvětlit, co se stalo. Doktorka mi řekla, že můj partner si prozatím nepřeje, abych se s ní sešla. Domnívala jsem se, že je v zájmu mého partnera a lékařky, která se snaží přijít na kloub příčiny pití mého partnera, i kontakt s rodinou alkoholika. Nevím, co si mám o této situaci myslet.
Odpověděl: Jakub Minařík
Je to trochu složitější. Pokud váš partner chodí k někomu do psychoterapie, tak je to jeho terapeut a pokud to má fungovat, musí mít klient pocit základního bezpečí. Z toho vyplývá i to, že když si klient nepřeje, společnou terapii se svým partnerem, tak to terapeut respektuje, i když s ním třeba o tom mluví a společné sezení doporučí. Protože pokud by klienta nerespektoval, terapeutický vztah se rozpadne a je to všechno na nic. Váš partner se tím pádem přestane léčit. Ohledně toho vysvětlování - myslím, že to není potřeba. To co nám sdělují naši klienti je jejich pohled a všem terapeutům je jasné, že pohled druhé osoby bude jiný. A že pokud má klient pocit, že za jeho pití může někdo druhý, tak je to jen jeho pohled a ne skutečnost. Ostatně, za pití si může každý sám, protože se k tomu, že bude pít alkohol rozhodl. Předpokládám, že jste partnera neměla přivázaného několik let na posteli a nelila do něj trychtýřem kořalku. Ještě mě tak napadá, že možná důležitější než přijít na kloub toho proč člověk pije je, aby pít přestal a přišlel na to, co pro to musí udělat. Pokud při tom přijde i na nějaká proč - tak je to prima a určitě to zvýší pravděpodobnost, že léčba bude úspěšná. Ty konflikty poté co začal partner abstinovat jsou celkem obvyklé. Víte, ony drogy člověk znecitlivují a zbavují napětí. Když je přestanete brát, tak se věci změní, člověk prožívá emoce, se kterými se neumí moc poradit. A taky jinak reaguje. To všechno se promítá do vašeho vztahu a stejně tak i to, že vy reagujete taky jinak. Může se to upravit. Chce to čas a trpělivost. Pokud mohu mít dobrou radu - zkuste si najít nějakého vlastního terapeuta. A taky zkuste s partnerem o tom co se děje otevřeně komunikovat. A pokuste se být trpělivá. No, držím vám palce. :-) P.s. Ještě jedna dobrá rada. Než si to sedne a stabilizuje se to, nepřijímejte zásadní rozhodnutí (snad kromě toho, že utečete, protože už se to nedá vydržet). Protože dítě, ani manželství váš vztah neuklidní, spíše ho zatíží dalším břemenem.
Zpět
